Prolomit spirálu mlčení

Adam Borzič

Míra demagogie obklopující stávku začíná připomínat jakési nepovedené normalizační retro. Kdyby to nebylo ve svých důsledcích tak smutné, tak je to vlastně strašně komické. Ale žijeme ve společnosti, kde si lidé netroufají říci veřejně vlastní názor.

Zdálo by se, že po mimořádných „úspěších“ této vlády, ať již v boji s korupcí či v šíření politické kultury, budou pravicové šiky vystupovat poněkud pokorněji, budou méně agresivní. Události kolem stávky ale zřetelně ukázaly, že tomu tak není. Naopak — máme tu opět pěkně po bolševicku seřazenou národní frontu všech těch slušných a odpovědných občanů, kteří se ošívají jen při pohledu na odborářskou luzu respektive levičácký póvl. Kdo si myslel, že český mediální prostor směřuje k racionálnější formě veřejné diskuse, vypadá nyní jako pěkný snílek. Přiznávám, že mezi takové snílky a naivky řadím i sebe. Už, už a málem jsem uvěřil, že mainstremová média se vydávají cestou kritického myšlení, a základní atmosféra se mění. Ale kdeže loňské (vlastně ještě letošní) sněhy jsou. Pražské měšťanstvo je opět pěkně sešikováno a před odborářským zápachem si ucpává své nosíky, snad aby z té slámy nechytlo sennou rýmu.

Při zběžném pohledu do novin či na českou televizi se zdá, že v české veřejnosti existuje jakýsi cizorodý segment jménem odboráři — jakási skupina mimozemšťanů, která má tu drzost „vydírat“ slušné a odpovědné a idylu slušné společnosti beztrestně narušovat. Fuj! Radši vytáhněme kola a demonstrujeme veřejně, že nás ti umaštěnci nezastaví, chovejme se ekologicky, co na tom, že péče o životní prostředí je v kabinetě, kterému vládne Václav Klaus až někde na poslední příčce. Míra demagogie obklopující stávku začíná skutečně připomínat jakési nepovedené normalizační retro. Kdyby to nebylo ve svých důsledcích tak smutné, tak je to vlastně strašně komické.

A opět se začíná objevovat fascinující fenomén, zmapovaný mediálními odborníky — tzv. spirála mlčení. Sedím si takhle v baru s jedním známým a řeč se ve svých zákrutách stočí na téma nedávné stávky. Můj známý mě nejprve ujistí, že nestojí na té ani oné straně a pak přizná jako na mučidlech, že vlastně stávku podporoval. Odvahu mu dodal jen fakt, že já svoje postoje neskrývám. Po chvíli je na něm zdát znatelné oddychnutí, konečně někomu mohl sdělit, co si vlastně myslí, protože v pražských barech a salónech neradno se odborářů zastávat. Přizná mi, že když slyšel reakce svých známých, zařekl se, že nikomu svůj postoj nesdělí. Je to neuvěřitelné, horem dolem jsme přesvědčováni, že pravice znamená svobodu a levice nás chce zavléct kamsi do strašných bažin totalitní minulosti a současně žijeme ve společnosti, kde si lidé netroufají říci veřejně vlastní názor. Společná fronta pražských měšťáčků by zřejmě dotyčného umlátila opovržlivými pohledy. Připočteme-li k tomu manipulativní projevy hlavních periodik a televize máme před sebou impozantní obraz české demokracie. Věru, o opravdové demokraty u nás není nouze! Už jen domovní důvěrnici chybí!

Co s tím? Myslím, že levice za poslední rok u nás udělala kus práce (mám na mysli, spíše její občanskou než stranickou podobu) a kamsi veřejnou diskusi posunula, evidentně však zápas o tento prostor neskončil. Takže žádné slastné spaní na vavřínech — čeká nás nutná dřina vysvětlování, formulování, veřejné diskuse. Moloch neoliberalismu krmený morálním kýčem odpovědných a slušných občanů (bože, myslím na takového Rimbauda, jak ten by si uplivnul) není zdaleka mrtev. A zatím není ani mrkev. Levicovým a liberálním intelektuálům nezbude než se obrnit notnou dávkou trpělivosti a pokračovat dál v deskripci a analýze současného marasmu, a v představování možných alternativ systému. Na této cestě je také nutné se zastat odborů. Nevím, co znamenají slova slušnost a odpovědnost z úst pánů Kalouska nebo Gazdíka a snad to ani vědět nechci, ale vím, že samostatně myslící jedinci se své odpovědnosti tváří tvář nové bolševické mediální jednotě zříct nesmí. Mlčícím je třeba dodat odvahy. A na případný odpor a výsměch reagovat s nadhledem, vždyť, jak nás ubezpečuje evangelium: blaze pronásledovaným pro spravedlnost.

    Diskuse
    June 20, 2011 v 14.23
    Praha
    Je to paradox: na jedné straně se mluví o potřebě občanské společnosti (Havel a spol.), ale jako by odbory nebyly její součástí; jako by byly jakýmsi reziduem bývalého režimu.

    Neznám pražské kavárenské prostředí, ale představuji si to tak, že je tam pravicovost považována za cosi bezmála obligatorního, za bezpříznakový postoj. Člověk je jaksi "samozřejmě" či "přirozeně" pravicový. Levicovost je chápána jako nebezpečná perverze, láska k totalitě, stupidita, morální slabost, nebo je přinejlepším blahosklonně posuzována jako bláhovost.

