Od Pia IX. (pontifikát 1846-1878) byli následující papežové „vatikánskými vězni“. Vzhledem k zániku Papežského státu, neujasněné pozici mezi papežem a nově vzniklým italským státem neopouštěli nepatrné území Vatikánu.

Dnešní stát Vatikán vznikl až smlouvou Svatého stolce s italským fašistickým režimem roku 1929. Uzavření definitivně prolomil papež Pavel VI. Následující papežové s výjimkou Jana Pavla I., který to za třiatřicet dnů své služby nestihl, hojně cestovali. Pokračuje v tom i papež František. Jeho zatím poslední návštěva směřovala do Maďarska.

Papežské návštěvy nejsou ryze náboženské. Papež je suverénem městského státu Vatikán, ale především hlavou útvaru, který má náboženské i politické aspekty. Je jím Svatý stolec, který z pověření papeže moderuje kardinál státní sekretář, aniž by to mělo co dělat se státem Vatikán.

Svatý stolec, a nikoli Vatikán, jak se někdy mylně uvádí, má vzájemné diplomatické zastoupení se státy. Česká republika má v Římě dva velvyslance, jednoho v Italské republice a druhého při Svatém stolci, který rovněž zastupuje Českou republiku v republice San Marino a při Suverénním řádu maltézských rytířů.

Z tohoto hlediska by se mohla návštěva považovat za politické gesto. Přitom v Maďarsku má od roku 2010 parlamentní většinu Maďarská občanská unie (Fidesz), jejímž programem je národní a sociální konzervativismus, protiimigrační politika, pravicový populismus a silný euroskepticismus. Proto se s napětím očekávalo, jak se papež bude vyslovovat.

Maďarští političtí představitelé se nechali slyšet, že papež přijel hlavně proto, aby se věnoval tamní katolické církvi a podpořil její členy ve víře. Maďarsko však sousedí s Ukrajinou, a přitom se nepřipojuje k jinak jednotné politice Evropské unie na podporu země, proti níž Rusko vede válku. Kromě toho má Maďarsko dlouhodobé spory s Evropskou unií ohledně porušování principů právního státu a práv lidí z LGBT komunity. Z toho je silný politický podtón papežovy návštěvy zřejmý.

Papež je na straně uprchlíků

Papež při svém proslovu před zástupci maďarské vlády a civilní společnosti hovořil o svém snu sjednocené Evropy a požadoval mimo jiné důstojné zacházení s migranty a uprchlíky. Vyzval k hledání cest a prostředků k přijetí lidí prchajících před konflikty, chudobou a klimatickou změnou. Součástí návštěvy je rovněž setkání s válečnými uprchlíky z Ukrajiny, z nichž Maďarsko přijalo pětatřicet tisíc. Papež připomněl pravoslavné vyznání většiny z nich.

Premiér Orbán je dobře znám svým odmítavým postojem k přijímání migrantů z muslimských zemí a označuje se za ochránce křesťanských hodnot v Evropě. Zaujímá v tom postoj podobný českým vládním a některým církevním činitelům. Papež dal jasně najevo, že takový postoj je s humánními hodnotami podporovanými křesťanstvím v rozporu.

Státní sekretář Pietro Parolin před papežovou návštěvou připustil, že mnoho lidí přicházejících do Evropy z Blízkého východu a dalších krizových oblastí nejsou uprchlíky, avšak většina z nich ochranu potřebuje a se všemi je třeba nakládat s respektem, který si zaslouží jako lidské bytosti. Vedle neshody ohledně maďarské politiky vůči uprchlíkům a co se týče dodržování lidských práv, například sexuálních menšin, můžeme sledovat při Františkově návštěvě i shodu mezi ním a maďarským vedením.

Maďarsko sice přijalo uprchlíky a uznává suverenitu Ukrajiny, ale nepřipojuje se k protiputinovským sankcím a k dodávkám zbraní na Ukrajinu a pravděpodobně ani ke zpravodajské podpoře této země. Označuje se za promírové podobně jako čeští faktičtí podporovatelé ruské agrese mluví o míru, ale chtěli by vlastně Ukrajině zamezit v obraně svého území. Snad si to někteří plně neuvědomují.

Hlavy Církve římskokatolické se tradičně vyslovují pro mír

Papež se také měl brzy po zahájení útoku vyjádřit, že k válce možná vedlo štěkání NATO u ruských dveří. Měl něco podobného slyšet od některého evropského předsedy vlády. Ze souvislostí se uvažuje, že zdrojem byl právě Orbán.

František vyslovuje při různých příležitostech soucítění s ukrajinským lidem. Invaze je tragédií, která, jak čteme, je velmi blízká papežovu srdci. Často vyzývá k zákazu obchodování se zbraněmi a omezení jejich výroby. Úplná shoda s Orbánem tu však není. Měl se totiž také vyjádřit, že posílat vojenskou techniku ukrajinské armádě je morálně přijatelné, pokud je používána v sebeobraně.

Papež hned po začátku invaze osobně navštívil ruského velvyslance. Zřejmě však jeho návštěva k ničemu nevedla. Také nabídl schůzku Putinovi. Asi podobně, jako když se Stalin na nabídku západních spojenců, aby se Svatý stolec podílel na jednáních na konci války zeptal, kolik má Vatikán divizí, tak ani pro současného šéfa ruského režimu však není Svatý stolec směrodatný.

Pro papeže je současná situace ošemetná. Je dlouhodobou tradicí, že se v konfliktech hlavy Církve římskokatolické vyslovují pro mír a nejmenují výslovně agresory. František však mluví přímo aspoň o oběti, a tou je Ukrajina. Ukazuje na ruský zločin proti míru a na válečné zločiny tohoto režimu na získaných územích spíše oklikou. Maďarské politické vedení může tuto umírněnost ve vyjádřeních snadno zneužít.