Jsem ezo, tedy aspoň trochu. Dokonce jsem ze studijních důvodů před měsícem zašla ke kartářce a doteď se z těch informací, co na mě vychrlila, nemůžu vzpamatovat. Už nikdy! Prodělala jsem regresní terapii, nahlédla do své budoucnosti a už vím, že se věci nedějí pro nic za nic. I přes takovou průpravu si nedovedu představit, že bych svou budoucnost vložila do rukou Jolandy, vědmy z televizní obrazovky.

Ezoterické pořady jsou vůbec zvláštním fenoménem televizních obrazovek. Pro velkou část populace jsou terčem posměšků a parodií. Na straně druhé však služeb různých věštců, léčitelů či jasnovidců využívá dost lidí, kteří jsou ochotni utratit nemalé peníze za jejich předpovědi či rady.

My Češi totiž patříme k velkým vyznavačům této „nové víry“. K tradiční víře se stavíme velmi chladně a jsme hrdí na pohanskou minulost. Proto není divu, že některá odborná šetření z posledních let naznačují, že nezanedbatelný počet Čechů věří, že existuje nějaká nadpřirozená síla, že hvězdná znamení a horoskopy mohou ovlivnit běh lidského života nebo že někteří věštci mají schopnost předvídat budoucnost.

Ezoterické pořady jsou jedním z nejviditelnějších mediálních projevů alternativní religiozity v České republice. Tyto pořady nemůžeme vnímat jako fenomény, které stojí zcela samostatně v čase a prostoru, ale naopak jsou přímo navázány na hlubší projevy a pohyby ve společnosti. Je velmi nepravděpodobné, že by z televizních obrazovek zmizely, protože četnost alternativní religiozity u české populace vytváří velmi silnou poptávku, které se mnozí provozovatelé televizního vysílání pouze přizpůsobují.

Jiná a to důležitější stránka věci je však etika vysílání ezoterických pořadů na televizních obrazovkách. V televizním ezo businessu se točí slušné peníze. Proč by to taky patřičné televize jinak vysílaly? Snadný výdělek na úkor lidí s vážnými problémy, v nouzi či nemocných se v České republice stává reálným sociálním problémem. A nejen v České republice.

Obsah ezoterických pořadů na různých programech je v zásadě stejný. Ve studiu sedí nejčastěji žena, která se tváří patřičně zahloubaně a magicky. Vemlouvavě a trochu monotónně nabádá diváky, aby jí zavolali, protože jim vyjeví jejich budoucnost, sešle jim pozitivní energii, zbaví je té negativní apod. K tomu věštkyně, léčitelky či jasnovidky používají různé prostředky. Obvyklý je výklad budoucnosti pomocí karet, naopak diagnóza energií či zdravotního stavu diváků je prováděna nejčastěji pomocí kyvadla.

Věštkyně pak odpovídají na dotazy, týkající se milostného života, rodiny, zdraví a peněz. Tyto pořady trvají řádově hodiny a jsou svým obsahem stereotypní: prakticky po celou dobu pořadu je kamerou snímána věštkyně za stolem, která reaguje na dotazy volajících. Poskytování služby je prováděno v přímém přenosu, kromě toho jsou však často v grafické injektáži zobrazeni jiní věštci a jejich telefonní linky.

Jednou z nejčastějších stížností diváků je dlouhé čekání na přepojení do studia, které jim zvedlo účty za telefon v řádech několika stovek či tisíců korun. Stěžovatelé také upozorňují na potenciální nebezpečnost obsahu těchto pořadů, zejména pokud věštci stanovují zdravotní diagnózu. Zaznamenány byly třeba případy diagnózy rakoviny pomocí kyvadla a jiné pikantnosti.

Proč tyto pořady vnímám jako mimořádně nebezpečné? Na základě analýz, které si zadal partnerský maďarský regulátor, je zásah těchto pořadů nejvyšší u lidí nad šedesát let, na vesnicích a malých městech, u lidí nezaměstnaných, důchodců, dělníků a u lidí bez vzdělání či se základním vzděláním. Není tedy na místě, aby takovéto pořady byly terčem posměšků. Ohromné peníze, vytažené tímto způsobem z kapes sociálně ohrožených skupin obyvatel, jsou spíš vážným problémem. Jen je potřeba vymyslet, co s tím...