Brazilské volby a evangelikální křesťanství
Filip OutrataEvangelikální či pentekostální křesťanství je dynamicky rostoucí náboženský směr a zasahuje stále více do politiky a života společnosti, v Brazílii i v řadě dalších zemí. Nejedná se ale o názorový monolit.
Edir Macedo je kazatel a hlava evangelikální církve, autor desítek knih, jejichž prodeje se počítají na miliony. Je ale také mediálním magnátem, majitelem třetí největší brazilské televizní stanice RecordTV, hudebního vydavatelství, sítě rozhlasových stanic. Je to miliardář, zřejmě nejbohatší pastor světa. V dokonalé míře ztělesňuje „teologii prosperity“, podle níž hmotný prospěch a bohatství jsou známkami vyvolenosti.
Macedo (ročník 1945), běžně označovaný jako „biskup“ (jakkoli pentekostální církve biskupy většinou nemají), založil v roce 1977 v Rio de Janeiru Univerzální církev království Božího (Igreja Universal do Reino de Deus, IURD). Během dvaceti let se této církvi podařilo stát se masovou, v roce 1999 se k ní hlásilo již osm milionů věřících, pronikla ale i do Spojeného království, Indie a dalších zemí. Za dalších dvacet let, do roku 2019, se jí podařilo vybudovat přes tři stovky sborů v třiatřiceti státech USA.
Církev se za své existence nevyhnula řadě kontroverzí. Macedo byl spolu s dalšími vlivnými postavami obviněn, že dary věřících používali k nákupu aut, šperků a nemovitostí. Zakladatel církve byl také v roce 1992 vyšetřován za daňové úniky.
V Portugalsku čelila církev obvinění z obchodování s dětmi, které byly odebírány svým matkám a dodávány do zahraničí zájemcům o adopci. Jeho média zastrašovala nepohodlné novináře.
Neméně kontroverzní jsou názory vlivného pastora. Za článek odmítající mezietnické sňatky si vysloužil obvinění z rasismu a misogynie, v jedné ze svých knih napadl tradiční afro-brazilské náboženské směry, jako je kandomble, coby satanismus — kniha s názvem Orixás, Caboclos e Guias: Deuses ou Demônios? byla nejprve zakázána jakožto propagující nenávist vůči náboženské skupině, pak ale Macedo a jeho církev dosáhli jejího povolení s odvoláním na svobodu projevu.
Podle Maceda by rovněž dívky neměly usilovat o vyšší vzdělání, protože by tak mohly být chytřejší než jejich manželé, což je v rozporu s určením ženy vstoupit do manželství a být podřízeny svým mužům jakožto hlavě rodiny. K šíření těchto a dalších názorů využívá své mediální sítě a jeho vliv stále roste. V roce 2014 postavila Macedova církve v São Paulu repliku jeruzalémského Šalomounova chrámu, jež se stala centrem nyní již celosvětové církve.
Evangelium prosperity a jeho přitažlivost
Dalo by se říci, že „evangelium prosperity“, které hlásá Edir Macedo, je protipólem jiného směru křesťanství, jenž se významně prosadil na jihoamerickém kontinentu, totiž teologie osvobození.
Na jedné straně máme obrácení se k těm nejchudším, „preferenční rozhodnutí pro chudé“, hlásané většinou osobně chudými duchovními, z nichž někteří se stali obětí vojenských junt spojených s oligarchiemi. Na druhé straně pak kult bohatství, úspěchu, honosné chrámy a církevní „služebníky“, kteří zacházejí se štědrými dary věřících k vlastnímu prospěchu — a, kupodivu, na oblibě jim to nijak neubírá.
Může se to zdát jako paradox, mezi oběma zdánlivě natolik odlišnými typy křesťanství je však i jistý společný rys, a tím je soustředění na tento svět a tento život, na zlepšení podmínek v tomto životě, nikoli až na „onom světě“. Jen v jednom případě má podobu osvobození a svržení nespravedlivých struktur společnosti, ve druhém případě úspěchu, zbohatnutí, osobního či skupinového povznesení.
V Brazílii se za posledních několik desetiletí zcela změnil poměr věřících jednotlivých křesťanských směrů, evangelikální církve jako je Univerzální církev království Božího přebírají miliony původně katolických věřících. Podobně je tomu v řadě afrických zemí, například v Nigérii či Etiopii, nebo třeba v Jižní Koreji, která je evangelikální světovou velmocí. V Číně je evangelikální křesťanství nejrychleji rostoucím náboženským směrem.
