Když před týdnem psaly v Íránu noviny, že „Mladá žena se před teheránským soudem upálila,“ nikdo nevěděl, proč a co se stalo. Teprve po několika hodinách se íránským úřadům podařilo dívku identifikovat. A začaly se nořit kontury mimořádně nešťastného příběhu.

Jednalo se o devětadvacetiletou fanynkou teheránského fotbalového klubu Esteghlal. Jmenovala se Sahra Chodajáríová, zapamatujte si to jméno. Chodájíríová se k soudu dostavila, aby zjistila svůj trest za to, že se snažila dostat na fotbalový stadion. Ženy mají totiž v Íránu na fotbalové stadiony zákaz vstupu.

Jednoho březnového rána se Sahra rozhodla převléct se za kluka a dostat se za každou cenu na teheránský fotbalový stadion. Ten den hrál její oblíbený tým — Esteghlal. Už v minulostí se hodně z íránských žen zkusilo pod falešnou identitou dostat se na stadion, některým se to dokonce i povedlo. Sahra chtěla udělat to stejné.

Podle slov její sestry se však u vchodu při kontrole policistům přiznala, že je žena. Sahra pocházela z velmi náboženský založené rodiny a bála se kontroly, nechtěla, aby se ji policisté dotkli. Zatčení neproběhlo klidně a Sahra strávila noc ve vězení.

Po propuštění na kauci ji přišla domů obsílka od soudu. Před týdnem se Sahra k soudu dostavila, aby zjistila, co ji čeká. Soudce se však z rodinných důvodu omluvil, takže k líčení nakonec nedošlo.

Sahra, která byla již dříve obviněna z urážky úřední osoby a za nevhodné oblečení na veřejnosti, si ale sama u soudu zjistila, že za podobná obvinění jí jako trest hrozí šest měsíců až dva roky vězení. Poté vyšla před soudní budovu v Teheránu zapálila se a skončila z devadesátiprocentním popálením v nemocnici.

V úterý před dvěma dny „modrá dívka“, jak se se ji přezdívalo, zemřela. Přezdívku Sahra dostala podle svého oblíbeného fotbalového týmu Esteghlal, jehož klubovou barvou je právě modrá.

Její smrt v Íránu i za jeho hranicemi pobouřila mnoho lidí. A opět otevřela problematiku ženských práv v Íránu. Je paradoxem, že Esteghlal, což v perštině znamená nezávislost, hraje na stadionu s názvem Azádí, což je persky svoboda. Jedná se o dvě hodnoty, které si ženy podle íránského režimu prostě nezaslouží. Modrá dívka chtěla vidět svobodně fotbalový zápas svého týmu FC Nazávislost Teherán a bylo ji to odepřeno.

K její smrtí se vyjádřili mnoho lidí, mimo jiné také poslankyně Parvaneh Saláhšúríová, která na Twitteru napsala, že „Sahra nebyla pouze „modrá dívka“, byla íránská dívka. Pocházela ze země, kde muži ženám odepírají základní lidská práva.“ Náhod Chodákárová, zastupitelka v Teheránu na Twitteru komentovala smrt Sahry takto: „Smrt Sahry Chodajáríové je výkřikem touhy její generace, která chce být slyšená, viděná a samostatná. Svou budoucnost Sahra pohřbila v nadějí, že její přátele budou mít svobodu. Zkusme mladou generaci pochopit a vyslyšet dřív než bude pozdě.“

Bývalý záložník Bayernu Mnichov a hvězda íránského fotbalu Ali Karimi, který hrál 127 zápasů za Írán a je hlasitým odpůrcem zákazu vstupu žen na stadionu, vyzval Íránce, aby bojkotovali fotbalové stadiony. Dále napsal: „Naše ženy bojují za všechny, i za nás, za muže.“ Podobně se vyjádřila také bojovnice za práva žen v Íránu a zakladatelka slavné facebookové strany „My stealthy freedom“ Masih Alinedžádová, která se přidala k výzvě k bojkotu stadionů.

Situace ženských práv v Íránu prochází od islámské revoluce v roce 1979 vývojem. V prvních několika letech byly velmi přísné zákony a pravidla, která dnes již neplatí, ale v základních věcech jsou íránské ženy stále občankami druhé kategorie. Nemohou navštěvovat všechny stadiony, stále platí povinné nošení hidžábu, v rodinném právu nemají stejné postavení.

To vše jsou věci, o které se zahraniční noviny zajímají a o nichž píší. Proti povinnému zahalování bojují dnes i silně věřící Íránky, které upozorňují, že náboženství je osobní volba.

Smrt „modré dívky“ pouze ukazuje, v jaké situaci mladá íránská generace žije a o co usiluje. Tragickou událostí se nepochybně zvýšil tlak na teheránský režim, aby provedl aspoň některé ústupky, po nichž mladí volají.