Vzpoura v církvi inspirovaná papežem?
Ivan ŠtampachPapež se přiklonil ke stanovisku Kongregace pro nauku a víru, která odmítá církevní žehnání stejnopohlavním párům. Vzbudil tím otevřený odpor nemalé části své církve, kterou zpočátku inspiroval svým svěžím a otevřeným postojem.
Nejsou to ani dva měsíce od zveřejnění zprávy, že papež František byl informován o dokumentu Kongregace pro nauku a víru a povolil jeho zveřejnění. Jedná se o nesouhlasnou odpověď vatikánského úřadu střežícího ortodoxii na rozšířené mínění, že je možno udělit párům partnerů stejného pohlaví požehnání na společnou cestu životem. Během několika týdnů se proti tomuto rozhodnutí zformovala uvnitř římskokatolické církve ostrá opozice.
Církevní kruhy, které papeže obvykle podporují, tentokrát řekly Kristovu náměstkovi na Zemi jasné ne. Současně tímto krokem papež dost možná potěšil ty, kteří mu obvykle vytýkají, že nedostatečně hájí tradiční morální učení římskokatolické církve.
Pozice papeže Františka je nesnadná. Už svými prvními slovy z balkonu baziliky svatého Petra v den svého zvolení vzbudil naděje, že konzervativní revoluce v církvi kormidlovaná papeži Janem Pavlem II. a Benediktem XVI. končí a že se tato církev vrací k reformní linii Druhého vatikánského sněmu (1962—1965). Několika spíše nezávaznými vyjádřeními, například v rozhovoru s novináři, tuto naději záhy také potvrdil.
V českém církevním prostředí tak, jak je reprezentují postavy jako kardinál Dominik Duka, probošt kapituly u Všech svatých na Hradě pražském Petr Piťha, předseda Akce D.O.S.T. Michal Semín nebo šéf magazínu Protiproud Petr Hájek, vyvolala koncepce nového římského biskupa od března 2013 bouři nevole a někteří se vzápětí připojili k otevřené kritice nejvyššího pontifika.
S papežským obratem kurzu je to ovšem všelijaké. V jím schváleném v dokumentu kongregace, pokračovatelky někdejší Svaté inkvizice, jsme se nyní dočetli, že Bůh sice žehná každému ze svých dětí putujících na tomto světě, ale že „nežehná a nemůže žehnat hříchu“.
Ruská pravoslavná církev tentokrát cítila potřebu vyjádřit stanovisku kongregace 1. dubna podporu. Svým aprílovým prohlášením ovšem nesdělila nic víc než to, že ani jejich církev párům stejného pohlaví nežehná. Žádné překvapení. Snad jen dlužno dodat, že ruský režim komplikuje deklarovaným stejnopohlavním párům život a jejich lidovému lynčování v některých regionech, například v Čečensku, nijak nebrání ani ho nestíhá.
Reakce zejména v prostředí římské církve v západní Evropě byla naopak posunem stylu Římské kurie, snad dokonce návratem k represivní politice minulosti, maskovaným líbivými slovy, poněkud zaskočena.
Skupina katolických kněží v Rakousku, známých jako Farářská iniciativa, uvedla, že její členové jsou novým dokumentem „hluboce znepokojeni“ a nebudou se jím řídit. Pokládají ho za návrat do doby, o které doufali, že se do ní církev s papežem Františkem nedostane. Prohlašují, že v budoucnu neodmítnou žádný pár lidí, kteří se milují a přejí si společně slavit Boží požehnání. Jak upozornil portál Křesťan dnes, podle skupiny, která byla založena v roce 2006 devíti kněžími a dnes má 350 členů „z oficiální římskokatolické církve“, dokument „diskredituje Ježíšovo osvobozující poselství“.
Antverpský biskup Johan Bonny se podle téhož zdroje věřícím omluvil za to, co považuje za „bolestivé a nepochopitelné“ rozhodnutí. Mohučský biskup Peter Kohlgraf se vyslovil, že je hluboce znepokojen postojem Vatikánu a že bere vážně kritiku, kterou slyšel od členů církve.
Vzpoura proti papežem potvrzenému rozhodnutí, paradoxně inspirovaná právě původní otevřeností a reformní odvahou papeže Františka, se v církvi stupňuje. Na pondělí 10. května v Německu vyhlásili Den požehnání, kdy se po celé zemi bude v kostelích veřejně žehnat „těm, kdo se milují“, včetně párů stejného pohlaví. Připojení k této manifestaci nového církevního povědomí ohlásilo 2600 kněží, jáhnů a pastoračních asistentů a asistentek. Připojují se i biskupové.
Někteří biskupové v Německu včetně předsedy tamní biskupské konference Georga Bätzinga a další vatikánské i jiné významné církevní autority před reformním směřováním naopak varují. Žehnací bohoslužby mají podle Bätzinga svoji vlastní teologickou hodnotu a význam a není vhodné používat je jako nástroj církevně-politických manifestací či protestních akcí. Současně se ale pozastavil nad tím, že oficiální výrok papežského stolce budí dojem, že chce Vatikán utnout diskusi o této otázce mezi teology.
