Čtyři dny po letošních prezidentských volbách v USA jsme zde vydali přehledovou analýzu trumpovských žalob a stížnosti na jejich regulérnost. Napsána byla opatrně a měla otevřený závěr — v klíčových swing states se totiž výsledky Tumpa a Bidena skutečně podobaly a americký volební systém má objektivně problémy. Trump navíc nezpochybňoval jen regulérnost voleb klasicky, tedy poukazy na různé nesrovnalosti a neférovosti; označoval je rovnou za „nejzmanipulovanější v americké historii“. Odvolával se přitom na „hory důkazů“ a doklady „statisíců ilegálních hlasů“, jež měli evidovat „jeho vyšetřovatelé“.

Nyní takřka po měsíci je věc stále ještě v běhu — ovšem spíše už jen formálně. Probíhají odvolání, trumpovci vzývají Nejvyšší soud. Reálné šance na zvrácení voleb justiční cestou jsou však už minimální. Důvodem je tu naprostá důkazní nouze. A propastný rozdíl mezi tím, co trumpovci tvrdí a co pak předkládají u soudů.

Stále padají mimořádně vážná obvinění — o statisícových balících ukradených hlasů, o podvodném sofwaru v hlasovacích terminálech, o vyhánění republikánských pozorovatelů ze sčítáren či o hlasování tisíců mrtvých. Právě u soudů se ale vyjevuje, že daná tvrzení nejsou podložena buď vůbec ničím, respektive pouze nepravdivými materiály šířenými po internetu, anebo jenom podezřením na tu či onu nesrovnalost, ovšem bez důkazu, že nezanedbatelně ovlivnila výsledek.

Vzato konkrétně: z pětatřiceti žalob a soudních podání v rozhodujících swing states uznaly proinstanšní soudy jako důvodnou pouze jednu žalobu, a to naprosto titěrnou — v Pensylvánii soud uznal, že tamní státní tajemnice neměla právo prodlužovat lhůtu, do níž může ten, jenž udělal nějakou formální chybu při vyplňování hlasovacího lístku, hlasovat po vyrozumění opravně.

Jinak bylo trumpovcům ve swing states do 4. prosince patnáct žalob odmítnuto jako nepodložených. Devět dalších stáhli pak sami.

Deset zbývajících podání se do řečeného data sice ještě nerozhodlo, ale ke zvrácení voleb by se již muselo vyjevit to, o čem Trump píše neustále na sociální sítě — nějaký vzorec mohutné protiprávní manipulace s volebními lístky, nějaký důkaz falšování a podvodu, který se týká alespoň desítek tisíc hlasů, a to v několika státech současně. Nic takového identifikováno nebylo.

Audit a přepočet v Georgii, kde Biden vyhrál o dvanáct tisíc, odhalil sice šest tisíc chybně nezapočtených hlasů, jejich mírně větší část byla však pro Bidena. Také přepočet ve Wisconsinu přinesl v posledku o pár hlasů více Bidenovi.

Celá snaha Trumpa a jeho spojenců prokázat zfalšovanost voleb, a tím zvrátit jejich výsledek u soudů, se tedy dá už dnes celkem bezpečně prohlásit za jednu velkou blamáž. Ne proto, že je neúspěšně zpochybnili a že se domáhali svého u soudů — proto, že od začátku mluvili o kolosálních podvodech, statisících ilegálních hlasů a především o vlastním vítězství, ale ve skutečnosti u soudů poukazovali jen na domnělé nezákonnosti a nesrovnalosti daleko menšího významu, aniž by měli důkaz, že výsledek opravdu ovlivnily.

Po měsíci ohlašování jednoho podvodu za druhým je reálně na stole:

• několik skutečně nastalých dílčích případů dvojích standardů a chyb jednotlivců, ale bez dokladu, že způsobily něco, co nebylo obratem odhaleno a napraveno,
• několik skutečně existujících problémů v praxi fungování voleb v USA, které jsou potenciálně zneužitelné, ovšem bez důkazu, že byl nějaký z nich letos opravdu zneužit,
• několik svědků hovořících o podezřeních na nezákonnou manipulaci s hlasy, z nichž žádná se ale neprokázala,
• desítky výpovědí z druhé ruky o nezákonné manipulaci s hlasy, z nichž žádná se ale neprokázala,
• tuny materiálů kolující po internetu naznačujících ten nebo onen podvod či významnou nesrovnalost, přičemž všechny se zatím ukázaly jako nepravdivé, zavádějící či ukazující chyby, které byly napraveny.

Skutečnost, tedy že nebyl nalezen žádný důkaz volebního podvodu, potvrdil konečně 2. prosince i William Barr — Trumpův vždy jinak zcela loajální ministr spravedlnosti, který po volbách nařídil federální vyšetřování.

Politicky se ovšem mají věci jinak. Části populace se narativ o ukradených volbách skutečně zažral pod kůži. V každé diskuzi na internetu se hned objeví skupina, která tvrdí, že volby byly zfalšované. Ukazuje se, že mnoha Američanům stačí jako důkaz podvodu i pouhý poukaz na nesrovnalost či svědectví o podezření, když jsou patřičně podány.

Oněch několik prokázaných potenciálně zneužitelných omylů či případů problematické praxe se za každodenní masáže a v doprovodu nejrůznějších bludů z internetu, rozšiřovaných dále z nejvyšších míst Trumpem a jeho okolím, mění v doklady kolosální konspirace.

