↗

Dominik Duka si hoví v prostředí zkreslených informací a obskurních postav. Na snímku s manželkou hradního kancléře, Alexandrou Mynářovou, během nahrávání novoročního rozhovoru pro Český rozhlas. Foto FB Alexandra Mynářová

Poté, co mu skončilo funkční období předsedy České biskupské konference, už Dominik Duka nereprezentuje Církev římskokatolickou (a popřípadě ještě řeckokatolickou) v České republice. Vlastní funkce metropolity se totiž vztahuje jen na Čechy, tedy nikoli Moravu a Slezsko, a neznamená zároveň, že by byl šéfem zdejších biskupů (tj. hradeckého, budějovického, plzeňského a litoměřického). Označení za primase českého je historické, podobně jako u olomouckého arcibiskupa polooficiální titul knížete.

Duka proto může reprezentovat jen svou, tedy pražskou arcidiecézi a může autoritativně vystupovat vůči katolíkům výhradně na jejím území, a především vůči jejím pracovníkům. List datovaný k Novému roku je označován jako pastýřský. Necháme-li teď stranou podstatný rozdíl mezi pastýřem a ovcemi, tedy do samotné struktury zabudovanou bytostnou nerovnost členů církve, i tak musíme zmínit, že přiměřenější by bylo mluvit o duchovním doprovázení nebo duchovní službě.

Pozoruhodnější je, že v pastorační funkci se sbíhají dva typy autority, jimž sociologové říkají kognitivní a deontická, mohli bychom populárně říci, že jde o autoritu toho, kdo odpovídá na otázku „jak to je?“ a na otázku „co činit?“. Ve standardní společnosti jsou nositelé těchto autorit odlišní. Splynou-li u jedné postavy (nebo jednoho grémia) a když tato dvojjediná autorita nepřirozeně hypertrofuje, vzniká riziko autoritářství.

V politice by byla řeč o diktátorských, tyranských nebo despotických pořádcích. V církvi, v níž biskupové nejsou nijak kontrolováni členy církve a nejsou jim odpovědní, v útvaru s pyramidální strukturou, tak autorita přerůstá v nelegitimní moc.

Duka se sice v první větě textu obrací na příslušníky své arcidiecéze, ale hned o řádek či dva dál výslovně na celou společnost. A činí to „společně s našimi biskupy“, i když není jasno, zda ho k něčemu takovému pověřili. Zvláště v situaci, kdy se vícekrát dostal s ostatními biskupy a také s vedením dominikánského řádu, jehož je členem, do sporu.