Překvapivě o náboženství v loňském sčítání lidu
Ivan ŠtampachSčítání lidu v České republice přineslo překvapivá zjištění o religiozitě. Katolíci již nejsou nejpočetnější skupinou věřících, druzí nejpočetnější mezi křesťany už jsou pravoslavní a buddhistů tu máme o pár více než muslimů.
Když se po listopadu 1989 vrátila otázka na náboženskou příslušnost do sčítání lidu, ukázaly reakce na tuto otázku překvapivě dramatický pohyb. Miliony obyvatel České republiky totiž změnily svou náboženskou příslušnost nebo svůj postoj k náboženství.
Přes celkově nízký počet lidí, kteří se hlásí k církvím a náboženským společnostem, významně vzrostl jejich vliv na veřejný život. A je to vliv rozporuplný, rozdílný podle konfesí a také podle názorových proudů uvnitř církví.
Výsledky sčítání, které probíhalo vloni mezi 27. březnem a 11. květnem ohledně náboženské příslušnosti a které jsou od začátku letošního roku postupně publikovány, jsou bohužel poněkud rozmlžené. Otázka na víru spolu s otázkou na národnost je už poněkolikáté dobrovolná, což znamená, že ji část respondentů přeskočí.
Těch, kdo nedali do svých postojů nahlédnout bylo napřed více, protože první sčítání v nových poměrech proběhlo jen rok a pár měsíců po změně režimu a někteří lidé ještě neměli jasno, co bude stát preferovat. Nebylo hned jasné, že státu bude náboženská příslušnost nebo nepříslušnost jednotlivců lhostejná. Do dalších sčítání se pak promítla privatizace veřejného prostoru a neochota dát úřadům o sobě vědět ani nepatrnou informaci, pokud to není nutné a vymahatelné.
Druhý důvod loňského a letošního nejasna je v tom, že při přípravě sčítání vyvíjel na pracovníky Českého statistického úřadu kardinál Duka tlak, aby otázku po náboženské příslušnosti vypustili. Poslušně se pak k němu připojila také Ekumenická rada církví ČR, která jako plnoprávné členy sdružuje dvanáct církví. Jsou to pravoslavní, starokatolíci a deset protestantských církví.
Tyto údaje o poklesu členů tradičních církví (tedy v českých poměrech především katolické) plně koresponduje s trendem v sousedním Německu, kde obě velké křesťanské církve dohromady rok co rok ztrácejí téměř půl miliónu (!) členů. (Na straně druhé roste počet vyznavačů islámu, ale to je dáno především působením migračních proudů.)
Za těchto okolností se nevyhnutelně staví otázka, zda se jedná o (nezastavitelný) proces sekularizace moderní průmyslové společnosti (tak jak ho předpověděl už Marx), anebo zda základní touha určité části populace po spirituálním hledání (a nacházení) zůstává v zásadě stejná, jenom si hledá nové, alternativní, modernější (a také nezávislejší) formy svého vyjádření.
S největší pravděpodobností budou ve hře oba tyto faktory. Dá se se značnou pravděpodobností předpokládat, že míra osob se spirituálním cítěním zůstává v populaci v průběhu času víceméně konstantní. Ovšem: když je náboženství v určité společnosti povinné, prosazované a hluboce zakořeněné, pak přirozeně víru začnou tak či onak praktikovat i ti, kteří by jinak zůstali ateisty. (Jak o tom názorné svědectví podal už Platón.)
To znamená: stávající trend masového opouštění velkých tradičních (křesťanských) církví je na jedné straně skutečně jenom svého druhu "očištěním statistik": z církví odcházejí především ti, kteří do nich byli přijati ve svém dětství, když o svých osobních preferencích ještě sami nijak nemohli rozhodovat. Jejichž spirituální cítění je tedy vlažné, respektive nepřítomné.
Na straně druhé zdaleka ne každý kdo se obrátí zády k těmto tradičním církvím nepociťuje žádnou touhu po spiritualitě. Zčásti se tedy jedná i o onen druhý zmíněný trend: mnozí hledají prostě jiné způsoby spirituality, osvobozené jak od církevních hierarchií, tak od dogmat křesťanské věrouky, která jsou jimi pociťována jako přežilá, neudržitelná.
Problémem tohoto nezávislého spirituálního hledání je ovšem v tom, že zde - s výjimkou buddhismu - sotva existuje nějaké přesvědčivé, propracované duchovní učení. Takže tato "nová spiritualita" má často jenom nahodilý, tápavý charakter, a mnohdy se jedná o vyslovený regres k "pohanským" praktikám a rituálům, kde pravá duchovní složka je víceméně zcela nepřítomná.