Náboženské souvislosti amerických voleb
Ivan ŠtampachPro Ameriku by náboženská a politická agenda nové dvojice v Bílém domě mohla být sdělením, že lze být nábožensky založeným člověkem a liberálem. Možné sdělení pro nás: je možno být svobodomyslný a nebát se zároveň spirituálních zájmů.
Spojené státy jsou formálně sekulárním politickým útvarem. Přitom však náboženství v nich hraje významnou roli. Při inauguraci prezidenta je aktivně přítomen některý náboženský činitel. Jaký, to závisí na přání zvoleného. Schůze obou komor Kongresu otevírá modlitba a nedávno vyvolalo rozruch, když to byla modlitba hinduistická.
Ke standardní charakteristice obyvatele v kontrastu s Evropou patří kromě rasové i náboženská příslušnost. Má se za to, že to něco vypovídá o možných politických preferencích. Ukazuje se však, že nikoli jednoduše a jednoznačně.
O Donaldu Trumpovi se předpokládá, že osobně není náboženským člověkem. Za duchovní poradkyni si však vybral Paulu Whiteovou, která patří k radikální letniční větvi americké náboženské scény. Před pár dny se na veřejnost dostalo video s její vášnivou modlitbou pronášenou částečně v neznámých jazycích, v níž přikazovala silám temnot, aby odstoupily a oznamovala, že z Afriky jsou uvolněni andělé, kteří právě přicházejí do Ameriky, aby Trumpovi zajistili vítězství.
"Zdůrazňuje se její etnický původ."
I u nás se kdysi dost zdůrazňoval původ. Když se člověk za socialismu někam hlásil, mít "dělnický původ" byla docela výhoda. A dokonce ani v nacistickém Německu a na jím okupovaných územích nebyl "původ" úplně bez závažnosti. Liberální a svobodomyslné to to ale nebylo ani v tom Československu, ani v tom nacistickém Německu.
Martin Luther King v té slavné řeči na shromáždění ve Washingtonu 28. srpna 1963 prohlásil:
"Mám takový sen, že mé čtyři děti budou jednoho dne žít ve společnosti, v níž nebudou posuzovány podle barvy kůže, nýbrž podle svého charakteru."
Až se ten Kingův sen neposuzovat lidi podle jejich etnického původu konečně naplní, tak zastoupení každého etnika ve vysokých funkcích bude dlouhodobě a průměrně zhruba odpovídat jeho procentuálnímu zastoupení v obyvatelstvu úplně samovolně?
Jak se pozná, že se Kingův sen o neposuzování lidí podle jejich etnického původu už naplnil a že tedy zastoupení všech etnik ve vysokých funkcích konečně odpovídá jejich procentuálnímu poměru v populaci, když Kingovým snem bylo, aby lidé nebyli posuzováni podle svého etnického původu?
Bude toto samovolné rozdělení vysokých funkcí podle přirozeného zastoupení příslušníků různých skupin v populaci platit i pro zastoupení všech genderů v těchto funkcích? Není počet genderů spolu s počtem etnik a spolu s počtem případných dalších a dalších skupin, do kterých lze obyvatelstvo podle nějakých kritérií libovolně dělit, nakonec vyšší než počet vysokých funkcí? Nestane se z demokracie poměrně složitá početní úloha a z vysokých funkcí trafiky, přidělované podle nějakých zvláštních tělesných znaků či rasových kritérií? Nezkomplikuje tuto početní úlohu svobodná volba identity?