Středozemní moře omývá břehy států tří světadílů — Evropy, Asie a Afriky. Na počtu států, které patří ke Středomoří, není shoda. Záleží na tom, zařadíme-li mezi ně Stát Palestinu a dvě britská zámořská teritoria, jednak Gibraltar, druhak vojenské základny Akrotiri a Dekelia na Kypru. S nimi jich je třiadvacet.

Středozemí je kulturně pestré a nábožensky rozvětvené mezi křesťanství v jeho katolické a pravoslavné podobě, judaismus a islám. Je pokládáno za kolébku moderní civilizace. Evropa jako celek převzala řeckou a římskou kulturu a v podobě novověké vědy a na ni navazující techniky ji postupně předala celému světu.

Bylo by nanejvýš žádoucí, aby lidé v této oblasti žili v souladu. Jednou ze snah, které o takový soulad usilují, jsou takzvaná Středomořská setkání. Letošního třetího ročníku se letos v září zúčastnili jak biskupové římskokatoličtí a z východních katolických církví, tak rovněž biskupové pravoslavných a starobylých východních církví.

Mezi účastníky byli také mladí lidé z občanského sektoru a starostové. Celkem se zúčastnili lidé z třiceti zemí. Spíše náboženské setkání není akcí politických špiček, a proto od něj můžeme očekávat spíše neformální podněty. Sami organizátoři uvádějí, že chtějí budovat a sdílet naději.

Potřebujeme solidaritu. Čeští politici nevědí, co to je

Loňské a předloňské setkání se uskutečnilo v Bari a ve Florencii. Letošní setkání v Marseille bylo uspořádáno kolem čtyř hlavních výzev pro středomořskou oblast: životního prostředí, migrace, hospodářských rozdílů a geopolitického a náboženského napětí.

Závěru letošního setkání se zúčastnil také papež František. Informace o jeho účasti podal v rozhovoru s vatikánskými médii Pietro Parolin, od roku 2013, nástupu současného papeže, kardinál státní sekretář, lze tedy říci, po papeži osoba s nejvyšší pozicí v Církvi římskokatolické. Prohlásil, že potřebujeme najít shodu ohledně nové úmluvy o migraci a udílení azylového pobytu.

To je v ostrém kontrastu s přístupem české politické reprezentace. Na přistěhovalcích z východní a jižní části Středomoří českým politikům zřejmě vadí jejich kulturní zázemí, konkrétně jejich náboženská příslušnost převážně k islámu. Papeži jako představiteli daleko největší křesťanské církve s asi miliardou členů to přitom, jak vidno, nevadí. Jako důvod přijetí migrantů uvádí kardinál Parolin lidskou důstojnost, jež má mít přednost před jakýmikoli jinými, třebaže legitimními hledisky.

Lidé, kteří zvolí emigraci, odcházejí před drastickými výkyvy počasí, válečným násilím, hladem a nedostatkem komodit potřebných pro život či před diktátorskými režimy. Papež ústy kardinála připomíná, že tyto důvody odchodu lidí z jejich domovů jsou způsobeny často těmi, kdo se dopouštějí násilí, kdo vyvolávají konflikty, kdo přijímají politická rozhodnutí, která nesměřují ke společnému dobru: tedy i politiky z těch zemí, do nichž migranti směřují.

Solidaritu na národní i mezinárodní úrovni potřebují i ti, na něž na jihu Evropy nápor migrujících dopadá nejvíce. Podle papeže se tak problém netýká například jen Itálie, ale celé Evropy.