Dvaadvacetiletá íránská Kurdka Mahsa — kurdským jménem Žina — Aminiová zemřela na následky zásahu íránské mravnostní neboli náboženské policie 16. září 2022 v nemocnici, kam ji přivezli z policejní stanice. Po pohřbu Aminiové se z íránského Kurdistánu rozšířila po celé zemi vlna protestů. S heslem Žena, život, svoboda se demonstrovalo v konzervativním Qomu a Mašhadu, tedy centrech šíitského islámu, stejně jako v Teheránu, Isfahánu, Ahvázu, Záhedánu a dalších velkých i menších městech.

Přestože bylo viditelné, že páteří hnutí se staly ženy, a zvláště mladá generace žen, součástí protestů byli studenti středních i vysokých škol, senioři, lékaři, stavebníci, zaměstnanci železáren stejně jako provozovatelé malých obchůdků. Lidé různého věků, pohlaví, povolání, tříd i etnik. „Takové sjednocení odlišných lidí jsem nikdy neviděla,“ říká mladá studentka teheránské univerzity.

O protestech se píše jako o největších protestech od Islámské revoluce v roce 1979 — a že těch povstání za uplynulých čtyřiačtyřicet let bylo. „Někomu více šlo o ekonomickou rovinu, jinému především o ženská práva. Koneckonců tyto cíle se navzájem nevylučují,“ dodává studentka a poukazuje na různorodost názorů protestujících. „Spojuje nás frustrace, vztek a bezmoc. Bojujeme společně proti režimu,“ vysvětluje důrazně.

Íránský režim proti opozici postupuje krutě. Zabíjí, vězní, vyhrožuje, blokuje internet, na ulicích se objevily kamery, které mají rozpoznávat lidské tváře — především pak ty ženské bez hidžábu. Podle lidskoprávních organizací ve vězení skončilo více než 20 tisíc lidi. Neblaze proslulé vězení Evin je plné politických vězňů.

Někteří demonstranti byli odsouzeni k trestu smrti popravením. Revoluční soud celé měsíce pořádal procesy s demonstranty, které obvinil z „moharebeh“, což lze přeložit buď jako vedení války proti Bohu, nebo jako nepřátelství proti Bohu a státu. Pod brutálním tlakem režimu postupně protesty slábly a omezovaly se na příležitosti, kdy veřejnost měla záminku shromáždit se — například na pohřbech, různých náboženských i světských svátcích a podobně. Dodnes se často konají po pátečních modlitbách.

Projevy občanské neposlušnosti neskončily. Ženy chodí po ulicích bez šátku a čádoru. „Já jsem si vzala i šaty — dlouhé, ale měla jsem šaty,“ popisuje s nadšením žena v rozhovoru pro BBC Persian. V souvislosti s výročím smrti Aminiové se protesty vrátily do íránských ulic. Nejsou ovšem tak početné jako loni. V noci lidé ze svých balkonů a střech skandují protivládní hesla, umělci lepí po ulicích plakáty, skládají texty, vydávají skladby a podporují tak hnutí Žena, život, svoboda.

Buď šátek, nebo pohlavek