Žijeme v době mírného pokroku v mezích zákona. Čeká nás nový prezident, který v mnohém naváže na toho starého. Cosi podobného se děje i v éteru. Na středovlnné frekvenci 639 mHz od začátku března neladíme Český rozhlas 6, nýbrž Český rozhlas Plus. Ani z jedné z těchto změn nejásám, přitom oběma je nutné dát šanci.

Nejsmutněji mi je po ránu. Naučil jsem se vstávat a cestovat s Rádiem Česko, stanicí Českého rozhlasu, která vysílala ve spolupráci s firmou BBC Radiocom na její VKV frekvenci. Mnohá kritika obsahu této stanice „seděla“. Šlo mnohdy rychle vycítit světonázor redaktorů, nestrannost a pluralita nebyly pravidlem. Když před prezidentskými volbami stanice odvysílala velmi, velmi subjektivní komentář Adama Drdy na adresu sympatizantů Miloše Zemana, odmítl jsem námitky Štěpána Kotrby podpořit jen proto, že chtít po komentáři vyváženost je absurdní — vyvážené musí být vysílání jako celek. Jestli něco a někomu vyčítat, tak to, že stanice nenabídla formálně srovnatelnou úvahu, jež by přinesla i opačné vidění světa, než je to Drdovo. Také mezi externími respondenty stanice se zhusta objevovali komentátoři, kteří až příliš fandí „establishmentu“.

Přesto mi Rádio Česko, kombinované s BBC Wolrd Service, chybí. Jednak sám vím, že si jeho redaktoři byli vědomi mnoha nedostatků a průběžně pracovali na jejich odstranění. Nebyli posedlí zlou vůlí, pouze se stali součástí doby a mediálního hlavního proudu. Hlavně se ale věnovali prospěšnému žánru — komentovanému zpravodajství a dynamické publicistice.

Události, zpravodajství, vyjádření politiků, analýzy expertů, navíc nezvykle vysoká porce informací o dění v zahraničí. Rádio Česko bylo mimořádnou součástí éteru. Již bohužel není. Kdo má návyk na ranní dávku mluveného slova, musí ladit Český rozhlas 1 — Radiožurnál. A to už není ono. Jeho formát se vyvíjí zajímavě, ale ke zpravodajskému proudu má daleko. Směřuje spíš ve stanici, jež je „na vaší straně“ — přináší servis občanům, kteří potřebují poradit a v zevrubné podobě i informovat, a navíc nekonfliktní muziku. Práce je to záslužná a dobře dělaná, vždy si vzpomenu na televizní Černé ovce či Občanské judo. Přesně to by mělo být součástí veřejné služby. Ale mnou vyhlížené hluboké zpravodajství to není.

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání veřejnoprávnímu rozhlasu, který léta uvažuje o celoplošné nonstop stanici mluveného slova, nepomohla a umožnila převod stoprocentního podílu ve společnosti BBC Radiocom mediální skupině Lagardere Active ČR, jež provozuje Frekvenci 1 či Evropu 2. Bylo by příjemným překvapením, kdyby na tradici BBC navázala soukromá stanice, ovšem na místě je skepse.

Český rozhlas se naopak rozhodl vybudovat novou stanici a sloučit v ní Rádio Česko, Český rozhlas Leonardo a Český rozhlas 6. „Šestce“ — pravda nedokonalé, ale programovou skladbou a snahou o vhled do hloubky inspirativní — se zatím podobá nejvíc, už jen tím, že vysílá na její archaické frekvenci. Začíná o dvě hodiny dřív než ČRo6, tedy v 16 hodin (a vysílá osm hodin denně). Do té doby vysílá na dané frekvenci Český rozhlas 2 (Praha), čili zase něco radikálně odlišného. Pak přijde mix publicistiky, autorských pořadů, rozhovorů, diskusí a komentářů. Vše je dynamičtější, tedy i kratší, než byli posluchači „Šestky“ zvyklí, ale s tím se dá nějaký čas žít. Podstatné je, co bude dál a kdy začne Český rozhlas držet krok s Českou televizí a jejím kanálem ČT24. Rozhlasu přece celodenní proud mluveného slova, zpravodajství a publicistiky sluší ještě víc než televizi!

Klíč k řešení nyní po Radě pro rozhlasové a televizní vysílání mají v rukou zákonodárci. Mohou změnit zákon o Českém rozhlasu a svěřit mu další VKV frekvenci. Příslušný návrh již ve Sněmovně leží. Zaslouží si rychlé projednání a kladnou reakci — už jen proto, aby politici prokázali, že jim nejde jen o obsazování mediálních rad a uspokojování partikulárních zájmů v médiích veřejné služby.

Patová — a doufejme, že dočasná — situace v rozhlasovém éteru si zaslouží rychlé řešení, nikoli natahování na léta. Potom — ale klidně i paralelně — se též musí zapracovat na obsahu: aby se osiřelá necítila být ani ta část veřejně se angažující populace, které připadá popis světa skýtaný tuzemskými médii jako plochý, povrchní a názorově neúplný.