Upřímnost jako cesta k mírovém procesu na Blízkém východě

Josep Borrell

Zažehnat spirálu násilí mezi Izraelem a Palestinci je v zájmu všech lidí. Aby k tomu však mohlo dojít, je potřeba k sobě být upřímní. Násilí na Blízkém východě je vzájemné, přičemž Palestinci jsou těmi slabšími.

Ilegální osady na okupovaném území se rozšiřují a křehký status quo na posvátných místech se hroutí. Izraelci se mohou opřít o silný stát a armádu, Palestinci však takovou možnost nemají. Foto Ahmad Gharabli, AFP

Týden co týden v Izraeli a na okupovaných palestinských územích umírá spousta lidí. Miliony obyvatel žijí ve strachu a beznaději. Odpovědí světa však zatím byl bezpočet prohlášení, ale jen málo činů. A to se musí změnit. My, Evropská unie a širší mezinárodní společenství, musíme být aktivnější. Víme, že lidé na celém světě od nás očekávají, že budeme hájit a podporovat mír, spravedlnost a mezinárodní právo kdekoliv. Abychom ale dosáhli úspěchu, musíme být k sobě navzájem i sami k sobě především upřímní.

Co to znamená? Být upřímný znamená přiznat si, že extremismus je na vzestupu na obou stranách. Útoky mají na svědomí mnoho izraelských životů, násilí ze strany izraelských osadníků na Západním břehu Jordánu pak stále více ohrožuje životy a samu existenci Palestinců, a takřka nikdy navíc není potrestáno. Podobně je tomu u izraelské armády.

Ilegální osady na okupovaném území se rozšiřují a křehký status quo na posvátných místech se hroutí. Izraelci se mohou opřít o silný stát a armádu, Palestinci však takovou možnost nemají. Tato obrovská nerovnost, pokud jde o možnost rozhodovat o svém vlastním osudu, je patrná na každém silničním kontrolním stanovišti. Všechny skutečnosti, které jsem zde uvedl, jsou přitom zásadní překážkou pro mír.

Ač různí aktéři v Evropě na události v regionu reagují všelijak, Evropské unii by to nemělo bránit v tom, aby byla aktivní. Všichni jsme totiž tím, co se v poslední době děje, zděšeni a všichni nakonec máme stejný cíl — dosáhnout toho, aby bezpečný a celosvětově uznávaný stát Izrael mohl žít v míru po boku bezpečného a celosvětově uznávaného státu Palestina. Takové řešení by umožnilo, aby obě strany žily ve svobodě, prosperitě a v pokojných vztazích se svými sousedy.

Jde i o nás

V sázce jsou přitom i naše vlastní zájmy v úzkém smyslu. Chceme mír, protože ukončení konfliktu by bylo mnohem příznivější pro mezinárodní bezpečnost. Chceme mír, protože uznáváme právo existence jak Izraele, tak Palestiny, a proto, že princip mezinárodního práva prosazujeme všude a bez rozdílu. Chceme mír, protože sdílíme vazby s veškerými obyvateli Svaté země a proto, že by přispěl k regionální stabilitě a prosperitě. A v neposlední řadě chceme mír, protože terorismus je hrozbou kdekoli.

Avšak zatímco EU, Palestinská správa a značná část izraelské veřejnosti toto dvoustátní řešení podporují, Hamás právo Izraele na existenci neuznává a v současné koaliční dohodě izraelské vlády je Palestincům právo mít svůj vlastní stát odepřeno explicitně. Izraelské právo totiž rostoucí měrou popírá samotný fakt, že se jedná o okupaci.

Je tedy zřejmé, že ani izraelská, ani palestinská strana nejsou na mír připraveny. Palestinská strana není jednotná a nemá dostatečnou demokratickou legitimitu. Bude nezbytné, aby všechny palestinské frakce odmítly terorismus a aby překonaly své politické rozpory. Na izraelské straně pak musí být nejvyšší prioritou zastavit budování osad i násilí páchané osadníky a nabídnout jednání o nezávislém palestinském státě.