    Nevím, nakolik je má představa vzdálena realitě, ale zasazuji si do ní onu metaforu spirály mlčení. Je za ní stud. To by ovšem znamenalo, že pražské většinové mínění je tvrdě totalitní, a představuje tudíž hrozbu pro demokracii.
    June 20, 2011 v 17.55
    S tou Prahou už to není až zas tak tragické, jde o to, jestli sedíte v hospodě ve Vršovicích, nebo v kavárně na Vinohradech. To může být až diametrální rozdíl a přitom to není od sebe tak daleko. O to, aby se mladý intelektuál cítil přirozeně pravicový se postarala media. Léta práce pro pravici jsou znát, včera jsem poslouchal v ČT, jak byla zpochybněna diplomová práce nějakého pracovníka městského úřadu. K tomu bylo ihned zdůrazněno, že podobný případ se stal i Onderkovi a ještě dalšímu členovi ČSSD. Ve zprávách to zaznělo dvakrát, pokaždé myslím s jiným hlasatelem. Ani slovo o tom, že se podobné a už i pravomocně prokázané stalo Řápkové, Bendovi a jiným členům ODS a dalších pravicových seskupení. Tak se to dělá. A tuhle demagogii si musím platit ze svého.
    June 20, 2011 v 18.45
    Hlásím se už pěknou řádku desetiletí k demokratickému socialismu. Když jsem s tím přiliš obtěžoval za nedemokratického pseudosocialismu, mohli mne zavřít, nebo jsem mohl mít opletačky v práci. Když se k témuž hlásím dnes, ťukají si někteří známí významně na čelo a když se vzdálím rozebírají možné diagnózy. Další najednou nemají čas na schůzky se mnou. Myslím, že by se něco takového nemělo o mně vědět, kdybych se ucházel o pracovní místo. Ještě štěstí, že pracuji v akademické sféře, kde se to tak nebere. Někteří řeší, jestli nejsem něčí agent. Jednou mi někdo napsal, že jsem posedlý svobodou a že bych se měl léčit.

    Takže moje zkušenost potvrzuje autorovo pozorování a uvažování.
    FO
    June 20, 2011 v 20.58
    Pane Kando, vystihl jste situaci v Praze myslím docela přesně. Pohybuju se v pražském akademickém prostředí a v křesťanských kruzích, a tam je nejrozšířenější postoj pravicovost, ze stran TOPka, je tam dost silně zakořeněný strach ze všeho sociálního, socialistického, kolektivistického aj. Kdyby vás to zajímalo, zkusil jsem to popsat v článku pro křesťansko-sociální platformu ČSSD na www.sonapa.cz.
    June 20, 2011 v 21.28
    Moc děkuji, pane Outrato. Váš článek si dohledám a přečtu.
    Přijde mi, že když na modrého pražana vytasím slovo stávka, tak strachy zezelená, začne mluvit o cyklistech a vypadá to, že stávku považuje za den bez aut. Je to taková automatická imunitní reakce, prostě zkrat.
    Čelní střet s realitou přeci může mít drastické následky. A léčba bude po reformách dražší, takže je zodpovědné se do takovýchto intelektuálních dobrodružství vůbec nepouštět.

    To spíš Klaus začně slavit Den Země a jezdit na hrad na kole, než aby si průměrný pražan připustil a do vědomí vpustil, zač a proti čemu se stávkovalo.
    FO
    June 20, 2011 v 23.13
    Prazan aktualne
    Právě jsem viděl v pořadu Reportéři České televize ukázku pravicového Pražana - IT expert, 38 let, podal v pátek trestní oznámení na stávku, v pondělí ráno sedl do auta a jel se podívat, jestli se dostane so nemocnice v Motole, a pohádat se s odboráři. Když viděl transparent s heslem o Islandu, zjevně neměl tušení, o co jde. Takový ignorant co se řídí hlavně dojmy a emocemi. Na tom kole jel v reportáži ovšem odborář z dopravního podniku...
    June 21, 2011 v 11.36
    Pravicový Pražan
    Pane Outrato, také jsem ten pořad viděl a neušlo mi, jak se tento pán neustále skrývá za své dítě. Nechápu, proč jde někdo na demonstraci, kde to může být i dost divoké, s malým dítětem. Ten pán je zřejmě vskutku ignorant (viz jeho slova o tom, že nikdo nepředložil alternativu), ale je to taky sociologický vzorek. Svědčí to o sociální izolovanosti určitých skupin i jednotlivců, která je v české společnosti skutečností. Ukazuje se na mnoha úrovních, např. v tom, že když stávkují - dejme tomu - učitelé, tak lékaři či inženýři s nimi nesolidarizují, a naopak někteří vystupují proti nim.
    FO
    June 21, 2011 v 13.0
    naprostý souhlas,
    ta nepropojenost a izolovanost skupin, které by k sobě přirozeně měly mít blízko, je bolestivá. Před několika lety to byly protesty vědců z AV, kteří jinak mlčeli a mlčí jako ryby, ale když hrozilo snížení financí Akademie, spustili povyk. Je to smutné. Jsou to asi "idioti" v klasickém řeckém významu - soukromníci, odtržení od celku obce a hrající jen sami za sebe... ale zase na druhou stranu, kde by se měli té sociální soudržnosti a solidaritě naučit?
    AJ
    June 21, 2011 v 13.18
    Umělé rozeštvávání společnosti
    já si myslím, že to je jedna z vládních strategií - postupují v duchu hesla "rozděl a panuj" - a daří se jim to. hádají se tu bezdětní s dětnými, staří s mladými, lékaři se sestrami, zaměstanci s OSVČ atd. atd. - a to je průser.

    Soihlasím s Romanem - dokud všechny skupiny nepochopí, že v konečné fázi je jejich zájem společný, nepřestanou se handrkovat mezi sebou a nesjednotí se, tak s ničim nehnem.
    + Další komentáře