Ano, esoterika skutečně vznáší nárok na to, být cestou k jakémusi "celistvému" chápání a vnímání světa.

To je samo o sobě bezpochyby pozitivní počin; ale problém je v tom, že tato "celistvost" se velice přečasto sama stává jenom prázdným heslem, jakýmsi fetišem, který sám svou magickou mocí má za nás samotné vyřešit všechny problémy našeho reálného žití.

Hegel - a že to byl velký "prorok" totality! - ten by nejspíš řekl, že tato esoterická celistvost je ve skutečnosti jenom totalitou a b s t r a k t n í - že je to právě jenom takový neurčitý, amorfní niterný pocit splynutí s univerzem, ale bez schopnosti jasného, vědomého a opravdu vědoucího propojení této celistvosti s reálně jsoucím, konkrétním životem a světem.

Aby nedošlo k omylu: já nijak nepopírám potřebnost a roli nových (a to i mimoracionálních) pohledů na náš svět, a to právě pro účel transformace společnosti do nějakých jiných (doufejme lepších) forem její existence. - Ostatně, zrovna v tomto duchu v minulých dnech napsal i Jiří Pehe v Právu docela zajímavý text.

Jde jenom o to, že v reálných formách esoterického vnímání světa je jenom zřídka kdy možno najít takové momenty, které by mohly mít opravdu pozitivní roli při oné žádané transformaci.

Esoterika je skutečně jen určitý předstupeň, možnost nazírat svět jinak, iracionálně. Nelze ji pojímat ale jako konečnou odpověď. Já sám to vnímám více fenomenologicky v rámci zkušenosti s psychoterapií. Spousta klientů má pozitivní vztah k esoterice a jejím výkladům. Umožnila jim odrazit se ke změně, vnímat svět jinak, přijmout možnost jiných výkladů. Dalším stupněm ke změně však pro ně je sdílení těchto iracionálních obsahů v mezilidských kontaktech nové kvality. Změna ve společnosti nastane až tehdy, kdy tato nová sdílení získají univerzální rozměr, stále více lidí bude sdílet společně. V podstatě až dojde k obnově autentického kontaktu ve větším společenském měřítku. Esoterika je první schod, ale pokud se stane konečným řešením, fixuje se jen něco, co se nemůže vyvíjet dál. Spoléhání na esoterický výklad propojení blokuje a vytváří novou individuální slepou uličku.

Ano, to je myslím přesná diagnóza. Nicméně, připojil bych k tomu ještě tolik, že ty esoterické formy vnímání, pokud jsou spojené s inteligencí, mohou skutečně mít svůj reálně pozitivní smysl v tom, že 1. v racionalisticky denaturovaném světě alespoň vytvářejí určité povědomí o nezbytnosti jakési "rekultivace" našeho původně jednotného a přirozeného životního prostoru, a že 2. svou specifickou formou "jemnolátkového" vnímání mohou nalézat i konstruovat nové, netušené vazby či modely našeho bytí, které by jinak náš technokraticky vzdělaný rozum nemohl odhalit.

Ta magie esoteriky, to je svým způsobem "poezie" našeho bytí - něco nehmotného, bez čeho by ale naše bytí bylo zoufale jednodimenzionální.

Základní problém esoteriky je ale - nezrušitelně - v tom, že se zde v jednom klubku a chumlu prolínají a proplétají jak prvky pozitivně mimo- respektive metaracionální, tak ale i prvky vyloženě iracionální. Ta první poloha je doplňkem a protiváhou - holého - rozumu; ta druhá je ale jeho popřením.