Náboženské souvislosti amerických voleb

Ivan Štampach

Pro Ameriku by náboženská a politická agenda nové dvojice v Bílém domě mohla být sdělením, že lze být nábožensky založeným člověkem a liberálem. Možné sdělení pro nás: je možno být svobodomyslný a nebát se zároveň spirituálních zájmů.

Jméno Kamala se dává do souvislosti se sanskrtským slovem pro lotos a je to jiné jméno bohyně Lakšmí. Foto Phil Roeder, flickr

Spojené státy jsou formálně sekulárním politickým útvarem. Přitom však náboženství v nich hraje významnou roli. Při inauguraci prezidenta je aktivně přítomen některý náboženský činitel. Jaký, to závisí na přání zvoleného. Schůze obou komor Kongresu otevírá modlitba a nedávno vyvolalo rozruch, když to byla modlitba hinduistická.

Unikátní výběr informací ze světa, které v češtině nenajdete nikde jinde. Podpořte Deník Referendum!
×

Ke standardní charakteristice obyvatele v kontrastu s Evropou patří kromě rasové i náboženská příslušnost. Má se za to, že to něco vypovídá o možných politických preferencích. Ukazuje se však, že nikoli jednoduše a jednoznačně.

O Donaldu Trumpovi se předpokládá, že osobně není náboženským člověkem. Za duchovní poradkyni si však vybral Paulu Whiteovou, která patří k radikální letniční větvi americké náboženské scény. Před pár dny se na veřejnost dostalo video s její vášnivou modlitbou pronášenou částečně v neznámých jazycích, v níž přikazovala silám temnot, aby odstoupily a oznamovala, že z Afriky jsou uvolněni andělé, kteří právě přicházejí do Ameriky, aby Trumpovi zajistili vítězství.

Podpora ze strany evangelikálních a letničních křesťanů souvisela i s Trumpovým viceprezidentem Mikem Pencem. Ten pochází z katolické rodiny irského původu, ale stal se „znovuzrozeným křesťanem“ a v roce 1995 se i se svou rodinou připojil k Evangelikální církvi milosti.

Překladatel bible do češtiny (pod názvem Bible 21), kazatel a vydavatel Alexandr Flek v rozhovoru pro religionistický čtvrtletník Dingir k tomuto hnutí, které se charakterizuje jako evangelikální, napsal, že tento termín „se stal označením demografické skupiny, kterou lze definovat spíše politicky, kulturně a socioekonomicky než teologicky“. Flek konstatuje, že „od konce 70. let v hnutí postupně narůstají tendence ke konzervatismu, nacionalismu a ‚kulturním válkám‘ proti společenským posunům, které jsou vnímány jako ohrožení křesťanských hodnot“.

Tyto organizace se podle jeho pozorování zabývají politickým lobbingem a veřejnou propagací např. tradičních mužských a ženských rolí, práva držet zbraň apod. Zásadním bodem evangelikální politické agendy je také boj proti potratům.

Nově zvolené duo je rovněž charakterizováno nábožensky. Joe Biden i Kamala Harrisová bývají označováni jako liberálové, zvolený prezident jako umírněný, viceprezidentka jako důslednější. V USA být liberálem znamená něco trochu jiného než v Evropě. U nás může být za liberální označena Strana svobodných občanů, o které sice nejsou známy žádné náboženské souvislosti, avšak politicky se jeví blízko Trumpovi.

Americký liberalismus je spíše sociální, blízký evropské sociální demokracii. K jeho tradičním bodům patří kombinace svobody se sociální spravedlností, smíšená ekonomika, snaha držet nezaměstnanost na nízké úrovni, podpora dostupného bydlení pro lidi s nízkými příjmy, ochrana životního prostředí, vládní programy pro vzdělávání a zdravotní péči, důsledná rovnost žen a mužů, práva takřečené třetí generace, jako právo dvojic stejného pohlaví na manželství, práva etnických a rasových menšin na rovnoměrné zastoupení ve společnosti.

Jedním z bodů liberální politické agendy je téma umělého ukončení těhotenství, které se shodou okolností v těchto dnech stalo výbušným v sousedním Polsku. Harrisová se vyslovuje jasně ve smyslu „pro-choice“, tedy uznání práva žen svobodně se rozhodnout, chtějí-li počatý plod donosit nebo zvolit indukovaný abort. Biden se, pokud je známo, k tomu nevyslovuje.

