Pro papeže Františka zřejmě nebylo snadné zaujmout postoj k ruskému vpádu na Ukrajinu. K tradici Svatého stolce jako politického útvaru totiž patří neutralita ve válečných konfliktech. Náboženská řeč může být prorocká, tedy charismatická, prosazující Boží vůli, jasně označující viníka a oběť, avšak řeč organizovaného náboženství bývá diplomatická, což odůvodňuje nutností chránit život, zdraví a majetek lidí ohrožených válkou.

V konfliktech posledních desetiletí papežové při různých příležitostech vyzývali k míru mezi znepřátelenými stranami. Po 2. světové válce se vyčítalo tehdejšímu papeži Piu XII., že nepromluvil jasně a kriticky proti německému nacistickému režimu a jeho spojencům, když napadali evropské státy a hubili Židy, Romy a další komunity. Přitom sotva lze tohoto papeže obvinit z podpory nacistického antisemitismu. V období německé vojenské přítomnosti v Římě ke konci války umožnil tamním církevním institucím, například klášterům, aby ukryly ohrožené Židy.

Během roku a dvou měsíců, kdy probíhá největší válka v Evropě od ukončení 2. světové války, se František k rusko-ukrajinskému konfliktu vyslovoval různě. Některá jeho vyjádření vzbudila obavy, co má vlastně na mysli a je-li ochoten odsoudit ruský zločin proti míru a ruské válečné zločiny na území Ukrajiny.

To neznamená, že by František sympatizoval s Ruskem. Bezprostředně po loňském zahájení agrese dokonce osobně navštívil ruské velvyslanectví u Svatého stolce. Nevíme samozřejmě, co tam přesně probíhalo, ale byl to krok velmi nezvyklý. Diplomacii totiž papežové obvykle přenechávají Státnímu sekretariátu, zejména jeho sekci pro vztahy se státy.