Dne 11. října 1962 byl slavnostně zahájen koncil římskokatolické církve. V mohutném procesí vešlo do baziliky sv. Petra 2498 koncilních otců ze 133 zemí. Prostor baziliky byl upraven na mohutnou koncilní aulu. V prostřední lodi se po obou stranách nacházely devadesát metrů dlouhé stupňovité tribuny, na kterých seděli účastníci debat.

Koncil či sněm je označován jako všeobecný nebo ekumenický, protože na něm mají být přítomni všichni biskupové této církve. Reálně to nebylo možné, protože některé režimy neumožnily biskupům vycestovat. Z tehdejších českých biskupů se pouze čtvrtého zasedání mohl zúčastnit kardinál Josef Beran, jemuž úřady umožnily oficiální vystěhování.

Všech zasedání se zúčastnil budoucí kardinál a pražský arcibiskup František Tomášek. Jejich poradcem byl biblista Jan Merell.

Sněm byl pokládán za dvacátý první. Římskokatolická církev dostala, jak odůvodňuje ve své knize Křesťanstvo (Brno: CDK, 1996) Pavel Filipi, svou dnešní podobu na tridentském koncilu, který po etapách probíhal mezi léty 1545 až 1563. Považuje se však za plnost křesťanské církve v přímé kontinuitě na Ježíše Krista a jeho apoštoly.

Ostatní větve křesťanstva považuje za církve a církevní společenství, které mají na této plnosti pouze jistou spoluúčast. Proto za své počítá sněmy od prvního, společného víceméně všem křesťanům, který probíhal v maloasijské Nikái roku 325.

Sněm v roce 1962 svolal papež Jan XXIII., který dal znamení, jakým směrem chce koncil vést, když se v bazilice nenechal nést na nosítkách a předsedal jednání s mitrou a nikoli tiárou na hlavě — ne tedy jako absolutní suverén nad církví, ale spíše jako první z jejích služebníků. Biskupové zasedali každý rok mezi léty 1962 až 1965 vždy na podzim. Od druhého roku pod vedením nového papeže Pavla VI. Mimo tato generální shromáždění připravovaly koncilní komise složené z biskupů a jejich teologických poradců texty, o nichž měli koncilní otcové jednat.