↗

Karel Floss se věren svému étosu angažoval v 90. letech i v politickém životě jako člen České strany sociálně demokratické. Ve straně spoluzakládal její křesťansko-sociální platformu s vírou, že „nebude konec lidských běd, dokud nespadne vjedno politická moc a láska k moudrosti“. Foto Milada Hronová

Karel Floss se narodil 19. července 1926 v Hodoníně, brzy poté se však s rodiči přestěhoval do Olomouce. Už během války se jako středoškolák na hřebeni Moravskoslezských Beskyd účastnil tzv. Akademických týdnů a se znovuotevřením vysokých škol začal univerzitní studia klasické a slovanské filologie a filozofie v Brně a v Olomouci.

V roce 1948 vstoupil do dominikánského řádu a chystal se na studia na Papežské univerzitě svatého Tomáše Akvinského v Římě. Mezitím však byly v roce 1950 v Československu v rámci tzv. Akce K zlikvidovány mužské řeholní řády a mladý dominikán byl spolu s dalšími řeholníky internován v bývalém broumovském klášteře. Byl nuceně nasazen u Pomocných technických praporů a na Slovensku při této oficiálně vojenské službě strávil těžkou fyzickou prací tři léta.

V dalších dekádách vystřídal několik profesí, živil se mimo jiné jako knihovník v zemědělském výzkumu nebo jako překladatel a informatik. Jeho minulost i aktuální aktivity ho několikrát vystavily novým represím. Přece mu však postupné politické uvolnění a kulturní i sociální vzmach „zlatých šedesátých“ otevřely nevídané možnosti angažovat se ve věcech teologických i filozofických.

Mezi takové aktivity patřila například účast na Ekumenickém semináři v pražských Jirchářích, který se stal součástí širšího dialogu křesťanů a marxistů. Stěžejní inspirací a oporou se v duchovní atmosféře šedesátých let pro Flosse a další katolíky stal Druhý vatikánský koncil, konaný v letech 1962 až 1965. Podnětné pro něho bylo zejména zdůraznění úsilí katolické církve o sociální spravedlnost a nové promýšlení jejího sebepochopení, které mělo důsledky jak v jisté liberalizaci její autoritativní struktury, například ohledně postavení laiků, tak i v nových možnostech ekumenismu.

Mezinárodní kontakty

Předtím však měl Karel Floss v rámci svého působení v zemědělském výzkumu v roce 1967 možnost podniknout služební cestu do Holandska, kde se setkal například s belgickým teologem Pietem Schoonenbergem a se spolupracovníkem Edwarda Schillebeeckxa, Markem Schoofem, jehož knihu o vývoji moderní římskokatolické teologie následně přeložil (její náklad byl však v roce 1971 z velké části zničen; poté vyšla znovu v roce 2004 pod názvem Aggiornamento na prahu 3. tisíciletí? Vývoj moderní katolické teologie).

Než se hranice opět pevně uzavřely, navázal ještě v roce 1969 během cesty po stopách J. A. Komenského v Belgii, Holandsku a Německu na univerzitě v Tübingen kontakty s teology Josephem Ratzingerem, pozdějším papežem Benediktem XVI., a zprostředkovaně též s Hansem Küngem.

V období tzv. normalizace se pro něj staly významnými bytové semináře. Ty navštěvoval v Praze a sám je spolu s bratrem Pavlem pořádal od 60. let v Olomouci. Účastnil se také komeniologických kolokvií, která v Uherském Brodě pořádal od roku 1971 právě jeho bratr, vedoucí komeniologického oddělení tamního Muzea J. A. Komenského. Listopadové a prosincové události roku 1989 prožil Karel Floss v Olomouci, kde mu zaplněné Horní náměstí vzdalo po jeho proslovu hold skandováním: „Ať žije filozof!“

Během roku 1990 začal učit na filozofické fakultě v Olomouci, kde se svým bratrem a dalšími osobnostmi, kterým se otevřely nové, dříve zapovězené možnosti, obnovili katedru filozofie, kde pořádali Olomoucké filosofické týdny (Hebdomades philosophicae Olomucenses) a iniciovali i celouniverzitní aktivity tzv. Rotundy, pokoušející se v interdisciplinárním rámci promýšlet smysl ideje univerzity. Dodal bych, že demokratický a kreativní duch se v době normalizace nových pořádků, spojených s byrokratizací a komercionalizací univerzit opět ztrácí.

Osud ČSSD

Karel Floss se věren svému étosu angažoval v 90. letech i v politickém životě jako člen České strany sociálně demokratické. Ve straně spoluzakládal její křesťansko-sociální platformu (a je signatářem jejího obnovení roku 2009) s vírou, že „nebude konec lidských běd, dokud nespadne vjedno politická moc a láska k moudrosti“. Za ČSSD byl roku 1996 zvolen do nově vzniklého Senátu Parlamentu ČR. Mandát po uplynutí prvního dvouletého období dále neobhajoval, aby se mohl plně věnovat pedagogické činnosti. Osud strany, jejíž představitelé částečně či v některých případech zcela opustili své socialistické, demokratizační a solidární hodnoty, pak nese velmi tíživě.

Karel Floss má ústřední zásluhu na uvedení myšlenky světového étosu Hanse Künga do českého, moravského, slezského a slovenského prostředí. Nejvýrazněji tuto ideu ztělesňuje každoroční Letní filosofická škola (LFŠ), kterou roku 1991 založil, inspirován také zmíněnými Akademickými týdny, Ekumenickým seminářem v Jirchářích, a především bytovými filozofickými semináři. Za pomoci okruhu přátel a spolupracovníků bylo manžely Flossovými nejprve založeno Vzdělávací a ekologické centrum Prokopios.

Zájem o myšlenku a aktivity světového étosu vedl k přejmenování sázavského centra na Nadaci Světový Étos — Centrum Prokopios. Ta si vetkla do štítu tři hlavní cíle: mezikulturní a mezináboženské vzdělávání a bádání, spolupráci v hledání synergie filozofie, teologie, vědy a umění a pravidelné soubytí a soužití jako katalyzátor duchovního růstu.

Karel se jeho ženou Irenou se přestali podílet na organizaci LFŠ v roce 2012. Tehdy se — po znemožnění pokračovat v místě sázavského genia loci — chopili organizace LFŠ Flossovi žáci a jeho bratr Pavel a přenesli LFŠ do Dubu nad Moravou. Odtud se škola roku 2018 stěhovala do pohostinného prostředí v malebném podhůří Jeseníku — do Velkých Losin, kde se na počátku července konal její 31. ročník. Jsem rád, že se na jejím duchu můžu podílet. A rád bych nejen za tento velký odkaz poděkoval a srdečně pogratuloval k Vašemu jubileu, pane docente!

Text vychází z článku Stavitel mostů na zemi Karel Floss: Letní filosofická škola a duch světového étosu v Čechách a na Moravě.