Spolu se stanicí Český rozhlas 6 zmizel v březnu tohoto roku ze světa i diskusní pořad Volejte Šestku. Zde měli posluchači možnost každý týden vyjádřit svůj názor na nabídnutou diskusní otázku. Do éteru se tak dostával onen příslovečný, ale jinak v médiích stěží slyšitelný, hlas lidu. Nyní jsme o něj k naší škodě přišli. Na nové stanici ČRo Plus sice namísto pořadu Volejte Šestku zakotvil kontaktní pořad Radiofórum, který byl již v předchozích letech vysílán na Radiožurnálu, v něm se však různými mechanismy dosáhlo toho, že náhodní volající jsou téměř eliminováni.

Stalo se tak jednak zavedením instituce odborníka, který dané téma vhodně uvede, a dále tím opatřením, že větší prostor v diskuzi mají pouze ti diskutující, kteří byli předvybráni na základě názoru či formuláře zaslaného redakci. Zdá se, že syrový a nefiltrovaný vox populi je pro některé kultivované novináře přece jen příliš „unapetitlich“.

Setkal jsem se s rozhlasovými posluchači, kteří pořad Volejte Šestku vysloveně nesnášeli, já jsem ho však bral jako příjemné osvěžení, oddech od novinářského stereotypu, od stále se opakujících pohledů na svět z pera stále týchž komentátorů. Je pravda, že vox populi oplýval jinými předsudky a vyslovoval mnohdy nehoráznosti, které co do výstřednosti hravě překonaly klišé novinářů, ale zkrátka: bylo to jiné.

Kdo si tento pořad poslechl vícekrát, nemohl přehlédnout jméno jednoho pravidelně volajícího posluchače — pana Janíčka z Brna. Byl skoro pokaždé první na lince, své názory sděloval razantně, s přesvědčením, někdy do telefonu rozčilením zvýšil hlas natolik, že mu nebylo rozumět. A právě panu Janíčkovi na počest píši tento článek. Doufám, že mi to nebude mít za zlé. Činím tak s respektem i povděkem za to, že vstoupil do mediálního prostoru.

Co bylo na názorech pana Janíčka na první pohled zarážející, byla směs několika naprosto nesourodých postojů, rozumějte: nesourodých z hlediska intelektuála. Zastával se institucí sociálního státu, státních podniků a kritizoval porevoluční vývoj natolik, že by si byl leckdo mohl pana Janíčka onálepkovat za zastydlého bolševika.

Jenomže pak jste zase mohli slyšet pana Janíčka, jak hájí katolicismus, který považoval za jeden z typických znaků Moravy. Na Moravu obecně nedal dopustit a domníval se, že je ze strany Čech utlačována či dokonce okupována. Zřejmě panu Janíčkovi žádný politolog nesdělil, že katolicismus a bolševismus jaksi nejde dohromady a že by si měl vybrat buď jedno, nebo druhé.