↗

Pod velmi obsáhlý pojem čarodějnictví bývá zahrnováno vše od nejprostší lidové ezoteriky až po vytříbeně intelektuální hermetismus. Všechny tyto proudy vyvěrají z hlubin lidského nitra a dotýkají se jevů, jimž racionální postosvícenská společnost odmítá přiznat právo na existenci. John William Waterhouse, Magický kruh, WmC

Už nejméně od druhé poloviny předminulého století lze slýchat stížnosti, že navzdory povinnému školnímu vzdělání a přítomnosti vědy ve veřejném prostoru mnoho lidí věří, že existují čarodějnice a mají sílu působit například zaříkáváním na lidské osudy. Byl publikován výzkum, který se doptával přes sto čtyřiceti tisíc lidí z celkem devadesáti pěti zemí. Více než čtyřicet tři procent všech respondentů například souhlasilo s tvrzením, že někteří lidé mohou seslat kouzla či kletby, kvůli nimž se někomu stanou špatné věci.

Předpoklad o existenci a účinnosti čarodějnictví se v různých koutech světa liší. Ve většině zemí západního světa se vyskytuje u méně než deseti procent obyvatel. Výjimku tvoří Slovensko, Lotyšsko a Portugalsko. Vyšší počet najdeme na Balkáně a v Latinské Americe. Silněji je zastoupen dalších baltských zemích, ve východní Evropě včetně Ruska, samozřejmě i s jeho asijskou částí. Kolem devadesáti procent obyvatel věří na možnosti čarodějnictví v Řecku, Turecku, některých afrických státech a na Blízkém Východě.

Převládající diskurz považuje takové přesvědčení v současné situaci za nebezpečné a destruktivní. Z různých částí politického spektra je právem slyšet nespokojenost s politickými poměry a volání po změně. Všichni poukazují na obrovské ekonomické potíže, které se aktuálně projevují dramatickým růstem cen energií a tím celkovou inflací. Roste cena mnoha komodit, jen ne cena práce. A přitom mzdy a jiné pracovní příjmy přestávají pokrývat náklady na pouhou obnovu pracovních sil. Rozvíjí se tedy sociální drama, jehož součástí je globální nespokojenost s politikou jako takovou a následně podpora extremistických politických směrů.

Přesvědčení o účinnosti čarování podobně jako náboženství v tom, jak je obvykle prožíváno, bere lidem iniciativu k možné změně ekonomického, politického a sociálního systému. Náboženství odkládá spravedlivou společnost do záhrobí a nazývá ji třeba nebeským královstvím. Lidová ezoterika zase počítá s tím, že cílů se dosáhne zaříkáváním nebo jinými rituály.

Pochopitelně je možné být křesťanem, židem, muslimem či buddhistou a přitom reálně pracovat na reformě společnosti. Ba dokonce příslušníci všemožných náboženských proudů mohou být inspirátory politických změn.

Podobné to může být s čarováním. Toto slovo ve slovanských jazycích původně znamenalo měnit, přeměňovat, proměňovat. Známé čarovné formule na to ukazují. „Mutabor“ znamená latinsky „změň se, buď změněn“. „Hokus pokus“ je vypůjčeno rovněž z latiny, v tomto případě z liturgických slov „Hoc est corpus (meum)“ — toto je moje tělo. Je to část slov, jimiž kněz při katolické liturgii má proměňovat chléb v tělo Kristovo.

Magie otevírá prostor imaginaci i v oblasti sociálních přeměn

Pokud má čaroděj ambici přetvářet svět, může to zahrnovat změnu poměrů veřejného života. A čarodějné aktivity přitom vlastně nemusí být nadbytečné. Mohou být inspirací. Mohou mít roli symbolického vyjádření toho, co se pak dále děje prostředky civilními a racionálně uchopitelnými.

Dokonce i promyšlená magie, tak jak ji propracoval v raném hermetismu například její evropský klasik a inspirátor renesanční kultury Marsilio Ficino, nějakým způsobem vstupuje do běhu událostí. Nebyla by možná, pokud by všechno bylo jen sledem příčin a následků. Pokud by tomu tak bylo, vše, co se rozehrává ve vesmíru, na zemi a v lidském světě, by bylo už navždy rozhodnuto na samém začátku. Nějaká počáteční příčina by už měla v sobě i vše současné a budoucí obsaženo. Nebyl by žádný prostor pro to, co nazýváme nahodilostí.