Podle šetření Monmouth University z půle listopadu je až 77 procent Trumpových voličů — tedy přibližně 54 milionů lidí — přesvědčeno, že Biden vyhrál jen díky „podvodům“. A podle průzkumu Reuters/Ipsos ze stejné doby je 52 procent republikánů přesvědčeno, že právoplatným vítězem proběhlých voleb je Trump.

Biden přitom vyhrál o sedm milionů hlasů a těsně získal celkem šest swing states. Kdo tedy věří ve zmanipulovanost voleb, věří pravděpodobně i ve skutečně obří spiknutí.

Bylo by chybou téma letošních trumpovských žalob na volby uzavřít pouhým konstatováním skutečnosti — už třeba jen proto, že jde o lákavou inspiraci: kdejaký politik si může nyní počínat u voleb stejně. A také kvůli naší vlastní české debatě — těžko říct, zda se objevila v západním světě za poslední dekádu větší, a zároveň tak moc prázdná bublina.

Zde tedy souhrn jednotlivých skutečných stížností u soudů i daleko většího počtu obvinění, „důkazů“ a argumentů z veřejné debaty, s nimiž nestálo trumpovcům nakonec za to před soudy byť jen předstoupit — třebaže s nimi dokázali miliony Američanů obalamutit.

„Podvody“ v korespondenční volbě

Celkově vzato jsou trumpovské stížnosti a obvinění v zásadě dvojího druhu: jednak na jednotlivé konkrétní typy podezřelých jevů a konkrétní případy a jednak na celý korespondenční způsob hlasování — letos kvůli koronaviru mimořádně využívaného. Působí přitom souběžně, a tak jedna dvě procedurální nesrovnalosti dokáží očernit celé hlasování.

Donald Trump sám si ostatně připravoval pro své povolební tažení dlouho půdu. Již řadu měsíců před volbami vyhlašoval, že letošní hlasování bude už kvůli samotné korespondenční volbě nejen plné problematických aspektů, ale právě i podvodů. Už 26. května například prorokoval, že bude docházet k „vykrádání poštovních schránek“, „tištění falešných lístků“ či „padělání podpisů“. „Šance, že tyto volby proběhnou bez podvodů, je NULOVÁ,“ napsal tehdy na Twitteru v dalších měsících tezi soustavně opakoval.

Jako odpověď na žádost o podklady pro svá tvrzení okazoval často na různé zprávy o nalezených předtištěných hlasech a další materiály šířící se po internetu — například na fotku údajných krabic s hlasy, jež pro něj měly přijít předčasně od vojáků, ale probidenovští pošťáci je vyhodily. Záhy se ukázalo, že jde ve skutečnosti o snímek z roku 2018, kdy dal jeden arizonský pošťák výpověď a roznášku, jíž měl na ten den připravenou, vyhodil na silnici. Dodnes se kauza řeší u soudů, s volbami ale nemá nic společného.

Podobně to dopadlo i později s další virálně rozšířenou fotkou s obálkami s údajnými hlasy pro Trumpa rozházenými v hlíně. Bližší zkoumání ukázalo, že jde o dosud neotevřené obálky obsahující prázdné hlasovací lístky. Zřejmě je vybrali lidem ze schránek nějací výrostci.

Pro ty, kdo sledovali letošní volební kampaň soustavně, nebylo tedy Trumpovo zpochybnění výsledku hned po dni přímé volby žádným překvapením — prezident odmítal v podstatě celou kampaň slíbit, že výsledek voleb uzná; odmítl to i na přímé vyzvání v předvolební debatě.

Jasné nebylo pouze to, přes který konkrétní aspekt voleb Trump útok na regulérnost nakonec povede. Zde přitom dokázal prezident překvapit — zpochybnil totiž takřka vše, co se na letošní volbě napadnout dalo, a to včetně těch nejzákladnějších věcí. Například skutečnosti, že korespondenčně odevzdané hlasy se někde přičítají až po volební noci:

„Hluboko do noci jsem ve všech těchto státech (míněny klíčové swing states) vedl s ohromným náskokem. A teď najednou tento náskok s přibývajícími dny zázračně mizí (…) Pokud se sečtou jen legální hlasy, jsem jasný vítěz. Zastavte sčítání!,“ napsal Trump na Twitter už v prvních dnech po volbách.

Prezident a jeho lidé začali v těchto souvislostech používat hned 3. listopadu používat termín „illegal votes“, tedy hlasy odevzdané v rozporu se zákonem. Trump využil toho, že některé státy přijímaly korespondenční hlasy ještě i několik dní po dni přímé volby, pokud byly odeslány před volbami. Snažil se přitom vyvolat dojem, že rozhodující hlasy připočítávané po volební noci jsou padělky či jinak falešné, nebo že byly odevzdány nějak pokoutně dodatečně, aby se zvrátilo jeho vítezství.

Představa o tom, co se ve sčítárnách po volební noci děje, se tak mnohým rozmlžila. Proto to zdánlivě nepochopitelné skandování „Stop the count (ukončete sčítání hlasů)!“ Trumpových stoupenců.

Bez soustavné masáže z prezidentova Twitteru a od jeho lidí by přitom stačila minuta dvě, aby člověk pochopil, v čem „záhada“ hlasů postupně připočítávaných Bidenovi spočívá — v některých státech se jednoduše začínaly sčítat korespondenční hlasy dle tamních pravidel až po hlasech z přímé volby. A demokraté svoje voliče ke korespondenční volbě povzbuzovali (zejména kvůli koronavirovému riziku), zatímco trumpovci odrazovali („bude to podvod“). Trump tak logicky po součtu pouze z přímé volby vedl. Teprve později, po připočtení korespondenční části, se začala situace obracet.