„Ahoj světe, funguje nám zase internet. Po několikadenním vězením se cítím opět svobodná,“ napsala íránská influencerka Mona na Instagramu. Její profil sleduje více než 100 tisíc uživatelů. Na svých stránkách většinou píše o módě v Íránu, v pondělí ráno se však z jejího profilu stalo jakési fórum, kde Íránci začali sdílet své úzkosti a bezmoc. Íránská vláda totiž po téměř pěti dnech opět zprovoznila internet a lidé se mohli opět spojit se světem.

Protesty začaly v pátek 15. listopadu v reakci na náhlý nárůst ceny benzínu. Do ulic tak vyšli hlavně dělníci a nižší střední třída — jich se náhlé zdražení dotklo nejvíc. Srovnatelné demonstrace se ale konaly vlastně po celý rok. Írán sužuje hospodářská krize, kterou íránský prezident Hasan Rúhání označil za nejhorší za posledních čtyřicet let. Země se nevzpamatovala z ekonomických sankcí, které na něj po rozbití jaderné dohody uvalila Trumpova administrativa. Protesty trvaly několik dní a nechaly za sebou podle odhadů více než stovku mrtvých. Demonstrace se konaly v podstatě v každém větším městě, ale i na menších městech či vesnici a vláda se je často pokoušela rozehnat. Tehdy začaly kolovat zprávy o rostoucím počtu zranění a úmrtí v řadách civilistů.

Podle posledních zpráv Amnesty International bylo v průběhu protestů zabito 143 protestujících ve jednadvaceti městech. Íránská zpravodajská agentura uvádí tradičně mnohem menší číslo, mluví jen o dvanácti mrtvých. Podle oficiálních íránských tiskových agentur byly během demonstracích zraněny stovky lidí a více než tisíc bylo zatčeno. Íránské bezpečnostní síly uvádí, že demonstranti zabili dva policejní důstojníky a nejméně pět členů sboru islámských revolučních gard a polovojenských sil známých jako Basídž.

V Isfahánu či Mašhadu a několika dalších městech protestující také atakovali desítky vládních budov, včetně náboženských škol a obecních úřadů. Svůj hněv cílili také na státní banky, které jsou kamennými symboly hospodářské krize a korupce v Íránu. Pět dní byly školy a univerzity zavřené, zrušily se fotbalové zápasy Národní ligy.

V neděli 17. listopadu íránská vláda téměř kompletně vypnula internet na území celé země. Protestující se totiž organizovali hlavně přes různých sociálních sítích, jako je Signal, Telegram či Instagram, sdíleli mezi sebou videa, fotky a šířili informace k světovým zpravodajským organizacím. Nepokoje to neparalyzovalo, některým Íráncům se dokonce podařilo vyzrát na blokaci internetu a posílali videa přímo z protestů. Ta pak vysílala například stanice BBC Persian i aktivisté z diaspory jako Masih Alinedžádová.

Zaslouží si nejvyšší trest

Před vypnutím internetu se Íránci mohli spoléhat na důvěryhodné zdroje, jako je právě perská BBC. V dnech po internetovém „blackoutu“ fungovala pouze státní televize, rádio a noviny. Íránské vojenské a zpravodajské služby v nich varovaly, že ti, kdo se účastní nepokojů, budou přísně potrestáni.

Nejkonzervativnější vnitrostátní noviny Kejhan (persky „vesmír“) v čele s šéfredaktorem Hossejnem Šariatmadárím, jedním z nejbližších spojenců íránského nejvyššího vůdce Alího Chameneího, napsaly tři dny po vypuknutí demonstracích doslova, že „násilníci vzpoury v ulicích by měli být oběšeni“. Sám Chemeneí je obvinil z vlastizrady a uvedl, že by si zasloužili „nejvyšší trest“. Kejhan osobně také psal o tom, že protesty vyvolali „vnější nepřátelé islámské republiky“. Íránské noviny Esteghlal (persky „nezávislost“) psaly ve stejném duchu, ale kritizovaly rovněž přístup vlády — zejména pak její krok náhlého zdražení benzínu.