Kardinál George Pell — mimochodem v minulosti v Austrálii stíhaný pro pohlavní zneužívání, které mu však soud neprokázal — se vyslovil v tom smyslu, že „je zcela jasné, že liberalizované křesťanství, ať už se jedná o katolicismus, nebo protestantismus, postupně přechází do agnosticismu“. Vyjádřil také obavu, že pokud církev přijme kulturu světa, aby se zalíbila, dopadne to tak, že o ni nakonec nikdo nebude mít zájem.
Výsledky pozvolna končícího sčítání lidu ukáží, kolik lidí si církev, rozpolcená na liberální a konzervativní frakci, v České republice udržela. Obě krajní skupiny kolem neurčitého středu se pokoušejí papeže Františka přetáhnout na svou stranu a interpretací jeho výpovědí si ho přivlastnit. Když se jim to nedaří, kritizují ho, ba volají po jeho odstoupení. Polský konzervativní kněz se veřejně modlil za smrt papeže. Ovšem s papežským absolutním diktátem nad církví — podle dokumentu papeže Řehoře VII. „Dictatus papae“ z roku 1075 —římskokatolická větev křesťanství stojí a padá.
Vstřícný postoj papeže Františka k lidem (bez ohledu na jejich sexuální orientaci - tedy samozřejmě vstřícný postoj k lidem s jakkoliv odlišnou sexuální orientací) se nijak nezměnil. Postoj papeže Františka k ideologii genderu se také nijak nezměnil - byl vždy odmítavý (veřejně známé je například jeho dávné srovnání této ideologie s atomovou bombou).
Soužití stejnopohlavních párů je samozřejmě osobním rozhodnutím, které nám nepřísluší nijak soudit - a tedy ani žehnat. Problém ale nastává, pokud takový stejnopohlavní pár chce vychovávat dítě, a to jednoduše proto, že to vede k jevu, který jsme minulý rok mohli vidět na Ukrajině. V důsledku pandemie tam uvízlo značné množství dětí (snad stovka nebo více), které byly vytvořeny na zakázku pro zahraniční klienty. Pronájem ukrajinských děloh je totiž finančně výhodný, ukrajinská žena si těhotenstvím - tedy odnošením laboratorně vytvořeného dítěte [ke spermiím dvou otců je nutno zakoupit ještě anonymní ženské vajíčko] - vydělá jen něco kolem patnácti tisíc dolarů (v západních státech je to daleko více). Takto vytvořené dítě je pochopitelně bez státního občanství a pokud je pak zákazníkem z nějakého důvodu - třeba z důvodu vady - odmítnuto, je vhodné snad leda k „eutanazii“. Tento obchod s dětmi a pronájem děloh je morálně zcela nepřijatelný, ale je to bohužel přímý důsledek prosazování stejnopohlavního manželství. Žehnání stejnopohlavním párům k tomuto stejnopohlavnímu manželství nakonec vede.
Každé dítě se v určitém věku začne zajímat jak přišlo na svět a jak vzniklo, každé dítě chce znát svoji matku a svého otce. Pokud mu to není umožněno, bude mít s velkou pravděpodobností problém se svojí identitou, nehledě k tomu, že jde o omezení jeho práv.
Surogátní mateřství samozřejmě ignoruje citovou vazbu, která se během těhotenství mezi matkou a nenarozeným dítětem vytváří [ignoruje „právo na lásku“ :-]. Vy tedy během těhotenství na dítě do bříška láskyplně mluvíte... a pak ho prodáte. Nebo je vám ten tvor - to „zboží“ - ve vašem břichu zcela ukradené, vždyť je to jen prostředek vašeho výdělku... a z takto citově ignorovaného dítěte pak třeba vyroste deprivant.
To jsou bohužel důsledky prosazování stejnopohlavního manželství.
K tomu je ovšem nutno podotknout, že konzervativní postoj papeže Františka je - vzhledem ke křesťanské doktríně - naprosto logický a konzistentní.
Jestliže totiž má platit, že člověka stvořil Bůh, a to sice jako muže a ženu (a ženu výslovně a výhradně pro muže) - pak tady není žádný prostor pro jiné, alternativní vztahy.
Tyto problémy jsou tedy fakticky objektivně pseudoproblémy jenom zcela určité náboženské doktríny, nad kterými by si racionálně uvažující člověk v podstatě vůbec neměl lámat hlavu.
Nejsou to, pane Poláčku, pseudoproblémy náboženské doktríny, surogátní mateřství je naprosto reálný problém s bohužel velmi závažnými morálními aspekty...
Tady se ale nejedná o "surogátní mateřství", pane Nusharte, nýbrž o to zda se stejnopohlavním párům má či nemá "žehnat".
Což je - opakuji znovu - z pohledu racionalisticky myslícího člověka naprostý pseudoproblém, kterým si vyznavači křesťanské náboženské doktríny jenom zcela zbytečně zatěžují životy.