Při tomto liberalismu je zajímavé, že Biden je katolík. Je příslušníkem vyznání, které se svými dvaceti procenty obyvatel — a voličů — je největší celistvou náboženskou organizací v USA. Více než dvojnásobně zastoupení křesťané protestantských směrů jsou rozptýleni do stovek, ne-li tisíců menších, často lokálních uskupení.

Podle prvních odhadů měla Bidena volit polovina katolických voličů. Zdá se, že tato církev v USA není přísně ukázněná a názorově jednotná. Její významná část však jde v linii současného papeže a také promítá do své nábožensky motivované životní praxe zkušenost pluralitní, otevřené společnosti.

U Kamaly Harrisové se zdůrazňuje její etnický původ. Připomíná se její otec původem z Jamajky, bývalý profesor prestižní Stanfordovy univerzity. Jamajčané jsou převážně potomky černých otroků uprchlých z USA. A uvádí se její tamilská matka. Tamilové a jim příbuzná etnika žijící v jižní Indii jsou převážně tmavé pleti.

Otec jí zprostředkovával křesťanskou a matka hinduistickou zkušenost. Jméno Kamala se dává do souvislosti se sanskrtským slovem pro lotos a je to jiné jméno bohyně Lakšmí.

Harrisová zakotvila v hnutí „černých baptistů“. Neměli bychom si je ovšem představovat třeba podle zdejší Bratrské jednoty baptistů, která je na liberální agendu mimořádně háklivá.

Harrisová ke svým hinduistickým a křesťanským kořenům připojila ještě zkušenost židovskou prostřednictvím svého manžela Douglase Emhoffa. Sňatek měli mít podle židovské tradice. Pro Religious News Service se vyslovila: „Ze všech těchto tradic a učení jsem se naučila, že víra není jen něco, co vyjadřujeme v kostele nebo v modlitební reflexi, nýbrž i ve způsobu, jak jdeme životem, jak pracujeme, jak sledujeme své poslání.“

Pro Ameriku by náboženská a politická agenda nové dvojice v Bílém domě mohla být sdělením, že lze být nábožensky založeným člověkem, a přece být liberální a sociální. Pro zdejšího pozorovatele by to eventuálně mohlo znamenat, že je možno být svobodomyslný a třeba i levicový a nebát se zároveň spirituálních zájmů.

Diskuse

"Zdůrazňuje se její etnický původ."

I u nás se kdysi dost zdůrazňoval původ. Když se člověk za socialismu někam hlásil, mít "dělnický původ" byla docela výhoda. A dokonce ani v nacistickém Německu a na jím okupovaných územích nebyl "původ" úplně bez závažnosti. Liberální a svobodomyslné to to ale nebylo ani v tom Československu, ani v tom nacistickém Německu.

Martin Luther King v té slavné řeči na shromáždění ve Washingtonu 28. srpna 1963 prohlásil:

"Mám takový sen, že mé čtyři děti budou jednoho dne žít ve společnosti, v níž nebudou posuzovány podle barvy kůže, nýbrž podle svého charakteru."

PK
November 11, 2020 v 8.10

Ano, pane Nusharte. Až se ten Kingův sen naplní, nebude nutno zdůrazňovat etnický původ nikoho ve vysokých funkcích, protože zastoupení každého etnika bude dlouhodobě a průměrně zhruba odpovídat jeho procentuálnímu zastoupení v obyvatelstvu.

Tak totiž funguje slepá statistika, víte.

Až se ten Kingův sen neposuzovat lidi podle jejich etnického původu konečně naplní, tak zastoupení každého etnika ve vysokých funkcích bude dlouhodobě a průměrně zhruba odpovídat jeho procentuálnímu zastoupení v obyvatelstvu úplně samovolně?

Jak se pozná, že se Kingův sen o neposuzování lidí podle jejich etnického původu už naplnil a že tedy zastoupení všech etnik ve vysokých funkcích konečně odpovídá jejich procentuálnímu poměru v populaci, když Kingovým snem bylo, aby lidé nebyli posuzováni podle svého etnického původu?

Bude toto samovolné rozdělení vysokých funkcí podle přirozeného zastoupení příslušníků různých skupin v populaci platit i pro zastoupení všech genderů v těchto funkcích? Není počet genderů spolu s počtem etnik a spolu s počtem případných dalších a dalších skupin, do kterých lze obyvatelstvo podle nějakých kritérií libovolně dělit, nakonec vyšší než počet vysokých funkcí? Nestane se z demokracie poměrně složitá početní úloha a z vysokých funkcí trafiky, přidělované podle nějakých zvláštních tělesných znaků či rasových kritérií? Nezkomplikuje tuto početní úlohu svobodná volba identity?