Íránský ministr zahraničí Mohammad Džavád Zaríf v úterý 19. listopadu varoval každého, kdo by chtěli jakýmkoliv způsobem podpořit protestující. Prezident Hasan Rúhání protesty kritizoval a vyjádřil se podobně jako Zaríf.

Zástupce šéfa íránských revolučních gard Alí Fadavi řekl, že protesty a nepokoje zuřily v dvaceti osmi íránských provinciích a ve více než sto městech po celém Íránu. Rovněž uvedl, že nepokoje byly „válkou“ a porovnal je se známou krvavou bitvou během íránsko-irácké války v letech 1980-88. Fadavi pochvalným tónem oznámil, že demonstrace ukončil během 48 hodin. Z neoficiálních videí, které lidé posílali a vysílala je BBC Persian, je však vidět, že protesty trvaly několik dní a v některých místech a v menší rozsahu trvají dodnes.

V poslední době, právě také ve spojení s ekonomickou krizí, se v Íránu konaly velmi často demonstrace, ale ne v takovém rozsahu a síle. Tentokrát íránská vláda vyřešila také svůj problém s internetem, prostě ho vypnula. Přestože je íránská ekonomika závislá na internetu a přišla tak o několikamiliardový zisk.

„Národní bezpečnost“

Nejpozději od takzvaného Zeleného hnutí v roce 2009 jsou si íránské úřady moc dobře vědomy, jaký podvratný potenciál pro vládu představuje volná síť. Tehdy po sporném vítězství tehdejšího íránského prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda vyšli Íránci masově do ulic. Protestovalo se ve všech velkých městech — a právě sociální sítě při nich tehdy poprvé sehrávaly zásadní roli. Lidé se online mobilizovali a informovali o dění v zemi celý svět. Od té doby se íránská vláda snaží zavádět po celé zemi „národní informační síť“ známou také jako „halal síť“. Její zavádění režim obhajuje „národní bezpečností“ a uvádí i ekonomické argumenty. Každému je ale jasné, že jejím výhradním účelem je mít občany pod kontrolou.

Projekt íránského „halal“ internetu je vyvíjen od roku 2010. Podle Mahsy Alimardániové z Oxfordské univerzity měla tato národní síť „blokovat a filtrovat vadný obsah internetu“ — není těžké si představit, co tím mají její tvůrci na mysli: vláda v této síti získá snazší cestu k cenzuře v podstatě čehokoli. Íránský režim vyvíjí nátlak i na podniky, aby na národní síť přešly, a láká je na jeho vlastní bankovní platformy, průmyslové služby a aplikace k zasílání zpráv — tedy všechny služby, které jsou podle místních aktivistů nejvíce v hledáčku úřadů.

„Kdykoli vláda cenzuruje, ztrácí v ní občané důvěru,“ varoval Rúhání pouhých šest let nazpátek, když potřeboval liberální hlasy ve volbách. Dnes už zjevně hlasy nepotřebuje. Teherán bude schopen díky své národní síti během chvíle znepřístupnit internet desítkám milionů uživatelů.

Sankce uvalené na Írán v rámci kampaně Donalda Trumpa dostaly pod tlak i americké společnosti poskytující internetové služby. Amazon Web Services nebo Google Cloud musely účty íránských společností dokonce zrušit. Mnohé íránské technologické firmy neměly jinou možnost než použít vnitřní síť a infrastrukturu islámské republiky.

Írán je sužován hospodářskou krizí, nezaměstnanost v zemi je na 14 procentech. I vysokoškolsky vzdělaní mladí si horko těžko shání práci. V íránské společnosti se prohlubuje blbá nálada — a v takových situacích, jak známo, stačí málo.

„Trumfové“ sankce tak nakonec usnadnily íránské vládě utahování šroubů a umožnily jí sáhnout k větší kontrole svých občanů. Slovy výzkumníka pro internetovou bezpečnost a digitální práva Amíra Rašídího se zdá, že „Íránci jsou uvězněni mezi íránskou a americkou vládou“.