Co nabízí ezoterika?
Markéta HrbkováMarkéta Hrbková reaguje na článek Pavla Šplíchala o různých s ezoterikou souvisejících názorových proudech. Ezoterika pěstuje schopnost rozpoznávat archetypy v jejich kořenové podobě, dřív než se vydají na cestu ke konkrétnímu uskutečnění.
Pavel Šplíchal publikoval 28. ledna v A2larmu zvláštní úvahu o apokalyptických vizích, které podle jeho názoru provázejí různé s ezoterikou související názorové proudy.
V článku pro mne trochu nejasným způsobem v pár větách zmapoval scénu od přírody milovného Jaroslava Duška až po samého zmocněnce jeho Omnipotence Trhu Václava Klause. Celé této podivuhodně amorfní společnosti vyčítá: „Nejspíš načetli víc než obyvatelé libovolného menšího města dohromady, jenže v mediálních zkratkách a bezbřehé popularizaci z jejich nabytých vědomostí moc nezůstane“.
Nechci obhajovat ani jeden z oněch pomocí mediálních zkratek a bezbřehé popularizace zmixovaných proudů, dokonce se přiznám, že mě na článku zaujal právě autorův zcela neinformovaný a povšechný přístup, který ovšem — a v mnoha případech oprávněně — zároveň vytýká „těm ezo...“.
Jenže ezoterika to dělá vědomě, bere vážně lidské fantazijní obrazy a má pro tuto „povšechnost“ celé sady archetypů, s nimiž skutečnost srovnává, odhaduje, zkoumá její směřování a sleduje svět také pomocí analogií a synchronicit.
To je samo o sobě bezpochyby pozitivní počin; ale problém je v tom, že tato "celistvost" se velice přečasto sama stává jenom prázdným heslem, jakýmsi fetišem, který sám svou magickou mocí má za nás samotné vyřešit všechny problémy našeho reálného žití.
Hegel - a že to byl velký "prorok" totality! - ten by nejspíš řekl, že tato esoterická celistvost je ve skutečnosti jenom totalitou a b s t r a k t n í - že je to právě jenom takový neurčitý, amorfní niterný pocit splynutí s univerzem, ale bez schopnosti jasného, vědomého a opravdu vědoucího propojení této celistvosti s reálně jsoucím, konkrétním životem a světem.
Aby nedošlo k omylu: já nijak nepopírám potřebnost a roli nových (a to i mimoracionálních) pohledů na náš svět, a to právě pro účel transformace společnosti do nějakých jiných (doufejme lepších) forem její existence. - Ostatně, zrovna v tomto duchu v minulých dnech napsal i Jiří Pehe v Právu docela zajímavý text.
Jde jenom o to, že v reálných formách esoterického vnímání světa je jenom zřídka kdy možno najít takové momenty, které by mohly mít opravdu pozitivní roli při oné žádané transformaci.
Ta magie esoteriky, to je svým způsobem "poezie" našeho bytí - něco nehmotného, bez čeho by ale naše bytí bylo zoufale jednodimenzionální.
Základní problém esoteriky je ale - nezrušitelně - v tom, že se zde v jednom klubku a chumlu prolínají a proplétají jak prvky pozitivně mimo- respektive metaracionální, tak ale i prvky vyloženě iracionální. Ta první poloha je doplňkem a protiváhou - holého - rozumu; ta druhá je ale jeho popřením.