Snad vůbec první teroristický útok na queer komunitu na území Evropské unie, který se stal v Bratislavě ve středu 12. října večer u vchodu do klubu Tepláreň, přirozeně vyvolal odezvy. Kromě obecného politování se kladou i otázky po motivaci v souvislosti s úvahami o prevenci budoucího možného násilí.

Slovenský premiér a křesťanský aktivista Eduard Heger se musel vyslovit, ale ve svých prvních vyjádřeních zamlčel, že motivací střelby se dvěma obětmi na životech a s jedním zraněním byla sexuální orientace. Prohlásil, že je nepřípustné, aby se kdokoli kvůli svému způsobu života měl bát o svůj život.

Náboženské komunity odsuzující lidi menšinových sexuálních preferencí často uvádějí, že neodsuzují vrozený sklon, ale způsob života. Oficiální římskokatolická nauka však příliš nerozlišuje mezi orientací a jednáním. Neříká v katechismu pouze že homosexuální úkony nelze v žádném případě schvalovat, ale už homosexuální vztahy označuje ze závažnou zvrácenost.

Předseda slovenské vládní strany Obyčajní ľudia a nezávislé osobnosti Igor Matovič mluvil o obětech střelby jako o teplých a čtyři dny po incidentu zveřejnil prohlášení, že on je hetero a že se za to nestydí. To zní skoro jako schvalování vražd.

Je nesnadné určit, nakolik mnohasetleté učení církve přispívá k nepřátelskému chování k lidem homosexuální orientace. Doporučuje v katechismu přistupovat k nim s úctou, soucitem a jemnocitem. Máme se vyhýbat jakémukoliv náznaku „nespravedlivé diskriminace“ vůči nim. Z toho je zřejmé, že by mohla existovat i spravedlivá diskriminace. Tu koneckonců církev praktikuje, například když zkoumá předpoklady kandidátů církevní služby.

Vrah Juraj K. podle dostupných informací uveřejnil na webu manifest. Jeho obsah v současnosti není veřejně dostupný. Je však zřejmé, že jde o ideové odůvodnění činu. To značně připomíná hromadnou vraždu členů norské sociálně demokratické mládeže v roce 2011, již se dopustil Anders Behring Breivik.

Ve svém manifestu o 1518 stranách píše, že je třeba bojovat za žido-křesťanskou Evropu. Odvolává se v něm i na český neonacistický politický subjekt Národní odpor a několikrát souhlasně cituje Václava Klause.

Bojovníci proti údajnému homosexualismu se dovolávají tradičních křesťanských hodnot. Na Slovensku se takto vyjadřuje katolický kněz Marián Kuffa. Svou rozsáhlou sociální a humanitární aktivitou legitimizuje své ostré útoky na homosexualitu a na liberální kulturu. Nevíme nic o vrahově případném náboženském zázemí, ale podobná slova vedou k takovým činům.

Kuffa se jeví jako nedovzdělaný prosťáček, který nedovede například rozlišit sexuální partnerskou orientaci od genderového sebeurčení. V České republice však máme univerzitního profesora, bývalého ministra školství, probošta kolegiátní kapituly Všech svatých na Hradě pražském Petra Piťhu. Papež František ho roku 2015 jmenoval kaplanem Jeho Svatosti, tedy prelátem.

Piťha pronesl o slavnosti svatého Václava, 28. září 2018 v katedrále svatého Víta, Vojtěcha a Václava kázání, které jeho spolubratr v kněžské službě a rovněž profesor a prelát Tomáš Halík označil za skandální a ostudné. Přijetí Istanbulské úmluvy prý povede k rozvratu tradiční rodiny, jak ji známe. V závěru svého kázání uvedl, co by občany čekalo po zavedení podle něj dokonale zvrácených zákonů. Jmenoval roztrhání a rozehnání rodin, odebrání, prodání a věznění dětí, deportace do nápravně-výchovných pracovních táborů vyhlazovacího charakteru či prohlášení homosexuálů za nadřazenou vládnoucí třídu.

Vzhledem k této náboženské inspiraci teroru se nedivíme, že Konference biskupů Slovenska jako oficiální reprezentace římskokatolických a řeckokatolických křesťanů se k vraždě, aspoň zatím, nevyjádřila. Jejich mlčení je výmluvné. Vraždy si jistě nepřáli, avšak nesou za ně svým ovlivňováním veřejnosti díl odpovědnosti.

Naproti tomu překvapilo oficiální vyjádření Sboru biskupů Slovenské evangelické církve augsburského vyznání, která je druhou početně nejsilnější církví Slovenska. Překvapilo, protože před dvěma lety vyzvali farářku luterského sboru v Bratislavě Starém městě za to, že promluvila na Mezinárodním dni proti homofobii a transfobii, aby zvážila setrvání ve službě farářky. Ve svém tehdejším stanovisku kritizovali „liberálně laděná média“ a „prohomosexuální hnutí“. Odvolat z funkce ji nemohli, protože u evangelíků si faráře volí sbor.

V aktuální kauze teroru proti queer komunitě se tři luterští biskupové, generální biskup a biskupové západního a východního distriktu spolu s ostatními členy předsednictva církve vyslovili mimo jiné takto: „S hlubokým smutkem a vnitřním protestem přijímáme zprávu o zastřelení dvou mladých lidí a postřelení třetí osoby… a o tom, že tato surová vražda měla nejpravděpodobněji nenávistný motiv. Tento čin je hrozný a odsouzeníhodný.“

Pak dále odmítají jakékoli projevy diskriminace, nenávisti, slovního či fyzického násilí proti LGBT lidem. Žádají členy církve a všechny, kdo mají zájem slyšet jejich hlas, aby se žádných okolností nesnížili k nijakým projevům opovržení či násilí vůči menšinám.

Z českého církevního prostředí máme zatím vyjádření Starokatolické církve. Její 51. synoda, která zasedala tento měsíc přijala dvě přelomové změny. Jako pravděpodobně první církev v České republice umožnila žehnání párů stejného pohlaví na společnou cestu životem. Spolu s ostatními starokatolickými církvemi kromě zatím jediné dává prostor pro služebné kněžství žen i ve stupni presbytera a biskupa, po přechodném období, kdy umožňovala jejich jáhenské svěcení.

K bratislavské kauze tam bylo řečeno: „Synoda Starokatolické církve v České republice vyjadřuje obavy nad nárůstem napětí ve společnosti a nenávistí, která je často namířená vůči sexuálním, náboženským, národnostním i etnickým menšinám. Důrazně odsuzuje brutální vraždu členů LGBT+ komunity, ke které došlo 12. října v Bratislavě. Verbální projevy nenávisti jsou pramenem násilí, proto vyzýváme odpovědné lidi v církvích i ve veřejném životě k budování společnosti pro všechny lidi bez rozdílu.“

Je zjevné, že mlčení je projevem názoru. A jsou názory, které vedou k drastickým činům.