Níže přeložebné prohlášení sepsala skupina íránských studentů, kteří se 11. ledna sešli na univerzitě Amíra Kabíra v Teheránu, a započali tím několikadenní řetězec studentských protestů a nepokojů reagujících na tragické sestřelení ukrajinského letadla se 176 lidmi na palubě íránskou protiletadlovou střelou 8. ledna.

Většina obětí tohoto neštěstí, ke které došlo v situaci vzrůstajícího napětí po cíleném americkém útoku na vysoce postaveného íránského generála Kásima Sulejmáního a následném odvetném íránském ostřelování amerických základen v Iráku, byli íránští občané. Další velkou skupinou jsou Kanaďané íránského původu. Část z nich patřila mezi absolventy íránských univerzit.

Studentské protesty navazují na sérii demonstrací a nepokojů, které v Íránu vypukly po skokovém zdražení paliva v listopadu 2019 a při kterých po krvavém zásahu ze strany íránských bezpečnostních složek zahynuly stovky lidí.

Prohlášení se objevilo poprvé na telegramovém účtu Svazu islámských studentských organizací v sobotu 11. ledna a bylo dále sdíleno a zveřejněno některými servery spjatými s íránskou diasporou a opozicí v zahraničí. Je jedním z mnoha, která od té doby zazněla. V souladu s nimi vyjadřuje protest proti politickému útlaku a represi a požaduje demokratizaci a sociální reformy. Kromě kritiky vládnoucího íránského režimu se ohrazuje i proti americké politice na Blízkém východě a zahraničnímu vměšování.

Vlastní text prohlášení:

Celý Írán je v těchto dnech pohroužen do smutku a truchlení. Prolitou krev smýváme další krví, vršíme na sebe jedno utrpení za druhým a smrt jednoho mučedníka se snažíme odčinit smrtí dalších. Je to, jako kdyby se dějiny zrychlovaly; krize střídá krizi a na výhrůžky odpovídají další výhrůžky. My, děti Íránu, se nesnažíme odlišit od ostatních lidí. Jejich bolest je i naší bolestí a žal, který svírá jejich srdce, tíživě doléhá i na nás. Tato tragédie vyvrcholila ve středu ráno, když pouhý den poté, co byly v Kermánu usmrceny desítky našich spoluobčanů, musel Írán znovu sledovat smrt svých dětí. Ještě jsme ani neměli možnost oplakat smrt mučedníků z měsíce Ábánu (tj. protivládních protestů v listopadu) a přibyl nám další důvod ke smutku.

„Zlo“ nás dnes obklopuje ze všech stran. V situaci, kdy lidé strádají pod tíhou vládní hospodářské politiky a politického útlaku, na nás začíná nově doléhat i stín války. V těchto dnech, uprostřed neustálého chvástání ozbrojených sil režimu, byl v íránském politickém prostoru opomenut hlas lidu, lidu, který nade vše touží po svobodě a rovnosti a tento svůj požadavek dal nejlepším možným způsobem najevo během měsíce Ábánu.

Události posledních dvou měsíců zcela jasným a zřetelným způsobem vyjevily neschopnost vládnoucího režimu v Íránu. Režimu, jehož jedinou odpovědí na každou krizi je další útlak. Na nás dnes je, abychom poukázali na všudypřítomnost tohoto útlaku, a to ať už ze strany represivního režimu nebo imperialistické mocnosti.

Přítomnost Ameriky v oblasti Blízkého východu během posledních let nepřinesla nic než rozšíření chaosu a bezvládí. Náš postoj k této agresivní mocnosti je jasný, ale zároveň si dobře uvědomujeme, že nezodpovědná americká politika v oblasti nemůže sloužit jako omluva pro útlak na domácí politické scéně. Jestliže dnes všichni neustále hovoří o „národní bezpečnosti“, nezbývá než se ptát, o bezpečí kterých společenských skupin, tříd a vrstev se jedná. Nemáme strach nahlas říci, že jistoty chudých, upozaděných a znevýhodněných jsou již dlouhé roky pošlapávány.

Hospodářská politika posledních třiceti let stvořila vrstvu bohatých, privilegovaných a zkorumpovaných a vedle ní masy těch, kdo jsou na okraji společnosti. Situace je o to složitější, že v zahraničí byly s finanční a mediální podporou cizích sil vytvořeny zcela zkorumpované a závislé opoziční skupiny. Skutečně, jsme obklopeni zlem ze všech stran.

Íránský lide, jedinou cestou z této krize je návrat k lidové politice. Politice, která ze strachu z útlaku nepřikyvuje intervencionismu a stejně tak neobhajuje ve jménu boje proti imperialismu a politice odporu útlak. Ano, cesta z naší současné situace vede skrze odmítnutí obojího, útlaku i intervencionismu. Nestojíme o politiku, která slibuje bezpečí, svobodu a rovnost pouze té nebo jiné skupině či společenské vrstvě, ale takovou, která je uznává jako nezcizitelná práva lidu. Nezbytnost sociální demokracie je dnes jasná všem. V takové demokracii vláda není k situaci lidu netečná a usiluje o bezpečnost, svobodu a rovnost pro všechny.

My, děti Íránu, vyjadřujeme svou lítost nad tragickou smrtí stovek našich spoluobčanů během událostí v Kermánu a letecké havárie a soustrast všem lidem v naší zemi. Slibujeme, že nedovolíme, aby krev našich bratrů a sester byla zašlapána do země. Dějiny nezapomenou na krev nevinných. Historie se vrátí a vykoná mstu za všechny utlačované na strůjcích jejich útlaku.

Pro Deník Referendum prohlášení přeložil a úvodním slovem opatřil JAKUB KOLÁČEK. Originál textu je k vidění zde, anglické překlady zde či zde.

Pozn. překladatele: Obtížně přeložitelný výraz estekbár (dosl. pýcha, povyšování se, srogance) překládám na základě kontextu a smyslu jako „intervencionismus“, neboť je jím míněn americký imperialismus v oblasti.