Zásadní úsilí k nastolení míru mezi stranami v posledních letech nevynakládalo ani mezinárodní společenství. Sbližování obou stran se vedle toho již dlouho snaží napomáhat naši američtí spojenci. Nedávné dohody o normalizaci mezi Izraelem a některými jeho arabskými sousedy (tzv. Abrahámovské dohody) sice významně přispěly k regionální stabilitě, přiblížit se k míru mezi Izraelci a Palestinci se jim však nepodařilo.

Přestože úloha Spojených států je v tomto procesu i nadále zásadní, nemůžeme tak těžký úkol nadále nechávat pouze na amerických diplomatech. Potřebujeme skutečně kolektivní úsilí, které by zahrnovalo arabské státy, Evropu, Spojené státy a další aktéry.

Upřímně jsme si tedy přiznali, jaká jsou fakta. Co konkrétního by mělo následovat? Především musíme vyvíjet intenzivnější mezinárodní úsilí, jež by nastartovalo novou mírovou dynamiku. Nemůžeme strany nutit, aby zasedly k jednacímu stolu, můžeme jim k tomu ale vytvořit podmínky a pomoci jim, aby se na to připravily.

Snahy EU

EU v roce 2013 nabídla „bezprecedentní balíček podpory v bezpečnostní, hospodářské a politické oblasti“, pokud by strany dosáhly mírové dohody. V tomto smyslu jsem pověřil zvláštního zástupce EU Svena Koopmanse, aby ve spolupráci s Evropskou komisí a členskými státy tento návrh rozpracoval. Rovněž jsem ho požádal, aby (spolu s našimi partnery) vypracoval konkrétní návrhy komplexního regionálního procesu s cílem dosáhnout míru jak mezi Izraelem a Palestinou, tak mezi Izraelem a všemi jeho arabskými sousedy.

Poté jsem se v únoru setkal s ministrem zahraničních věcí Saudské Arábie princem Fajsálem bin Farhánem al-Saúdem a s generálním tajemníkem Ligy arabských států Abúlem Ghajtem, kteří souhlasili s oživením arabské mírové iniciativy z roku 2002, jež by se stala základem pro evropský mírový balíček. V tomto směru budeme úzce spolupracovat s dalšími arabskými a mezinárodními partnery.

Cílem procesu je navrhnout parametry způsobu začlenění Izraele a Palestiny do regionu, pokud uzavřou vzájemný mír. Je proto třeba zvážit, jaké formy bezpečnostní, politické a hospodářské spolupráce by uzavření míru umožnilo, jakož i způsob, jak by všechny strany mohly přistoupit ke společným výzvám v oblasti vodního hospodářství, energetiky, infrastruktury a změny klimatu.

Už nyní je tudíž třeba se ptát, jak se k izraelsko-palestinskému míru v okamžiku, kdy nastane, postavíme. Je zřejmé, že pokud k uzavření izraelsko-palestinské mírové dohody nedojde, podpora ze strany Evropy ani ze strany jiných aktérů se neuskuteční. Neměli bychom si ale ani namlouvat, že námi slibovaná podpora bude k dosažení pozitivního výsledku stačit. Berme ji proto především jako snahu o to, abychom současnou sestupnou spirálu násilí zastavili. Jsem totiž přesvědčen, že můžeme sehrát skutečně klíčovou úlohu tím, že budeme oběma stranám nápomocni právě při zvažování, jaké mají vůbec možnosti.

Abyste mi tedy dobře rozuměli: nesnažím se vyhlásit nějakou evropskou mírovou iniciativu. V této fázi jde jen o to, abychom oslovili ostatní aktéry a započali přípravy na okamžik, kdy budou Izraelci a Palestinci schopni jednat. A k tomuto okamžiku se můžeme zároveň přiblížit právě tím, že si vytvoříme jasnější představu o tom, jak konkrétně by regionální mír mohl vypadat. V duchu upřímné strategie si totiž musíme přiznat, že dále vyčkávat si dovolit nemůžeme.

Copyright: Project Syndicate, 2023