↗

Nedělní události v palestinské vesnici Huwára nebyly záležitostí „dvou znepřátelených stran“. V apartheidu totiž není místo pro rovnost. Zodpovědnost leží výhradně na regionální velmoci, která disponuje jednou z nejsilnějších a nejsofistikovanějších armád na světě a těší se obrovské zahraniční podpoře, zatímco pošlapává životy milionů lidí zbavených práv, kteří žijí pod rasistickým vojenským režimem. Foto Jaafar Ashtiyeh, AFP

V neděli ráno zastřelil palestinský muž dva izraelské osadníky, mladé bratry Hilela a Jaakova Janivovy, kteří projížděli palestinským městem Huwára na okupovaném Západním břehu. Tentýž den zamířily stovky osadníků na několikahodinovou divokou trestnou výpravu po Huwáře a sousedních obcích, během níž podpálili desítky aut a domů, přičemž v některých z nich byli lidé, házeli kamením po sanitkách, pobíjeli domácí a hospodářská zvířata a desítkám Palestinců způsobili vážná zranění.

Palestinec Samíh Aktaš byl během útoku osadníků smrtelně zraněn, není však jasné, zda po něm vystřelili osadníci anebo izraelská armáda, která útočníky během jejich násilného řádění chránila.

Útok na vesnici Huwára, označovaný mnohými za pogrom, vyvolal v Izraeli vůči osadníkům, kteří jej spáchali, vlnu odporu. Tisíce lidí vyšly následující den do ulic několika izraelských měst, aby protestovaly proti okupaci a vyjádřily solidaritu s obyvateli Huwáry. Během čtyřiadvaceti hodin vybrali Izraelci na podporu obětem více než milion šekelů.

Od novinových komentátorů i od opozičních poslanců Knesetu padala ostrá slova na adresu nejen osadníků, ale i armády, která jejich běsnění nezastavila, či členů vlády, kteří vybízeli k násilí a volali po „vyhlazení“ vesnice — například ministr financí Becalel Smotrič svou už tak mezní rétoriku po pogromu v Huwáře dokonce ještě zostřil.

K odsuzujícím hlasům se vzápětí připojili i političtí představitelé po celém světě. Ve středu během masových protestů demonstranti proti policejním kordonům skandovali: „Kde jste v Huwáře byli?“

Ti silnější

V reakci na tuto bouři nevole mnozí stoupenci izraelské pravice a jejich podporovatelé ze světa hasbary argumentovali, že tento přístup je zaujatý, protože si prý všímá pouze útoků Židů namířených proti Palestincům a opomíjí předešlé zabití dvou izraelských bratrů. Na toto tvrzení se dá říct mnohé a následující text je pokusem o polemiku s ním. Tedy stručně:

1. Každá násilná smrt je tragédie, ať se týká kohokoli. Je lidské cítit bolest a účast pokaždé, když jsou zmařeny životy druhých. To platí vždy a všude a rozhodně to platí i v případě dvou zabitých mladých bratrů. Mé srdce je s rodiči, kteří přišli během jediného útoku o své dvě děti.

Toto by mělo být naprosto jasné, a prohlašuje-li kdokoli, že kritikům na těchto obětech „nezáleží“, pak jim fakticky upírá jejich lidství. Podobné očerňování je o to nehoráznější, pokud zaznívá — a to opakovaně — z úst týchž politiků, kteří jindy hájí útoky proti Palestincům, přičemž nejsou ochotni nad jejich úmrtími vyjádřit sebemenší lítost.

2. Celý systém je postaven tak, aby chránil životy izraelských Židů. Armáda, policie, pohraniční složky, Šin Bet, dokonce i Mosad, pokud je třeba, a celý státní aparát, to všechno je nastaveno tak, aby byly ochráněny výlučně židovské životy. Naopak Palestinci nemají na své straně nikoho, kdo by je chránil. Armáda osadnickému teroru buďto mlčky přihlíží, anebo se ho přímo účastní či ho kryje, jak jsme o tom v minulosti už informovali v souvislosti se společnými vojensko-osadnickými jednotkami domobrany, které útočí na Palestince a zabíjejí je.

Ve vzácných a krajních případech, jako právě nedávno v Huwáře, vojáci zasáhnou a například zachrání Palestince před smrtí v hořících domech. Přesto by tytéž vojáky ani nenapadlo střílet do davu výtržníků, což by zcela jistě učinili, kdyby se jednalo o Palestince. A nenapadlo by je ani přikročit k masovému zatýkání.

Z několika stovek osadníků účastnících se pogromu jich totiž bylo zatčeno jen sedm — nikoli snad, jak bychom si mohli myslet, kvůli násilí na Palestincích, ale kvůli útokům na vojáky. A i ti byli vzápětí propuštěni na svobodu. Jen pro srovnání: více než dvojnásobný počet lidí byl zatčen během nenásilného protivládního protestu v Tel Avivu minulou sobotu, během středečních demonstrací pak policie zatkla čtyřikrát tolik protestujících.

Dokonce i teď, pár dní po huwárských událostech, armáda nadále hovoří o „honu na teroristu“, tj. na palestinského útočníka, který má na svědomí smrt dvou izraelských bratrů. Nikde se však už nedočteme o „honu“ na toho, kdo zabil Samíha Aktaše, nebo na žháře, kteří zapálili rodinné domy v Huwáře. Právě proto je třeba proti židovským teroristům důrazně zvednout hlas.