Prostřednictvím snímku Rogera Rosse Williamse God loves Uganda (Bůh miluje Ugandu) na festivalu Jeden svět v roce 2014 se stal známým brutální zákon v této východoafrické zemi, který za partnerské soužití osob stejného pohlaví hrozil doživotním vězením. V případě „recidivy“ bylo možno udělit i trest smrti.

Zveřejnění Rossova dokumentu vedlo k tlaku na ugandskou vládu a na základě rozhodnutí tamního ústavního soudu byl zákon nepatrně zmírněn. Doposud podle dostupných informací však hrozí za vztah osob stejného pohlaví doživotní trest.

Ve většině afrických států je homosexuální styk obecně anebo v případě mužů ilegální. Týká se to jak Maghrebu, tak i subsaharské Afriky. Tresty se pohybují od pokuty — například v Libérii — přes bičování podle islámského práva — v Nigérii — k vězení od několika měsíců po doživotí až po trest smrti — například v Eritreji, Gambii, Mauritánii, Somálsku či Súdánu.

Role náboženství ohledně právní pozice homosexuálního soužití je různá. Islám má ve svém náboženském právu stanoveny přísné tresty, přesto jsou africké státy, kde má silný vliv, v nichž je soužití osob stejného pohlaví legální, například v Egyptě.

V subsaharské Africe jsou v několika zemích silněji zastoupena původní domácí náboženství. Vedle nich se uplatňuje vliv islámu pronikajícího ze severu kontinentu, přijímaného ochotněji také s tím, že není spojen s koloniálním ovládnutím těchto zemí.

Evropské mocnosti ovládly Afriku vojensky, politicky a ekonomicky a křesťanská misie následovala jako nástroj k ovládnutí duší. Prosadilo se vyznání, katolické nebo protestantské, jež bylo doma ve Velké Británii, Francii, Nizozemsku, Belgii a Německu, které Afriku ovládaly.

Vedle tradičních konfesí se dnes uplatňuje vliv nových evangelikálních a letničních náboženských komunit. Drastický zákon v Ugandě se připisuje vlivu letniční církve původem z USA pod názvem International House of Prayer.

Pod stejným vlivem se v parlamentu Rwandy projednával zákon, který by umožňoval trest smrti. Nakonec však nejen neprošel díky silnému odporu ministra spravedlnosti, ale dnes je tam stejnopohlavní soužití zákonné.

V Ghaně byl doposud mužský pohlavní styk nelegální a lesbické soužití mělo nejistou pozici. Nově se projednává zákon o podpoře „řádných lidských sexuálních práv a ghanských rodinných hodnot“. Ten by trestal až pěti lety vězení homosexuální akt nebo vztah.

Trestná by byla rovněž „hrubá neslušnost na veřejnosti“ jako veřejný projev náklonnosti mezi lidmi stejného pohlaví nebo v případě, že by se někdo identifikoval například oblečením odlišně od svého biologického pohlaví. Pokus o sňatek osob stejného pohlaví nebo operace zaměřená na změnu pohlaví, by se podle nového zákona rovněž stíhaly trestem až pětiletého vězení.

Projednávaný zákon v Ghaně se zaměřuje rovněž na lidi intersexuální, tedy takové, kteří anatomicky kombinují mužské a ženské vnější nebo vnitřní pohlavní orgány. Takovým lidem by bylo možno konkrétní pohlaví vnutit. Lékař by rozhodl, kterého pohlaví takový člověk bude a rodina by musela takové dítě vychovávat podle tohoto rozhodnutí.

Navíc zákon má trestat lidi ze skupin zaměřených na obranu lidských práv a kohokoli, kdo by vystoupil na podporu LGBTQ+ lidí. Dokonce ukládá občanům povinnost oznamovat jednání, ba i identitu kohokoli, kdo vystupuje jako lesba, gay, transgender, transsexuál, queer, pansexuál, a dokonce i jen jako jejich stoupenec.

Osoba, která podle navrženého zákona zveřejní nebo distribuuje materiál za účelem propagace činnosti zakázané tímto zákonem, může dostat vězení od pěti do deseti let. Týká se to i činnosti, která queer identitu a aktivitu propaguje, podporuje, vyjadřuje k ní sympatie nebo chce působit na změnu veřejného mínění.

Parlamentní výbor, který návrh zákona přezkoumává, jej pošle zpět poslancům k pozměňovacím návrhům před druhým čtením v parlamentu a hlasováním. Prezidentka Nana Akufo-Addová se pak rozhodne, zda dá souhlas, pošle návrh zákona zpět do parlamentu, nebo ho odmítne.

Podpora represi v Ghaně přichází z podobných zdrojů, z jakých u nás čerpá neformální koalice politických sil zaměřená proti zavedení manželství pro všechny, kde lze identifikovat překvapivé spojenectví KDU-ČSL, části TOP 09 i ODS a SPD. Týká se to zejména křesťanské většiny, římských katolíků, pravoslavných, kteří podobné postoje prosazují v Rusku, a konzervativních evangelikálů.

V Ghaně jde také o řadu poslanců napříč stranami, kteří mají podporu mocné konzervativní skupiny zvané Národní koalice pro správná lidská sexuální práva a rodinné hodnoty. Ta je napojena na autoritářské konzervativní skupiny v USA a Evropě, jako je Světový kongres rodin. V diskusích se zvažuje varianta, že je spolufinancován z Ruska a má zdůrazňovat dekadenci Západu, zkaženost západních demokracií a opuštění „tradičních křesťanských hodnot“.

Rozprava v Ghaně vzbuzuje pozornost, protože ani v Evropě není legální pozice LGBTQ+ orientace a aktivity samozřejmostí. Ve Francii a v některých kantonech Švýcarska je homosexualita legální již od 18. století, jinde, například V San Marinu až od roku 2001. Oficiální pozice církví je nejednotná. U nás se vstřícně k homosexualitě staví například Českobratrská církev evangelická, Starokatolická církev a Společenství baptistických sborů.