„Pryč s duchovními,“ volá íránské studentstvo

Fatima Rahimi

Masové demonstrace v Íránu, v nichž významnou roli hrají univerzity, trvají už déle než čtyřicet dnů. Režim pro identifikaci svých oponentů používá různé technologie a sociální sítě.

V těchto kritických časech jako by se zrodil nový Írán — globální Írán. I přes geografickou vzdálenost jsou si lidé v diaspoře a lidé ve vlasti blízcí ve svých pocitech, obavách a snech. Foto Stefani Reynolds, AFP

„Zpívej! Ať městem zní píseň žen. Ať vlast se stane vlastí,“ zní refrén písně, jež se stala jednou z hymen protirežimních protestů v Íránu. Vyvolala je smrt Mahsy Aminiové, mladé íránské Kurdky, kterou 13. září zadržela mravnostní policie pro nošení takzvaně špatného hidžábu.

Íránci protestují již déle než čtyřicet dní. V některých místech nepřetržitě. Jinde se zdálo, že demonstrace ustaly, ale minulý týden i tam znovu ožily. Stalo se tak v návaznosti na důležité datum — čtyřicet dní od úmrtí Aminiové.

Islámsko-perská tradice považuje sedmý a čtyřicátý den od smrti a poté výročí smrti za významné dny pro vzpomínku na zesnulého. Pozůstalí tehdy navštěvují hřbitov a truchlí. Stejně tomu bylo v případě mladé Kurdky. Jakkoli se tomu režim snažil předejít, na místo jejího věčného odpočinku pochodovaly tisíce lidí a skandovaly heslo současných protestů: „Žena! Život! Svoboda!“

Solidaritu s protestujícími vyjadřují i krajané žijící v zahraničí. Například v Berlíně se 22. října sešlo několik desítek tisíc Íránců z celé Evropy. Podobná solidární shromáždění se konala i ve Spojených státech a Kanadě.

„V těchto kritických časech jsou oči a srdce milionů Íránců v diaspoře zaměřeny na Írán. Je to, jako by se zrodil nový Írán — globální Írán. Jsou to lidé, které sice dělí geografická vzdálenost, ale jsou si blízcí ve svých pocitech, obavách a snech,“ komentoval situaci americký sociolog íránského původu Asef Bayat.

Rozhovor s ním vyšel začátkem října na webu teheránského deníku Eetemad (persky Důvěra). Krátce po jeho zveřejnění íránské úřady novinám nařídily, aby článek stáhly — bez udání důvodů. To však jeho šíření nezastavilo. V Íránu i zahraničí se z něj stal virál a našlo se hned několik médií, které jej opětovně vydaly.

Navzdory násilí íránských bezpečnostních sil zůstávají demonstranti v ulicích. Protesty zachvátily také vysoké a střední školy. Podle lidskoprávních organizací zemřelo během protestů již nejméně 253 lidí, včetně 34 dětí. Íránská islámská republika odmítá zveřejnit oficiální statistiky. BBC Persian uvádí, že na rodiny pozůstalých vyvíjí režim nátlak, aby o zabitých blízkých neinformovaly.

Bezpečnostní situaci zkomplikovala mezinárodní teroristická organizace Dáeš, která se přihlásila k útoku z minulé středy na Šah Čeragh, důležité šíitské poutní místo ve městě Šíráz. Podle íránských úřadů zemřelo nejméně patnáct lidí. Dáeš v Íránu neutočil poprvé, v roce 2017 v Teheránu zabil nejméně dvanáct lidí. V zemi nemá „oficiální“ základnu a je aktivní zejména v sousedním Afghánistánu, kde působí pod jménem Islámský stát Chorásán.

Krátce po incidentu íránský režim uvedl, že za útok mohou „nepřátelé islámské republiky“, čímž měl na mysli protestující. Demonstrující zase podezírají samotný režim. Podle nich mu totiž dává větší moc a je pro něj snazší legitimizovat násilí používané na protestující. Jedná se o spekulace a teprve příští dny ukážou, zda se potvrdí, nebo ne. Prosazování přísnějších pravidel a postupů se může dotknout zejména univerzitní půdy, kde znovu probíhají silné protesty.

Není cesty zpět

Současné protivládní protesty se rozšířily především díky mladé generaci žen a dívek. V porevoluční historii Íránu to není poprvé. O změnu režimu se pokoušeli již někteří rodiče a prarodiče dnešních demonstrujících, ale neúspěšně.

×