V Íránu se v sobotu uskutečnily prezidentské volby, osmým prezidentem se stal se ziskem téměř 62 procent hlasů ultrakonzervativní klerik Ebráhím Raísí.

Třinácté volby od islámské revoluce v roce 1979 provázel rekordní nezájem voličů. Zatímco v předchozích prezidentských volbách se zúčastnilo asi 70 % z celkem 59 milionů oprávněných voličů, v letošních volbách to bylo méně než polovina a třeba v Teheránu volil jen každý čtvrtý člověk s voličským oprávněním. Jde o vůbec nejnižší účast od vzniku islámské republiky.

Znalci se shodují, že jedním z hlavních důvodů nezájmu o prezidentské volby byla nespokojenost s hospodářským vývojem. Írán dlouhodobě trápí řada ekonomických problémů. Ty se se zrušením jaderné dohody, opětovným zavedením sankcí a pandemickou krizí jen zhoršily. Zdražily základní životní potřeby, nezaměstnanost roste. Obyvatelstvo je sužováno nedostatkem některých surovin, léků a také vakcín proti koronaviru.

Druhý důvod, který vedl k nízké volební účasti, je přičítán omezenému výběru kandidátů. Svědčí o tom mimo jiné to, že přes tři a půl milionů voličů odevzdalo neplatný, často prázdný volební lístek. Nadto řada lidí považovala za jasné, že Raísí má vítězství v kapse. Přestože v minulosti někteří znalci rozpoznávali v íránském volebním systému prvky demokratické soutěže, dnes už to odmítají. Poslední volby popisují jako „reghabate chodíha“, což lze z perštiny přeložit jako „zápas zasvěcených“, tedy těch, kteří jsou součástí stávajícího systému.

Rada dohlížitelů neschválila kandidaturu ani Alímu Larídžánímu, bývalému předsedovi parlamentu a umírněnému konzervativci. Vyškrtávat ženy z řad zájemců o prezidentský úřad tentokrát nemusela, žádná se totiž nepřihlásila. Ještě v dubnu to sice vypadalo, že se zapojí dcera bývalého prezidenta Rafsandžáního Faezeh Rafsandžání, nakonec to však vzdala.

Několik měsíců před volbami někteří politici i veřejné známé osobnosti vyzývali k bojkotování voleb. Na íránských sociálních sítích se během prezidentských kampaní sdílely fotky, kde měli všichni kandidáti Raísího obličej.

Proti tomu po teheránských ulicích jezdilo auto, na kterém lidé ve folklórních kostýmech a maskách vyzývali k účasti ve volbách. Záznam zveřejnilo na svém instagramovém účtu BBC Persian. V pozadí je slyšet nahlas hudba a zpěvák se v písní ptá: „Kdo jsem? Jsem Íránec!“ Někteří šíitští duchovní odrazovali voliče od bojkotování voleb, přičemž vhazování neplatného volebního lístku prezentovali jako protináboženský čin.

Kdo je Raísí

Íránská veřejnost o Raísím věděla jen velmi málo. Až do předposledních prezidentských voleb v roce 2017, kdy zvítězil současný prezident Rúhání. Raísí ve volbách neuspěl, přesto získal poměrně značnou podporu. A to měl s praktickou politikou jen minimum zkušeností. Až donedávna se totiž pohyboval především v soudnictví.

Raísí se narodil 14. prosince 1960 v Mašhadu, druhém největším městě Íránu a důležitém centru šíitského islámu, do nábožensky konzervativní rodiny. Původ Raísího rodiny lze údajně vysledovat až k samotnému proroku Mohamedovi. Odtud také čestný titul „sajjed“ a černý turban, který pro věrné šíity hraje velkou roli.

Je držitelem doktorského titulu z islámského práva a v rámci íránského kléru zaznamenal vskutku hvězdný vzestup. Velmi rychle se stal důležitým aktérem náboženských institucí.

Za svou loajalitu vůči režimu byl Raísí ve svých pětadvaceti letech jmenován zástupcem prokurátora v Teheránu. První roky íránské islámské republiky byly brutální. Popravy se konaly jak na běžícím pásu, ve vězení mohl skončit i ten, kdo vlastnil housle nebo videopřehrávač. Sám Raísí se měl v roce 1988 podílet na odsouzení tisíců politických vězňů k trestu smrti. Teokratickému režimu zůstal věrný i po Chomejního smrti — sloužil v nevyšších soudních funkcích.

V roce 2016 byl jmenován do čela Astán Ghodsve Razavi, jedné z nejdůležitějších a nejbohatších íránských náboženských organizací. Jde o autonomní charitativní nadaci, která sídlí v Raísího rodném městě. Hlavním posláním nadace je spravovat svatyni Imáma Rézy, jediného šíitského imáma, který je v Íránu pohřben.

Do čela soudnictví jej povýšil v roce 2019 Alí Chameneí. Ve funkci zůstane až do srpna, kdy nahradí současného íránského prezidenta.

Co nastane?

Odborníci Raísího líčí jako budoucího nástupce Chamaneího, kterému je 82 let a netěší se dobrému zdraví. Raísí by se po jeho smrti tak mohl stát novým „rahbare šíaján“, tedy vůdcem šíitů. Post prezidenta mu nepochybně takovou cestu ulehčí, stejně jako to, že pod Chameneím studoval a považuje se za jeho přítele.

Zároveň se od Raísího očekává, že nebude zrovna otevřený debatě o jaderné dohodě. Americký prezident Joe Biden je ochotný obnovit proces, který před třemi lety ukončil Donald Trump, čímž posílil pozice íránských konzervativců na úkor reformistů. Má-li být dohoda uzavřena, znalci soudí, že se tak musí stát před Raísího inaugurací, to znamená během následujících pěti týdnů.

Íránská vláda bude kvůli zločinům proti lidskosti, z nichž je Raísí podezírán, čelit nedostatku důvěry ze strany evropských států. I kdyby došlo k uzavření jaderné dohody a zrušení sankcí, investovat v Íránu bude stále složité. Na základě toho je předjímáno, že zahraniční politika Íránu se i nadále bude orientovat na Rusko a Čínu.

Změny však mohou nastat na vnitrostátní úrovni. Očekává se větší kontrola nad tiskem a sociálními médii, která jsou již dnes značně cenzurována. Rovněž se předpovídá omezování svobody a dostupnosti pracovní míst pro ženy, a ještě větší kontrola a stíhání politické opozice.

Jedno je jasné, Írán má v sobě i před sebou velké výzvy.