Značná pozornost se nyní věnuje úmrtí královny Alžběty II. a okamžitému uznání za krále dosavadního prince Charlese, jemuž hned první den dala zdejší média počeštěnou verzi jména Karel, v pořadí třetí. Ve Spojeném království výměna na postu hlavy státu neznamená, jak je dobře známo, změnu politiky.

V britském systému sice v parlamentu sedí v celé nádheře panovník na trůnu na stupních nad komorou lordů, nad vévody, barony, duchovními lordy (anglikánskými biskupy), nad dědičnými i volenými členy sněmovny nebo členy jmenovanými na podnět premiéra. Na slavnostních zasedáních jsou barvitě oděni. Avšak jejich rozhodovací právo je prakticky minimální.

Rozhodující slovo má Dolní sněmovna, v níž po pravé ruce předsedajícího sedí vláda Jeho Veličenstva — všichni poslanci vládního politického seskupení — a po levé ruce oficiální opozice Jeho Veličenstva a další opoziční poslanci. Když se představuje vládní program, čte ho král v Horní sněmovně, zatímco poslanci, doslova členové Domu obyčejných, stojí vzadu za tlustou bílou čárou na podlaze, kterou nemohou překročit. Čte se však prohlášení předložené jedním z těch pokorně vzadu stojících, předsedy vlády.

O novém panovníkovi se traduje, že je nejen zastáncem homeopatie jako komplementární medicíny, což by byl jeho soukromý názor, ale že podporuje péči o životní prostředí a je stoupencem ekologického zemědělství. Podporuje opatření proti globálním klimatickým změnám. Snad některé jeho postoje naznačují více sociální než tržní orientaci. Držel se doposud v roli následníka trůnu stranou, i když nedávno se vyslovil politicky, a sice na podporu Ukrajiny proti ruské invazi. To je zajímavé i vzhledem k pravoslaví, které bylo původním náboženstvím jeho otce, než v souvislosti se sňatkem s Alžbětou přestoupil k anglikánství.