↗

Zavražděný novinář Džamál Chášukdží (vlevo) a princ Mohamed bin Salmán. Fota z agentur

„Bude to paradigmatická změna, bude to revoluce, něco jako u nás v roce 1948,“ líčili čeští trumpisté před čtyřmi měsíci — v čase, kdy začalo být neoddiskutovatelné, že prezidentské volby v USA vyhrál Joe Biden. Nyní si Biden odsluhuje už šestý týden v úřadu a věci se skutečně hýbají. Ovšem ne směrem, jakým se hromovalo.

Biden v kampani sliboval zahraniční politiku založenou na morálce a na hodnotách, což znělo — samozřejmě — jako fráze. O to příjemnější bylo překvapení, že hnedle zkraje mandátu ohlásil ukončení americké podpory saúdské intervenci v Jemenu — válce, jež tuto chudičkou zemi devastuje již sedmý rok.

Podobné povahy mělo být rozhodnutí zveřejnit zprávu amerických tajných služeb o vraždě novináře Džamála Chášukdžího. Tento přední saúdský žurnalista, kritik tamního režimu a sloupkař amerického Washington Postu byl v říjnu 2018 umučen v budově saúdského generálního konzulátu v Istanbulu. Podle tureckého vyšetřování, vyšetřovatelů OSN i takřka všech pozorovatelů byl zlikvidován cíleně na popud nejvyšších míst, konkrétně saúdského korunního prince Mohameda bin Salmána.

Americké tajné služby se vraždou zabývaly také, avšak tehdejší prezident Donald Trump tvrdil, že nic jednoznačného ohledně princova zapojení neobjevily. Insideři věděli, že je to další Trumpova lež, a Biden tak před volbami slíbil, že zprávu zveřejní — což se teď stalo.

Co zpráva obsahuje? Pětatřicetiletý následník trůnu Mohamed bin Salmán, který má od roku 2017 plnou kontrolu nad saúdskými bezpečnostními a tajnými službami, považoval Chášukdžího za hrozbu a chtěl jej prokazatelně umlčet. V identifikovaném komandu vrahů byli i lidé z jeho osobní stráže a letadlo přepravující skupinu do Turecka mělo diplomatickou certifikaci. „Je velmi nepravděpodobné, že by saúdští představitelé provedli operaci dané povahy bez autorizace korunního prince,“ uvádí zveřejněná zpráva doslova.

Už už se soudilo, že přichází obrat kolosálních rozměrů — vždyť Spojené státy šly v posledních letech Saúdské Arábii jen na ruku, Mohamed bin Salmán přebírá od svého pětaosmdesátiletého otce čím dál více moci a zveřejnit důkazy, že takový člověk je de facto vrah, to zakládá na opravdový předěl. Joe Biden nicméně se svým State Departmentem zakormidloval jinam.

Již o víkendu bylo oznámeno, že USA zavedou vízové restrikce pro šestasedmdesát Saúdů spojených s porušováním lidských práv v  zemi, a to včetně osob zapojených do vraždy Chášukdžího. Vízové restrikce — ale nic dalšího. Žádné zmrazení účtů. Žádné podněty v mezinárodních institucích. Žádné oficiální požadavky. Prince Mohameda osobně se navíc ani vízové restrikce netýkají.

Člověk si už zvyknul, že existuje klasická zahraniční realpolitika a že existuje realpolitika ve vzletném hávu, často jen o málo méně šedivá. Ale ohlásit morálnější kurz, v rámci něj pojmenovat vraha, a pak už neudělat nic, to zaskočilo i zpravodaje CNN, jinak velmi probidenovské, i zpravodaje MSNBC, ještě probidenovštější.

Bidenův ministr zahraničí Anthony Blinken i jeho hlavní mluvčí Ned Price museli celé pondělí a úterý vysvětlovat, jak to vše bylo myšleno — že zveřejnění zprávy měl být jasný signál pro Saúdy „takto dál ne“; že USA chtějí pomoci především těm, jejichž práva jsou dnes v Arábii krácena, a postih faktické hlavy státu by to zkomplikoval, a podobně. „Máme za to, že (jednání Saúdů) ovlivníme spíše tím, když přenastavíme parametry našeho vzájemného vztahu, než když tento vztah přetrhneme,“ říkali v posledních dnech novinářům Blinken i Price takřka totožně.

↗

Prezident Joe Biden (vlevo) s Antonym Blinkenem, svým ministrem zahraničí. Foto David Lienemann, WH

Možné důsledky

Analytikové všech barev teď přicházejí s poukazy na nejrůznější vlákna pavučiny, kterou údajně chtějí Biden s Blinkenem proplést Blízkým východem, a vykreslují různé velké plány. Saúdy prý USA potřebují v pozici, aby nezhatili dohodu s Íránem, ale současně, aby Írán trochu strašili. Chtěly by, aby se poměry v Arábii uvolnily, a možná i, aby nastoupil jiný korunní princ. Zároveň ale nechtějí, aby se podlomil režim. Může se něco takového reálně podařit?

Jisté je dnes jen to, že Biden rozehrál nebezpečnou partii. Je zcela v pořádku, že se rozhodl s věcmi pohnout. Trumpův kurz slepého nekritického partnerství prospíval v Arábii jen těm nejobludnějším proudům a na Západě zbrojařům. Ale onen signál, že takto dál ne může být — je-li bez následků — snadno vyložen i způsobem, že se na podobná zvěrstva reaguje jen vízovými restrikcemi. Z jasného signálu pro Saúdy tak může být nakonec vzkaz pro každý režim tvrdé ruky, ovšem opačného vyznění, než USA chtěly.

A co přijde, když jej takto obráceně někdo pochopí? Zákaz startu na sportovních hrách, nebo kárné bombardování? „Je to kontroverzní, potenciálně až nebezpečný precedens,“ míní Agnes Callamardová, zvláštní zpravodajka pro otázku mimosoudních poprav při OSN.

V zásadě stále platí, že Američané budou Bidena před příštími volbami hodnotit především za to, jak zvládl covidovou krizi a související hospodářské problémy. Pochopitelně se ale zároveň nesmí dopustit fatálních chyb jinde. A samozřejmě — na světě nejsou jen Američané.

Vše může nakonec dopadnout dobře. Jde však o velkou složitou hru, která se už rozeběhla. Snad mají Biden a jeho lidé tentokrát promyšleny tlusté červené čáry lépe než za Baracka Obamy.