Už nejméně od druhé poloviny předminulého století lze slýchat stížnosti, že navzdory povinnému školnímu vzdělání a přítomnosti vědy ve veřejném prostoru mnoho lidí věří, že existují čarodějnice a mají sílu působit například zaříkáváním na lidské osudy. Byl publikován výzkum, který se doptával přes sto čtyřiceti tisíc lidí z celkem devadesáti pěti zemí. Více než čtyřicet tři procent všech respondentů například souhlasilo s tvrzením, že někteří lidé mohou seslat kouzla či kletby, kvůli nimž se někomu stanou špatné věci.

Předpoklad o existenci a účinnosti čarodějnictví se v různých koutech světa liší. Ve většině zemí západního světa se vyskytuje u méně než deseti procent obyvatel. Výjimku tvoří Slovensko, Lotyšsko a Portugalsko. Vyšší počet najdeme na Balkáně a v Latinské Americe. Silněji je zastoupen dalších baltských zemích, ve východní Evropě včetně Ruska, samozřejmě i s jeho asijskou částí. Kolem devadesáti procent obyvatel věří na možnosti čarodějnictví v Řecku, Turecku, některých afrických státech a na Blízkém Východě.

Převládající diskurz považuje takové přesvědčení v současné situaci za nebezpečné a destruktivní. Z různých částí politického spektra je právem slyšet nespokojenost s politickými poměry a volání po změně. Všichni poukazují na obrovské ekonomické potíže, které se aktuálně projevují dramatickým růstem cen energií a tím celkovou inflací. Roste cena mnoha komodit, jen ne cena práce. A přitom mzdy a jiné pracovní příjmy přestávají pokrývat náklady na pouhou obnovu pracovních sil. Rozvíjí se tedy sociální drama, jehož součástí je globální nespokojenost s politikou jako takovou a následně podpora extremistických politických směrů.

Přesvědčení o účinnosti čarování podobně jako náboženství v tom, jak je obvykle prožíváno, bere lidem iniciativu k možné změně ekonomického, politického a sociálního systému. Náboženství odkládá spravedlivou společnost do záhrobí a nazývá ji třeba nebeským královstvím. Lidová ezoterika zase počítá s tím, že cílů se dosáhne zaříkáváním nebo jinými rituály.

Pochopitelně je možné být křesťanem, židem, muslimem či buddhistou a přitom reálně pracovat na reformě společnosti. Ba dokonce příslušníci všemožných náboženských proudů mohou být inspirátory politických změn.

Podobné to může být s čarováním. Toto slovo ve slovanských jazycích původně znamenalo měnit, přeměňovat, proměňovat. Známé čarovné formule na to ukazují. „Mutabor“ znamená latinsky „změň se, buď změněn“. „Hokus pokus“ je vypůjčeno rovněž z latiny, v tomto případě z liturgických slov „Hoc est corpus (meum)“ — toto je moje tělo. Je to část slov, jimiž kněz při katolické liturgii má proměňovat chléb v tělo Kristovo.

Magie otevírá prostor imaginaci i v oblasti sociálních přeměn

Pokud má čaroděj ambici přetvářet svět, může to zahrnovat změnu poměrů veřejného života. A čarodějné aktivity přitom vlastně nemusí být nadbytečné. Mohou být inspirací. Mohou mít roli symbolického vyjádření toho, co se pak dále děje prostředky civilními a racionálně uchopitelnými.

Dokonce i promyšlená magie, tak jak ji propracoval v raném hermetismu například její evropský klasik a inspirátor renesanční kultury Marsilio Ficino, nějakým způsobem vstupuje do běhu událostí. Nebyla by možná, pokud by všechno bylo jen sledem příčin a následků. Pokud by tomu tak bylo, vše, co se rozehrává ve vesmíru, na zemi a v lidském světě, by bylo už navždy rozhodnuto na samém začátku. Nějaká počáteční příčina by už měla v sobě i vše současné a budoucí obsaženo. Nebyl by žádný prostor pro to, co nazýváme nahodilostí.

