Stále mi leží v hlavě titulek povolebního portrétu nyní nastoupivšího amerického prezidenta od Jiřího Pehe: Joe Biden byl ideální Trumpův protikandidát, říká. Kdo se seznámil s Bidenovou politickou historií a kdo koukal na primárkové debaty, cítí, jak moc škube daná charakteristika za uši. Unavený, opotřebovaný, místy i zmatený, zaplacený, se starými názory, hájící status quo a slibující jen polovičaté reformy. To byl Joe Biden ucházející se o kandidaturu; Joe Biden razící naivní představu, že nejlepší cesta vpřed je skrze kompromisy s dravými republikány. Byl to Joe Biden, za něhož museli v primárkách intervenovat na poslední chvíli Barack Obama a Jim Clyburn.

Sám jsem ještě na konci loňského října napsal: Letošní debaty především ukázaly, proč by Trump ani Biden prezidenty být neměli. A myslel jsem to skutečně. Jenomže věci se změnily. Trumpův útok na volby, dvouměsíční mobilizace stoupenců soustavným lhaním, a pak vpád trumpovců do Kapitolu… úplně jinak zní dnes Bidenovy fráze o potřebě vítězství světla nad temnotou, o sjednocení ve společném boji s covidem, o semknutí se kolem pravdy, kolem ústavy.

Když Trump označil loňské prezidentské volby ihned za zfalšované, a když v masáži příznivců republikánské strany nepřestal ani po padesáti prohrách u soudů v řadě, zavládly reálné obavy, zda je muž s atomovým kufříkem příčetný. A když trumpovci postavili 6. ledna před sídlem parlamentu šibenici, hrklo snad úplně v každém, kdo dění v USA pozoruje.

Nyní je tedy Donald Trump konečně pryč a je to zatracená úleva; i proto, že si na odchodu ulevil v posledku pouze milostmi pro pár svých exposluhovačů, svých grázlů. Joe Biden, ovšem, zároveň překvapuje. Jeho inaugurační řeč byla skvělá — spojení starého bidenismu v novém kontextu, a k tomu pojmenování všech hlavních krizí, síla, duše i energie. Ale především — nespornou hlavu a patu má také jeho nástupní politický plán.

Prioritou v první fázi mandátu bude pochopitelně covid — snaha dostat Trumpem tak zanedbanou epidemii pod kontrolu. Covid má v USA za necelý rok už tolik obětí, jako měla 2. světová válka, pro Američany čtyřletá. Lidé chránění jen slabým sociálním státem strádají. Ekonomika se propadá.

Biden představil veleambiciózní záměr nechat do sta dní proočkovat sto milionů lidí. Sto milionů za tři a kus měsíce — to je opravdu mnoho. Stát bude muset vstoupit do věcí, jež byly doposud ponechány na guvernérech, a zabrat úplně všude: ve výrobě vakcín, v distribuci, v aplikaci i v přesvědčování lidí. Pokud se to však podaří, půjde nejen o začátek konce mimořádně vážného problému, ale i o moment, kdy začne svět k Americe opět vzhlížet.

A když se připočtou ještě nová sociální pomoc, ekonomické stimuly i investiční plán Build Back Better — co jiného by mohlo mít naději sblížit tak hluboce rozdělenou společnost, jakou je americká po Trumpově období? Začít energicky a ve velkém u toho, co tíží všechny Američany, a překonat první z aktuálních krizí znamená stabilizaci a posílení šance zvládnout krize ostatní — sociální, hospodářskou, klimatickou, zdravotní i otázku systémového rasismu. Je dobře, že je Biden všechny v inaugurační řeči opět pojmenoval.

Nechci být naivní. Stále je to ten Joe Biden, jenž — mimojiné — dělal zákony na míru obchodníkům s dluhy a bral od nich příspěvky na kampaň, Biden, který otevíral USA i svět nadnárodním korporacím, či Biden, který horoval pro vojenské intervence v zemích, do nichž si netroufl ani George W. Bush. Ale devadesátá léta i Bushovo období jsou pryč, Biden má také hodně kladných položek v životopise a potřeby doby jsou jinde. Možná měl Jiří Pehe nakonec pravdu. Možná se takový politik-kotva z minulého věku, starý rutinér, a přesto srdcař, který působí na lidi jistě a mile, k přechodu do nastávajícího období hodí.

Zřejmě již rok 2021 rozhodne. Půjde v něm o vzpamatování se z covidu i Trumpa, o znovunastartování hospodářství, o návrat USA do mezinárodních institucí a snad alespoň o načrtnutí velkých systémových reforem. Pokud Joe Biden v tomto obstojí, přijme ho i dost republikánů. Již s klidem bude pak moci plánovat předání pomyslného žezla nástupci, nebo nástupkyni, jako úspěšný prezident.