Běžně se předpokládá, že od počátku novověku se dosud religiózní svět postupně zříká náboženství. Ze současných osmi miliard lidí je údajně už jedna miliarda nenáboženská. Odklon od náboženství ale není rovnoměrný po celém světě. V Rusku a Číně, dvou početně velmi silných zemích bývalého komunistického bloku, vedla k odklonu od náboženství v průběhu 20. století státní politika. V Rusku však po změně režimu počet pravoslavných vzrostl a pravoslavná církev do jisté míry nahradila ve státě — nápadně například v armádě — dřívější oficiální marxisticko-leninskou ideologii.

Náboženství — obvykle křesťanské církve, ale též židovské komunity — dobrovolně opouštějí rovněž obyvatelé západního světa, a to spíše v Evropě než Americe. V Evropě za jeden sledovaný rok bylo katolicky pokřtěno o 244 000 osob méně. V Americe, kde je podobně jako v Evropě katolická církev stále silně zastoupená, počet deklarovaných katolíků sice vzrostl, klesl však počet kněží, kteří jim slouží.

V ostatních světadílech je katolíků celkově méně, ale jejich počet stoupá. Nejsilnější přírůstek je v Africe. V Asii jsou katolíci silně zastoupeni na Filipínách, ale také v Libanonu. S tamní místní verzí katolické církve v podobě maronitské komunity je spjato takřka 40 procent obyvatel. V celé Asii se uvádí 3,3 procent katolíků.

Vrátíme-li se k Evropě, stojí za pozornost, že přes pokles počtu katolických věřících tu zůstávají vlivné politické strany, které na církve navazují. V Německu se Křesťansko-demokratická unie — spolu se svou bavorskou partnerskou stranou označovanou jako křesťansko-sociální — od vzniku spolkové republiky střídá ve vládě se sociální demokracií. V Evropském parlamentu je dlouhodobě nejpočetnějším blokem Evropská lidová strana (Křesťanští demokraté).

Pro odhad politického vývoje jsou důležité údaje o daleko největším subjektu křesťanství, který u nás nese oficiální název Církev římskokatolická, ale započítat do ní musíme i její větev označovanou v České republice jako řeckokatolická. Jinde jsou to různé autonomní katolické církve východních ritů, z nichž nejpočetnější — s bezmála čtyřmi miliony příslušníků — je Ukrajinská řeckokatolická církev.

Počet všech křesťanů světa se celosvětově blíží dvěma miliardám čtyř stům milionům. Z toho zhruba polovinu tvoří katolíci, další více než miliardu pak příslušníci mnoha větví protestantského zaměření, dále pravoslavní křesťané a příslušníci starobylých východních církví na Blízkém Východě a v Indii. Počet katolíků celkově stoupá, avšak jejich vzestup je pomalejší než celkový růst obyvatelstva. Jejich podíl na lidstvu celkem tedy neroste.

V Evropě počet katolíků výrazně klesá

Evropa je region, kde je katolicismus doma. Neplatí to samozřejmě jen o Itálii, kde je uprostřed Říma enkláva v podobě ministátu se sídlem papeže a všech centrálních katolických institucí. Procentuálně nejsilnější komunitou jsou katolíci na Maltě, která však má jen kolem půl milionu obyvatel. Dalšími silně katolickými zeměmi jsou Španělsko, Portugalsko, Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko, Litva, Belgie, Lucembursko.

V Německu se k nějakému vyznání hlásí asi polovina obyvatel. Z nich pak katolíci tvoří polovinu, a to převážně na západě a jihu země. Každoročně jich však podle dostupných zdrojů kolem sta tisíc ubývá. Ve Švýcarsku je situace obdobná. Nelze přitom jednoznačně říct, že by náboženská příslušnost kopírovala příslušnost etnickou. Na rozdíl od spíše luterského Německa ve Švýcarsku protestantskou část obyvatelstva tvoří reformovaní, zvaní někdy též kalvinisté. Podobné je to v Nizozemsku.

Přes svou tradiční pozici však zaznamenává katolictví v Evropě pokles počtu osob, které se hlásí k této církvi ve sčítáních lidu, případně dalších průzkumech religiozity. Klesá rovněž počet kněží. V České republice působí kolem 1 600 kněží ve stávajících kolem 6 250 obcích. Snižuje se počet studentů, kteří se na teologických fakultách připravují ke kněžské službě. Zdaleka tak nenahradí kněze umírající nebo odcházející na odpočinek. V Evropě rovněž o tisíce ubývá členů a členek řeholních komunit.

Tradičně silné zastoupení měli katolíci v Polsku. I tam však se situace — zejména v posledním desetiletí — dramaticky mění. Není tak vzdálená doba, kdy se ke katolické příslušnosti hlásilo 97 procent obyvatel Polska, dvě procenta byla bez vyznání a zbývající jedno procento tvořili příslušníci kolem padesáti dalších státem uznaných náboženských subjektů. Dnes by mělo být mezi Poláky 82 procent katolíků, což je ve srovnání s Českou republikou ještě stále mnoho, ale důležitá je vývojová perspektiva.

Pro polskou současnost hraje významnou roli mezigenerační rozdíl. Podle Pew Researche Center je tam pokles zájmu mladých lidí o katolickou církev největší na světě. Mladými lidmi se v tomto smyslu míní plnoletí do čtyřiceti let věku. Pouze 14 procent z této věkové skupiny uvádí, že se denně modlí. U starších to má být 39 procent. Nedělních bohoslužeb se účastní každý čtvrtý mladší Polák, zatímco ve střední a starší věkové skupině je to přes polovinu obyvatel. Pro katolickou církev v Polsku se tento stav pokládá za katastrofu.