Zejména v případě člověka, jeho představ, emocí, myšlenek, rozhodnutí a činů by bylo vše předem dáno. Vše by určoval postup fyzikálních a chemických procesů v mozku. Nedovedeme výsledek předem odhadnout jen proto, že mozek je nesmírně složitý a dosavadní metody jeho skenování zdaleka nejdou a nemohou jít do všech podrobností. Dokážeme zjistit jaké fyziologické a energetické pochody v mozku probíhají, když se něco subjektivně děje v nitru člověka.

Neurověda ve zkoumání kognitivních funkcí dělá pokroky. Z charakteristik například EEG však nevyčteme obsah myšlenek. Je tu prostor pro svobodu a tvořivost. A naše civilizace počítá s tím, že naše činy nejsou pouhým produktem mimolidských přírodních příčin. Že tedy neseme za svá rozhodnutí odpovědnost. A uznává lidská díla, uměleckou a sociální tvorbu jako přítomnost radikálně nového ve veřejném prostoru

Do přírodní nahodilosti a lidské — pokud jen lidské — vnitřní svobody vstupuje imaginace, která se jeví jako hlavní faktor magického díla. Někdo to vyjadřuje tak, že svět je utkán ze stejné látky jako naše sny. Nelze proto s jistotou vyloučit, že obrazy a přání, třeba posílené rituálními úkony, mají nějaký vliv.

Český hermetik Jan Kefer nebyl lidový prostomyslný čaroděj. Měl doktorát z Filozofické fakulty Karlovy univerzity. Pracoval jako knihovník Národního muzea v Praze a později strahovského kláštera. Byl dlouholetým sekretářem a později i předsedou společnosti československých hermetiků Universalie a redaktorem časopisu Logos. Psal a překládal. Měl ovládat celkem dvanáct jazyků.

Kefer podnikl několik magických operací, jejichž cílem bylo zastavit Hitlera. Byly, jak bychom očekávali, neúspěšné. Přesto je možno jim připsat smysl a Kefera za ně ocenit. Násilí okupačního režimu dopadlo na něj. Byl pro svá vyjádření proti okupační moci na půdě Universalie zatčen Gestapem a v červnu roku 1941 zemřel v koncentračním táboře Flossenbürg. Stoupenci magie by možná mluvili o zpětném odrazu.

V debatě o operativní magii mi jeden její praktik objasnil, že je účinná v nějakých deseti procentech případů. Mohli bychom tedy říct, že shoda magického přání s výsledkem nepřekračuje meze náhody. Nebo že přání vyslané do prostoru skutečnosti je pouze jedním z mnoha činitelů. Koneckonců magické operace podobně jako modlitby mohou od různých subjektů směřovat k protikladným výsledkům. Asi jako když se zemědělec modlí, aby konečně zapršelo, a turista, aby nespadla ani kapka.

Keferovým současníkem byl podobně vzdělaný aktivní mág Jiří Arvéd Smíchovský, který za okupace pro Sicherheitsdienst zpracovával v univerzitní knihovně zednářskou literaturu, materiály týkající se Sokola, protirakouské odbojové organizace Maffie a okultních společností v Čechách. Po válce pak zahynul za nevyjasněných okolností ve věznici na Mírově. Možná i magicky hitlerovský režim podporoval. Letos měl premiéru film Vojtěcha Maška o něm pod názvem Arvéd.

Může se nám zdát, že únikům z hmatatelné skutečnosti a snaze dosahovat cílů iluzorními prostředky by se mělo bránit. Polemika s nimi probíhá dlouho a marně. Vyjadřují totiž cosi hluboce zapsaného do nitra člověka, co se nedá odstranit školním vzděláním ani veřejnou diskusí v médiích.

Ostrá polemika hraničící se zákazy má, jak se uvádí ve zprávě o výzkumu, spíše opačný efekt, protože lidé se semknou a cítí se ještě více ohroženi. Reálnou reakcí je respekt ke všem — i netradičním — pokusům o změnu poměrů a budování sociálních institucí, které zvyšují životní úroveň a bezpečnost obyvatel a snižují tak potřebu uchylovat se k fikcím.