Občas upoutá pozornost atypické společenství, které se prezentuje jako alternativa k zavedeným církvím a náboženským obcím nebo k sekulární společnosti. Takové uskupení rozvíří hladinu zejména v případech, kdy se v něm vyskytne nábožensky motivované násilí.

Aktuálně vzbudila zájem takřečená kutnohorská sekta. Léčitel z obce Malešov poblíž Kutné Hory uváděný jako Richard Šiffer byl 4. října loňského roku zabit svou partnerkou zubařkou Magdalenou Šifferovou za asistence učitelky tělesné výchovy v důchodu Ireny Stejskalové. Měl je o to sám požádat s tím, že po smrti jeho tělo zmizí. Pachatelky, když zjistily, že se to nestalo, se šly samy udat na policii.

Magdalena, i když nebyla za Šiffera provdána, si změnila podle něj příjmení. Partner se měl k ní chovat arogantně, měl jí psychicky týrat a mlátit. Obviňovala se sama, že si to zaslouží a snažila se přijít na to, jak se vnitřně změnit. Pomýšlela podle své výpovědi na policii na sebevraždu.

Již vloni při rituálu této skupiny u hradu Český Šternberk zemřeli dva muži. Jeden měl zkolabovat po úderech tyčí a druhý spáchat sebevraždu z obavy, že to bude aplikováno i na něj. Případ vyšetřuje policie. U Richarda Šiffera našla po jeho smrti devadesát milionů korun. Podle dostupných informací je inkasoval od členů svého okruhu.

Náboženská souvislost v kutnohorské kauze je nejasná. Z výpovědí na policii, které se dostaly na veřejnost, není známo víc, než že šlo o léčitele, že probíhaly rituály a že tělo mělo zmizet. Konkrétně to nedává souvislost s žádným známým náboženským nebo spirituálním směrem. Pokud o něco takového přece jen šlo, byla to spíše soukromá směs podnětů z různých zdrojů.

V daném prostředí nové, proto početně malé skupiny, ať už s jasně vymezenou naukou nebo s pestrou a nevyjasněnou směsí názorů, bývají označovány jako sekty. Toto slovo není neutrální. Obsahuje v sobě odsouzení směru, který je takto označen.

Původně slovo sekta nevyjadřovalo žádnou předpojatost. Pochází pravděpodobně z latinského slovesa sequor, následovat. Sektou v předkřesťanském Římě byla skupina následovníků nějakého náboženského nebo filosofického učení.

Téhož slova však nově použil na přelomu čtvrtého a pátého křesťanského století latinský rodilý mluvčí Jeroným, celým jménem Sophronius Eusebius Hieronymus, autor překladu Bible do latiny zvaného Vulgata. U něj vychází ze slovesa secare, sekat, řezat. Sektou je mu tedy oddělená náboženská skupina.

V křesťanství, podobně jako v jiných monoteistických náboženstvích platí: jeden Bůh, jedna pravda, jedna pozemská reprezentace Boha a pravdy. Oddělit se, vytvořit samostatné církevní společenství znamená odloučit se od Boha a žít v omylu, ne-li ve lži. Po staletí se církve navzájem označovaly jako sekty. V pravoslavném prostředí dodnes najdeme obor „sektologie“, který pojednává jiná vyznání.

Ve druhé polovině 20. století se odloučené církve, starobylé východní, pravoslavné, protestantské a církve katolického typu začaly vůči sobě chovat zdvořileji. Pro katolíky jsou ti druzí odloučenými bratry.

V církvích reformačního původu bývá řeč o církvích sesterských. Slovo sekta i se svým negativním nábojem ztratilo svůj dřívější obsah. Začalo se ho používat pro nové a malé náboženské a spirituální skupiny bez ohledu na jejich původ.

Můžeme v tom spatřovat snahu redukovat náboženskou pluralitu. V západním prostředí přítomní hinduisté, zejména stoupenci advaita védanty a jógy, buddhisté všech hlavních směrů, zejména théravády, zenu a tibetské vadžrajány, jakož i skupiny volně navazující na křesťanství jako svědkové Jehovovi, Církev sjednocení, Hnutí Grálu či mormoni podle tohoto pojetí jsou sektáři, kteří nemají v západní společnosti co pohledávat.

Nepochybně existují skupiny s autoritářským vedením, uzavřené, filtrující informace, ať již směrem zevnitř ven nebo zvenčí dovnitř. Nauka se pojímá v takových uskupeních fundamentalisticky. Může to platit o pramenné literatuře, jako je křesťanství Bible nebo v islámu Korán, nebo o neomylných výrocích současných autorit. Texty se berou jako závazné v doslovném smyslu.

Zájem o taková společenství má emocionální a myšlenkové kořeny. Bývá projevem chybějících uspokojivých partnerských, rodinných a přátelských vztahů. Z toho plyne silnější potřeba jistoty a bezpečí, než je běžné. Svou roli hraje binární myšlení, pojetí buď-anebo, přehlížení odstínů, neochota nebo i neschopnost vystavit své závěry kritickému posouzení.

Jen je nutno si uvědomit, že tyto vlastnosti se příležitostně vyskytují nejen u směrů nových a alternativních, ale i v církvích, které jsou v našem prostředí dlouhodobě přítomné a v tomto smyslu zavedené. I v nich se vyskytují přinejmenším dílčí směry se sektářskými tendencemi.

Excesy údajné sekty typu té kutnohorské by neměl vést k odmítání náboženských alternativ. I když je přirozené chránit osobní identitu a bezpečnost zúčastněných, je náboženská mnohost a různost v otevřené, pluralitní společnosti namístě.