Sám jsem před devíti lety ve východoafrické Ugandě zažil přitažlivost tohoto typu křesťanství. Ta je do velké míry založená na demonstraci vlastního úspěchu, bohatství, symbolizovaného třeba mohutným silným autem s poznávací značkou „PSALM 8“, neboli osmý žalm, kterým dotyčný letniční misionář jezdil. Ovšem ani duchovní tradičních církví, třeba anglikánští, zrovna nevynikali chudobou.
Shodou okolností v téže africké zemi v té tobě probíhala misijní aktivita evangelikálních misionářů ze Spojených států, stále největší světové mocnosti tohoto druhu křesťanství, jež měla za cíl zpřísnit perzekuce homosexuálů, včetně zavedení trestu smrti. Nakonec se to naštěstí prosadit nepodařilo, ale přesto je to mimořádně hrozivá ukázka vlivu mezinárodního evangelikálního křesťanství.
Bohatství a úspěch jako symbol boží přízně a vyvolenosti jsou zkrátka velmi mocné, zejména v zemích, kde mnoho lidí stále žije v hrozivé chudobě, ale nejen tam. A mocné a vlivné náboženství má přirozeně sklon k tomu, hledat si spojence i v oblasti politické moci a vlivu.
K úspěchu patří nechat si vždy otevřená vrátka k moci
Vzhledem k názorovému profilu Edira Maceda není vůbec překvapivé, že ve volbách v roce 2018 podpořil Jaira Bolsonara. Spojuje je například misogynie a pohled na postavení žen. Ještě jako pouhý poslanec prohlásil Bolsonaro o jedné poslanecké kolegyni, že je příliš ošklivá, než aby stála za znásilnění. Ale spojoval je i postoj vůči původním obyvatelům Amazonie: prezident Bolsonaro jmenoval do funkce hlavy odboru pro dosud civilizací nezasažené amazonské kmeny evangelikálního misionáře.
Jair Messias Bolsonaro je o deset let mladší než Edir Macedo, podobně jako on pochází z katolické rodiny, na rozdíl od Maceda se ale dodnes považuje za katolíka, byť jeho současná manželka a jeden ze synů se hlásí k evangelikálnímu křesťanství. Nicméně neměl žádný problém s tím, nechat se v rámci přípravy na prezidentskou kampaň v roce 2016 po evangelikálním způsobu obřadně pokřtít ponořením, a to přímo do řeky Jordánu při návštěvě Izraele.
Tím, kdo bývalého důstojníka ponořil do vln slavného biblického toku, byl další vlivný brazilský evangelikální kazatel a podnikatel Everaldo Pereira, představitel celosvětově nejrozšířenější a rovněž v Brazílii největší pentekostální církve Shromáždění Boží. Pereira se sám pokusil kandidovat na prezidenta, v roce 2014 ale získal pouhých 0,75 % hlasů a skončil na pátém místě.
Pronikání evangelikálního křesťanství do politiky se v Brazílii děje různými způsoby. Naklonit si prezidenta je ale rozhodně jedním z nejefektivnějších.
Poněkud překvapivě, během letošního brazilského volebního roku podpora pro Bolsonara ze strany evangelikálů, konkrétně Edira Maceda, trochu ochabla. Průzkumy tehdy jednoznačně favorizovaly návrat bývalého prezidenta Luly a zdálo se proto taktické nechat si otevřená zadní vrátka k bývalému prezidentovi.
Ani to ale není nic nového. Slavnostního otevření Macedovy sãopaulské repliky jeruzalémského chrámu v roce 2014 se účastnila tehdejší prezidentka, socialistka Dilma Roussefová. Evangelikálové hráli, hrají a bezesporu budou hrát nadále v Brazílii, stejně jako v mnoha dalších zemích, významnou úlohu a disponovat silným vlivem, a jakýkoli politik je bude muset brát vážně, nebo ještě spíše si je aktivně předcházet.
Na závěr je nutné zdůraznit, že evangelikální či pentekostální — letniční — křesťanství rozhodně není názorový monolit a nereprezentují ho jen postavy jako je Edir Macedo. Mezi vlivné evangelikály patří například americký pastor a autor mnoha knih Brian McLaren, který je představitelem „velkorysé ortodoxie“ (Generous Orthodoxy — titul jedné z jeho knih). Dlouhodobě vyzývá ke vstřícnosti vůči LGBT+ komunitám a k mezináboženskému dialogu.
Kvůli některým svým rysům si evangelikální křesťanství zaslouží ostražitost a obavy. Panickou hrůzu ale nikoli.