↗

Jako neúnavného inspirátora si Karla Flosse budou pamatovat všichni, kdo se s ním třeba jen jednou setkali: jako člověka prodchnutého duchem, vlídného i kritického zároveň, až dětsky veselého, zcela jedinečného. Foto Archiv Letní filosofické školy

„Člověk chce sice jedno změnit a druhé ponechat, ale pohne-li něčím, kde je záruka, že nepohnul vším? I když nemusí být pravda, že všechno se vším souvisí, je přesto obtížné věřit, že něco změním a současně všechno, co mi vyhovuje, zůstane při starém. Vidět do této dialektiky je obrovský úkol, a proto není divu, že někteří mudrci nechtěli hýbat vůbec ničím,“ napsal si v červenci 1981 Karel Floss do svého deníku, jehož úryvky můžeme číst v knižním rozhovoru Bůh vždycky zatřese stavbou, který vedl se Sylvou Fischerovou. Po březnovém úmrtí Milana Sobotky nyní odešla další legenda české filosofie.

Karel Floss se narodil roku 1926 v Hodoníně, dětství a mládí strávil v Olomouci. Už jako gymnazista se účastnil takzvaných Akademických týdnů, organizovaných olomouckými dominikány v čele s Metodějem Habáněm. S poválečným znovuotevřením vysokých škol začal studovat klasickou a slovanskou filologii a filosofii v Brně a v Olomouci.

V roce 1948 vstoupil do dominikánského řádu. V rámci akce K — likvidace mužských řeholních řádů ze strany komunistické moci — byl mladý dominikán internován spolu s dalšími spolubratry v broumovském klášteru, poté byl nuceně nasazen u Pomocných technických praporů v Hájnikách u Sliače na Slovensku.