Karel Floss pětadevadesátiletý
Otakar BurešDevadesáti pěti let se dožívá filozof a pedagog Karel Floss, člověk, který se po revoluci podílel na rehabilitaci olomoucké katedry filozofie, založil Letní filozofickou školu a v rámci ČSSD ustavoval tzv. křesťansko-sociální platformu.
Karel Floss se narodil 19. července 1926 v Hodoníně, brzy poté se však s rodiči přestěhoval do Olomouce. Už během války se jako středoškolák na hřebeni Moravskoslezských Beskyd účastnil tzv. Akademických týdnů a se znovuotevřením vysokých škol začal univerzitní studia klasické a slovanské filologie a filozofie v Brně a v Olomouci.
V roce 1948 vstoupil do dominikánského řádu a chystal se na studia na Papežské univerzitě svatého Tomáše Akvinského v Římě. Mezitím však byly v roce 1950 v Československu v rámci tzv. Akce K zlikvidovány mužské řeholní řády a mladý dominikán byl spolu s dalšími řeholníky internován v bývalém broumovském klášteře. Byl nuceně nasazen u Pomocných technických praporů a na Slovensku při této oficiálně vojenské službě strávil těžkou fyzickou prací tři léta.
V dalších dekádách vystřídal několik profesí, živil se mimo jiné jako knihovník v zemědělském výzkumu nebo jako překladatel a informatik. Jeho minulost i aktuální aktivity ho několikrát vystavily novým represím. Přece mu však postupné politické uvolnění a kulturní i sociální vzmach „zlatých šedesátých“ otevřely nevídané možnosti angažovat se ve věcech teologických i filozofických.
Mezi takové aktivity patřila například účast na Ekumenickém semináři v pražských Jirchářích, který se stal součástí širšího dialogu křesťanů a marxistů. Stěžejní inspirací a oporou se v duchovní atmosféře šedesátých let pro Flosse a další katolíky stal Druhý vatikánský koncil, konaný v letech 1962 až 1965. Podnětné pro něho bylo zejména zdůraznění úsilí katolické církve o sociální spravedlnost a nové promýšlení jejího sebepochopení, které mělo důsledky jak v jisté liberalizaci její autoritativní struktury, například ohledně postavení laiků, tak i v nových možnostech ekumenismu.