„Žehnání“ (de facto tedy církevní obřad) je, pane Poláčku, první „kolečko salámu“ té velmi spolehlivé metody, která pak nutně vede k církevnímu stejnopohlavnímu manželství. (Církevní) stejnopohlavní manželství je morálně nepřijatelné z důvodu vznášení nároku na děti, který je řešen například surogátním mateřstvím. Surogátní mateřství je kromě té známé skutečnosti, tedy že zákazníkem odmítnuté „zboží“ (například z důvodu „výrobní“ vady) je pak v naprosto neřešitelné situaci a je vhodné již leda tak k „eutanazii“ - přesněji k ekologické likvidaci... tedy to surogátní mateřství je kromě tohoto zmíněného dopadu také hrubou degradací ženy s dalšími možnými nepříznivými psychickými následky.
Z toho tedy logicky vyplývá, že odmítavý postoj papeže k „žehnání“ je nejspíše morálně zcela v pořádku.
jak se takovému zklamání vyhnout, pane Kolaříku. A to vykašlat se na žehnání a nevyžadovat ho.
Ateisté jako já si mohou při takovýchto diskusích s úlevou uvědomit, čeho jsou ušetřeni. Mohu nebo nemusím cítit sympatie k papeži Františkovi, a to stejně jako ke každému obyčejnému člověku. Otázky jeho svatosti a neomylnosti se mne nijak nedotýkají.
ohledně náhradního mateřství:
Situace, kdy žena odnosí a porodí dítě pro někoho jiného, není problém, který by byl specifický pro homosexuální páry.
Samozřejmě, problém to je. Obrovský. Především lidský, ale taky právní. Naše legislativa uznává za rodiče dítěte ženu, která dítě porodila, a jejího manžela, pokud je vdaná. Když není, pak za otce uzná muže, který se k otcovství přihlásí.
Mezi partnerským párem dvou gayů a manželským párem není z hlediska ženy, která uzavírá dohodu o donošení a odevzdání dítěte, žádný praktický rozdíl. Nerozumím tomu, proč stavět problematičnost surogátního mateřství výhradně jako věc homosexuálních párů. Daleko víc případů se přece týká bezdětných manželství.
Smysl mého sdělení se dá vyjádřit i kulantně:
Kdo se chce vyhnout zklamání, může žít i bez požehnání. Nevynucovat si ho.
Nikdy mě nenapadlo, že by k diskusím na DR neměli ateisté co říct, respektive že by mohli být bráni jako nežádoucí.
Zrovna jako pro mne mohou být objevné vnitřní pochody některých věřících, může být pro některé věřící /jistě ne pro všechny/ dříve netušeným poznáním, že jejich pohled na svět není jediný možný.
Pro ty, co jsou při zjišťování, jak se jim postoje církve vzdalují, čím dál víc nespokojeni, to může dokonce být inspirace. Nechci jim radit, aby se vzdali víry. Jen jim napovídám, že obzory jsou široké.
Paní Zemanové
„Nerozumím tomu, proč stavět problematičnost surogátního mateřství výhradně jako věc homosexuálních párů. Daleko víc případů se přece týká bezdětných manželství.“
-----------------------------------
Stejnopohlavní manželství je bezdětné ve 100% případů, paní Zemanová. Vaše věta, že daleko víc případů (surogátního mateřství) se týká bezdětných manželství, nedává žádný smysl: rozumí se přece samo sebou, že ta manželství s vlastními dětmi nebudou generovat žádné další případy morálně problematického surogátního mateřství.
Výhradně interní diskuse s vyloučením nevěřících asi nejsou jedinými kanály, jak poznat myšlení jiných lidí.
bezdětná manželství určitě všechna neřeší svůj problém tak, že si najdou náhradní matku. Ani všechny stejnopohlavní páry to tak neřeší.
Nevím, jestli se u nás vede nějaká statistika, ale pochybuju o tom.
Já se jenom ptám, proč to pořád prezentujete, jako by se to týkalo jenom gayů.
To se Vám asi jenom zdá, paní Zemanová. Manželství se přece netýká jenom gayů.
Statistiky sice nemáme, ovšem nejméně podle soudních procesu představují velkou část klientely obchodu s dětmi k adopci bezdětné heterosexuální páry.
Rád bych slyšel o jediném případu, který by vykazoval tu vámi předestřenou souvislost , podle které je produktem náhradního mateřství deprivant.
Pokud takový příklad nemáte, přestaňte, prosím, šířit nenávistné lži. Ony takto narozené děti jsou lidské bytosti a pokud už bych se něčeho na křesťanském dědictví Evropy dovolával, pak právě toho, že jsou jako každá lidská bytost hodny úcty. Úcty, nikoli předsudečné abstraktní nenávisti.
Milý pane Profante, každá lidská bytost je hodna úcty. Každá. V tom jsme my dva zajedno.
Zneužívat utrpení postižených dětí, vzniklých z byznysu se surogátním mateřstvím, utrpení dětí, které třeba bez státního občanství skončí ústavech, když je zahraniční zákazníci odmítnou z důvodu vady, dokázat tohle obratně zneužít k vykonstruovanému obvinění z nenávisti k dětem, to chce asi dost dobrý žaludek a bohužel to nijak nesvědčí o Vaší proklamované úctě k člověku.