Zejména v případě člověka, jeho představ, emocí, myšlenek, rozhodnutí a činů by bylo vše předem dáno. Vše by určoval postup fyzikálních a chemických procesů v mozku. Nedovedeme výsledek předem odhadnout jen proto, že mozek je nesmírně složitý a dosavadní metody jeho skenování zdaleka nejdou a nemohou jít do všech podrobností. Dokážeme zjistit jaké fyziologické a energetické pochody v mozku probíhají, když se něco subjektivně děje v nitru člověka.

Neurověda ve zkoumání kognitivních funkcí dělá pokroky. Z charakteristik například EEG však nevyčteme obsah myšlenek. Je tu prostor pro svobodu a tvořivost. A naše civilizace počítá s tím, že naše činy nejsou pouhým produktem mimolidských přírodních příčin. Že tedy neseme za svá rozhodnutí odpovědnost. A uznává lidská díla, uměleckou a sociální tvorbu jako přítomnost radikálně nového ve veřejném prostoru

Do přírodní nahodilosti a lidské — pokud jen lidské — vnitřní svobody vstupuje imaginace, která se jeví jako hlavní faktor magického díla. Někdo to vyjadřuje tak, že svět je utkán ze stejné látky jako naše sny. Nelze proto s jistotou vyloučit, že obrazy a přání, třeba posílené rituálními úkony, mají nějaký vliv.

Český hermetik Jan Kefer nebyl lidový prostomyslný čaroděj. Měl doktorát z Filozofické fakulty Karlovy univerzity. Pracoval jako knihovník Národního muzea v Praze a později strahovského kláštera. Byl dlouholetým sekretářem a později i předsedou společnosti československých hermetiků Universalie a redaktorem časopisu Logos. Psal a překládal. Měl ovládat celkem dvanáct jazyků.

Kefer podnikl několik magických operací, jejichž cílem bylo zastavit Hitlera. Byly, jak bychom očekávali, neúspěšné. Přesto je možno jim připsat smysl a Kefera za ně ocenit. Násilí okupačního režimu dopadlo na něj. Byl pro svá vyjádření proti okupační moci na půdě Universalie zatčen Gestapem a v červnu roku 1941 zemřel v koncentračním táboře Flossenbürg. Stoupenci magie by možná mluvili o zpětném odrazu.

V debatě o operativní magii mi jeden její praktik objasnil, že je účinná v nějakých deseti procentech případů. Mohli bychom tedy říct, že shoda magického přání s výsledkem nepřekračuje meze náhody. Nebo že přání vyslané do prostoru skutečnosti je pouze jedním z mnoha činitelů. Koneckonců magické operace podobně jako modlitby mohou od různých subjektů směřovat k protikladným výsledkům. Asi jako když se zemědělec modlí, aby konečně zapršelo, a turista, aby nespadla ani kapka.

Keferovým současníkem byl podobně vzdělaný aktivní mág Jiří Arvéd Smíchovský, který za okupace pro Sicherheitsdienst zpracovával v univerzitní knihovně zednářskou literaturu, materiály týkající se Sokola, protirakouské odbojové organizace Maffie a okultních společností v Čechách. Po válce pak zahynul za nevyjasněných okolností ve věznici na Mírově. Možná i magicky hitlerovský režim podporoval. Letos měl premiéru film Vojtěcha Maška o něm pod názvem Arvéd.

Může se nám zdát, že únikům z hmatatelné skutečnosti a snaze dosahovat cílů iluzorními prostředky by se mělo bránit. Polemika s nimi probíhá dlouho a marně. Vyjadřují totiž cosi hluboce zapsaného do nitra člověka, co se nedá odstranit školním vzděláním ani veřejnou diskusí v médiích.

Ostrá polemika hraničící se zákazy má, jak se uvádí ve zprávě o výzkumu, spíše opačný efekt, protože lidé se semknou a cítí se ještě více ohroženi. Reálnou reakcí je respekt ke všem — i netradičním — pokusům o změnu poměrů a budování sociálních institucí, které zvyšují životní úroveň a bezpečnost obyvatel a snižují tak potřebu uchylovat se k fikcím.