Víra v čarodějnictví jako útočistě pro ohrožené neutěšeným stavem světa?
Ivan ŠtampachPo celém světě je přesvědčení o účinnosti magie stále velmi rozšířené, v některých zemích Evropy je sdílí až devadesát procent obyvatel. Nemá smysl tuto víru tvrdě potírat ani zesměšňovat. Naopak je nutné pochopit její sociální roli.
Už nejméně od druhé poloviny předminulého století lze slýchat stížnosti, že navzdory povinnému školnímu vzdělání a přítomnosti vědy ve veřejném prostoru mnoho lidí věří, že existují čarodějnice a mají sílu působit například zaříkáváním na lidské osudy. Byl publikován výzkum, který se doptával přes sto čtyřiceti tisíc lidí z celkem devadesáti pěti zemí. Více než čtyřicet tři procent všech respondentů například souhlasilo s tvrzením, že někteří lidé mohou seslat kouzla či kletby, kvůli nimž se někomu stanou špatné věci.
Předpoklad o existenci a účinnosti čarodějnictví se v různých koutech světa liší. Ve většině zemí západního světa se vyskytuje u méně než deseti procent obyvatel. Výjimku tvoří Slovensko, Lotyšsko a Portugalsko. Vyšší počet najdeme na Balkáně a v Latinské Americe. Silněji je zastoupen dalších baltských zemích, ve východní Evropě včetně Ruska, samozřejmě i s jeho asijskou částí. Kolem devadesáti procent obyvatel věří na možnosti čarodějnictví v Řecku, Turecku, některých afrických státech a na Blízkém Východě.
Převládající diskurz považuje takové přesvědčení v současné situaci za nebezpečné a destruktivní. Z různých částí politického spektra je právem slyšet nespokojenost s politickými poměry a volání po změně. Všichni poukazují na obrovské ekonomické potíže, které se aktuálně projevují dramatickým růstem cen energií a tím celkovou inflací. Roste cena mnoha komodit, jen ne cena práce. A přitom mzdy a jiné pracovní příjmy přestávají pokrývat náklady na pouhou obnovu pracovních sil. Rozvíjí se tedy sociální drama, jehož součástí je globální nespokojenost s politikou jako takovou a následně podpora extremistických politických směrů.
Přesvědčení o účinnosti čarování podobně jako náboženství v tom, jak je obvykle prožíváno, bere lidem iniciativu k možné změně ekonomického, politického a sociálního systému. Náboženství odkládá spravedlivou společnost do záhrobí a nazývá ji třeba nebeským královstvím. Lidová ezoterika zase počítá s tím, že cílů se dosáhne zaříkáváním nebo jinými rituály.
Tento text Ivana Štampacha je natolik závažný a mnohovrstevnatý, že by vyžadoval (a zasluhoval) mnohem podrobnější rozbor a rozpravu, nežli jak umožňuje stávající formát diskusí na DR. Soustřeďme se tedy na dva hlavní body daných úvah.
Za prvé se jedná o tuto pasáž: "Přesvědčení o účinnosti čarování podobně jako náboženství v tom, jak je obvykle prožíváno, bere lidem iniciativu k možné změně ekonomického, politického a sociálního systému. Náboženství odkládá spravedlivou společnost do záhrobí a nazývá ji třeba nebeským královstvím. Lidová ezoterika zase počítá s tím, že cílů se dosáhne zaříkáváním nebo jinými rituály."
Ano, to je přesně ta samá výtka kterou já sám už dlouhá léta adresuji směrem k náboženství, jmenovitě křesťanství: v konečném důsledku je víra vždy nějakým úhybem před (sociální) realitou. Tam kde jako nejvyšší realita platí Bůh, tam nevyhnutelně relevance sociální reality ustupuje do pozadí. Tam kde je originálním tvůrcem (a vládcem) světa Bůh, tam mizí, či přinejmenším ustupuje možnost člověka svobodně, svým vlastním kreativním počinem tvořit svůj vlastní svět, své vlastní dějiny.
- Ivan Štampach zmiňuje, že tato omezení se týkají pouze náboženství "jak je obvykle prožíváno"; nicméně zůstává nezodpovězenou otázkou, jaká by byla jiná, alternativní forma prožívání víry. Takovouto formou by mohl být například Aristotelův "První hybatel", který do jsoucí materie vnesl impuls pohybu, ale jinak do světového dění nijak nezasahuje. Ovšem takto vzdálený "Bůh" sotva může být předmětem víry.
--------------------------------------
Druhý zásadní bod úvah I. Štampacha se týká vztahu determinace a svobodné vůle, svobodné lidské kreativity. Štampach sám se kloní k názoru, že (přírodní) determinace nezasahuje až do hlubin lidské mysli, do procesů kterými se konstituují kreativní akty člověka, jeho svobodné vůle.
Je to bezpochyby pochopitelný náhled; nicméně samotná skutečnost bude asi ještě o něco složitější. Sotva je možno vytyčit nějakou hranici, kde by na jedné straně od ní vládla determinace, a na druhé straně nepodmíněnost a svoboda. Mystérium lidské svobody tkví právě v tom, že vzniká v rámci působnosti determinace - a nikoli mimo něj.
Mimochodem, právě otázkou vztahu determinace a svobody jsme se nedávno podrobněji zabývali na mém vlastním webu: https://humanisticke-dialogy.eu/texty/ale-pravdu-mam-prece-ja/comment-page-2/#comment-14804
--------------------------------
Co se pak samotného "čarodějnictví" týče, v každém případě mohu z vlastní zkušenosti potvrdit, že reálně působí jeho "bílá" složka, tedy léčitelství prostřednictvím energií, a to i na dálku. Zda může působit i "černá" magie, a to sice nad rámec čiré sugesce, s tím nemám žádné vlastní zkušenosti.