Je tma. Schovaná v zimním kabátu a čepici, stojím u středové čáry hřiště s umělou trávou a sleduji rozcvičku party holek. Deset fotbalistek si protahuje končetiny, střídají cviky na zahřátí a připravují se na hru. Baví se a vtipkují. „Kvůli tobě teda dneska zkrátíme rozcvičku a začneme hrát, abys nás viděla v akci,“ houkne jedna z nich na mou adresu.

Fotbalistky se rozdělí do dvou týmů po pěti a pouštějí se do hry. Jako milovnice fotbalu cítím pýchu, ale taky trochu žárlím. Zahrála bych si. Děvčata kličkují, vymýšlejí akce, útočí, brání. Chvílemi by to i stálo za komentář Petra Svěceného nebo Milana Štěrby s jejich elektronickou tužkou.

Amatérský ženský fotbalový tým SK Trefa založila devětadvacetiletá producentka podcastů Hana Kuncová. „K fotbalu mě přivedl můj přítel,“ vypráví. Zpočátku vztahu se jí prý ostýchal přiznat, že fandí fotbalu, konkrétně britskému týmu FC Liverpool. „Postupně jsme se ale spolu začali dívat na zápasy, vyprávěl mi o osudech lidí kolem Liverpoolu — příběhy fotbalistů a klubu. Brzo jsem fotbalu také propadla,“ líčí. 

Od té doby sleduje každý zápas, zná všechny fotbalisty a jejich technické přednosti. Objevila v sobě novou vášeň a brzo začala také sama hrát. Zjistila při tom, že navazuje na dlouhou a v řadě momentů pohnutou tradici ženského fotbalu.

Okradeny o půl století příležitostí

Od počátku devatenáctého století byl ženský fotbal velmi oblíbenou hrou v Anglii. Působení žen ve fotbale, potažmo ve sportu obecně tehdy kopírovalo vývoj postavení žen ve společnosti. Z počátku byl fotbal hrou vyšší a střední třídy, později se stal oblíbeným sportem třídy dělnické. 

Svou roli v popularizaci fotbalu mezi ženami odvedla také první světová válka. Muži museli narukovat, ženy nastoupit do továren. Šlo o těžkou práci. Mnoho žen pracovalo za strašlivých podmínek uprostřed nebezpečných strojů a škodlivých chemikálií. Když tehdy britská vláda vyslala zdravotnické a sociální poradce, aby zhodnotili jejich stav, došli k závěru, že bude nejlepší, když si oddechnou a odreagují se u sportu. 

V roce 1917 se na zápas v anglickém Prestonu přišlo podívat deset tisíc diváku, o tři roky později sledovalo zápas Evertonu fascinujících třiapadesát tisíc diváků.

Prudce rostoucí popularita ženského fotbalu se bohužel nelíbila zarputilým zastáncům mužské nadřazenosti, kteří se začali obávat o svou převahu. Fotbal činil dle slov kritiků dívky nepřitažlivými, méně ženskými, a to pak zejména když na úkor fotbalu zanedbávaly ostatní činnosti běžného společenského života.

Popularita ženské kopané tak nakonec paradoxně vedla k tomu, že anglická fotbalová asociace v prosinci roku 1921 označila fotbal za sport pro ženy nevhodný, načež musel zmizet ze všech hřišť, která mají co do činění s fotbalovou asociací. Ženský fotbal byl tedy v Anglii — v té době nejvlivnější fotbalové zemi světa — až do sedmdesátých let prakticky odsouzen k záhubě.