V pátek 30. 8. 2023 se papež František vydal v jedenáctém roce své služby na svou třiačtyřicátou apoštolskou cestu. Do 4. září má pobývat v Mongolsku.

Mohlo by se zdát, že je to z našeho zorného úhlu málo významné. Stojí však za pozornost, že se spíše vyhýbá katolickým mocnostem, zemím západního světa, ve kterých římští katolíci výrazně převládají.

Věnuje pozornost malým a chudým komunitám. Mongolsko má velké území, vešlo by se do něj přibližně devatenáct Českých republik, jeho na severu hornatá a na jihu pouštní krajina je však řídce obydlena. Žije tam jen málo přes tři miliony obyvatel.

Katolická komunita této země je okrajová. Zmiňuje se kolem čtyřiceti tisíc křesťanů, z nichž významnou většinu tvoří protestanti, jejichž misie byla úspěšná od devadesátých let minulého století. Nepatrně zastoupeni jsou pravoslavní s vazbou na Moskevský patriarchát.

Konkrétní počty jednotlivých vyznání jsou těžko dohledatelné. Uvádí se počet 1450 katolíků, tedy zhruba půl promile obyvatel. Ti tvoří v celé zemi jednu apoštolskou prefekturu, což je území spravované biskupem, které však nemá kapacity, aby mohlo být ustaveno jako diecéze. Tvoří ji dnes čtyři farnosti s celkem šesti kostely.

Apoštolským prefektem pro Mongolsko je italský biskup Giorgio Marengo (ročník 1974). Kněží domácího původu jsou zatím jen dva, zájemci o kněžskou službu studují v semináři v Jižní Koreji. Další dvě desítky kněží patří ke všemožným národnostem včetně Čecha Jaroslava Vracovského, který se věnuje práci s dětmi a mládeží. Bohoslužby neprobíhají jen v mongolštině, protože významnou část tamních katolíků tvoři cizinci včetně zástupců České katolické charity.

Misijní činnost katolické církve v Mongolsku se zaměřuje na sociální, zdravotní a vzdělávací aktivity. V roce 2020 tam vznikl Katolický technický institut, dvě základní školy a dvě mateřské školy, lékařská klinika, která nabízí léčbu a léky nemajetným, centrum pro zdravotně postižené a dva ústavy hostící opuštěné, chudé a seniory.

Křesťanství bylo na území dnešní Mongolské republiky přítomno již od 7. století. Tehdy tam a v dalších regionech Dálného Východu misijně působila církev, která je dnes známa pod názvem Apoštolská církev Východu. Dnes je početně nepatrná. V té době však její vliv a velikost území byly srovnatelné s latinskou církví Západu s centrem v Římě a byzantskou církví uspořádanou kolem čtyř patriarchátů (Konstantinopol, Alexandrie, Antiochie a Jeruzalém).

Lze říct, že to je nejstarší zachovaná podoba křesťanství. Závazné je pro ni jen Vyznání víry přijaté na všeobecných sněmech církve roce 325 v Nikáji a 381 v Konstantinopoli — dnešním Istanbulu. Nepřijala žádná další dogmata, ani liturgické změny.

Přítomnost křesťanství v Mongolsku byla kolísavá. V polovině 13. století se přechodně objevuje katolická misie. Za komunistického režimu v letech 1924 až 1990 křesťanství v zemi ovšem působit nemohlo. Po poklidné demokratické revoluci a faktické obnově svobody vyznání v roce 1990 nebyl v zemi z domácích obyvatel zaznamenán žádný katolík či jiný křesťan.

Náboženské zázemí Mongolska je proměnlivé. Kolem čtyřiceti procent obyvatel se uvádí jako bez vyznání. Nejsilnější pozice z náboženských směrů, kolem poloviny obyvatelstva, se připisuje buddhismu, a sice vadžrajánovému buddhismu tibetského typu.

Jeho reprezentantem je bogdgegén, který je podobně jako v Tibetu dalajlama pokládán za ztělesnění Buddhy Avalokitéšvary, tibetsky Čänreziho, tedy za živého buddhu. Minulý režim tuto funkci znemožňoval. Sedmý bogdgegén zemřel roku 1924 a jeho současný bezprostřední nástupce byl zvolen až roku 1999.