Íránem zní: „Žena, život, svoboda!“
Fatima RahimiV Íránu vypukly protesty poté, co mravnostní policie zatkla mladou ženu, která na následky zadržení zemřela. Protesty vyjadřují nejen odpor k rigidním pravidlům oblékání žen na veřejnosti, ale jsou výrazem širší touhy po svobodě.
„Lalají lalají dokhtaram,“ prozpěvuje s pláčem žena v černém ukolébavku. Stojí nad hrobem dvaadvacetileté Mahsi Aminiové a kolem ní nahlas naříkají další ženy, mezi nimi i matka Mahsi. Na její pohřeb dorazilo několik tisíc lidí, kteří mimo jiné skandují: „Smrt diktátorovi!“
Íránská Kurdka Mahsa (kurdským jménem Žina) Aminiová se narodila ve městě Saqqez na severozápadě Íránu v provincii Kurdistán. Její smrt zřejmě v důsledku zacházení v teheránské policejní vazbě vyvolala rozsáhlé protesty po celé zemi. Její jméno zaplnilo perské sociální sítě.
Odvezla ji mravnostní policie
Aminiová byla zatčena spolu se svým bratrem v odpoledních hodinách 13. září poblíž stanice metra Haqqání v Teheránu, protože neměla „správný“ hidžáb. Odvezla je takzvaná „gašte eršád“ — mravnostní policie. V Islámské republice Írán byl tento represivní orgán založen v roce 2005.
Úkolem mravnostní policie je hlídat správné — tedy íránským režimem vyžadované — oblékání žen na veřejnosti a případně zatýkat ty, které hidžáb nemají, anebo ho mají „nesprávně“ oblečený. Dle vyžadovaného kodexu nesmí ženy odhalovat vlasy, silně se líčit, nosit krátký kabát a podobně. Oba sourozence odvezla policie na stanici, kde byli separováni.
Následně mladou dívku odvezla sanitka do teheránské nemocnice, kde po třech dnech v kómatu zemřela. Během jejího pobytu v nemocnici i po jejím úmrtí byly zveřejňovány protichůdné zprávy ze strany teheránské policie i místních politiků.
Teheránských policejní ředitel Hossein Rahimi prohlásil, že ze strany policie nedošlo k žádnému pochybení. Dívka podle něj trpěla srdeční chorobou a měla za sebou dokonce operaci mozku. Jeho tvrzení ostře odmítl dívčin otec.
V rozhovoru pro BBC Persian uvedl, že jeho dcera Mahsa byla naprosto zdravá a žádnou operaci v minulosti neprodělala. „Nechtěli mě pustit za mou dceru, nechtěli mi ji ukázat. Říkal jsem doktorovi, ať do lékařské zprávy napíše pravdu, a on mi řekl, že tam napíše, co chce,“ řekl. Jeho slova zopakoval Mahsin strýc v rozhovoru pro vnitrostátní noviny Etemad (v perštině „Důvěra“).
Zajímavý článek, jenom mi tam něco chybí. Nevěřím totiž tomu, že by autorka článku nevěděla, čí je slogan "žena, život, svoboda". Čekal jsem proto trochu více informací o pozadí protestů, byť chápu, že získat věrohodné informace nemusí být jednoduché.
Nevím, proč by z perspektivy Rahimina článku bylo podstatné, odkud to heslo pochází. Pro kurdské ženské milice v Sýrii mělo to heslo nutně jiný význam než pro městské (a měšťanské) vzpoury v Teheránu. A bude mít zase jiný, až si ho přivlastní ženy na příštím Czarném protestu v Polsku.
Zatím to není podstatné ani z perspektivy íránského odporu. Ani jedna strana střetnutí ho efektivně nenacionalizovala. Přesněji je podstatné, že bylo bezkonfliktně vzdorujícími přijaté v perském překladu jako jednotné heslo. Zatím a doufejme, že to tak vydrží.
Nemáte nějaké bližší informace o tom, co se děje v Balúčistánu na východě Iránu? V posledních dnech tam mají probíhat velké demonstrace včetně vypalování policejních stanic. Balúčové jsou vedle Kurdů další národ bez vlastního státu, rozdělení mezi Pákistán (většina žije tam) a Irán. Některé protivládní skupiny se postupy Kurdů inspirují.