Papež František v posledních dnech vyvolal pozornost oficiální odpovědí na námitky pětice konzervativních kardinálů v souvislosti se začínajícím synodem. Pozornosti by tak mohla uniknout apoštolská exhortace — tedy povzbuzení či pobídnutí — pod názvem Laudate Deum ze 4. října, v níž se obrací na církev, ale i na celek lidstva v návaznosti na encykliku Laudato si‘ z roku 2015.

Ukazuje, že církev v jeho pojetí nežije pro sebe, neomezuje se na své náboženské zájmy. Že víra má co dělat i se světskými tématy. Přitom ryze politické otázky nebývají předměty papežských dokumentů. Blízko nich je však sociální nauka církve, již do překvapivé blízkosti levicovému programu dovedl papež Jan Pavel II. v encyklice Laborem exercens z roku 1981.

Papežové bývají zdrženliví v konfliktech, někdy i násilných, mezi státy a uvnitř států mezi politickými směry. Někdy nám jejich nadměrná neutralita vadí. Piovi XII. se vytýkalo, že jednoznačně neodsoudil politiku a válečnou agresi nacistické říše. Papež František osciluje mezi soucitem s napadenou Ukrajinou a snahou pochopit a uznat ruskou motivaci. Mluvil v této souvislosti o poštěkávání NATO u dveří Ruska.

Environmentálni téma dovoluje větší otevřenost a jednoznačnost. I v nové exhortaci najdeme otevřenou kritiku postojů motivovaných ziskem, a rovněž podporu ekologických hnutí. Na webu Vatican.news vyšlo shrnutí dokumentu, a to i v češtině. Časem bude jistě k dispozici kompletní text a diskuse k němu. Zatím lze z dostupných informací vybrat a dát do souvislosti hlavní témata.

„Období abnormálních veder, sucha a další nářky Země“

Bylo by marné hledat příčiny změn životního prostředí, kdybychom nepřiznali, že se skutečně odehrávají. Proto papež na začátku připomíná, že bez ohledu na to, jak moc se to snažíme popírat, příznaky klimatických změn jsou stále zřetelnější. Uvádí jejich konkrétní podoby jako abnormální vedra a sucha.

Jedním z nejvýznamnějších procesů je celkové oteplování. Paleontologické nálezy potvrzují pro miliony let střídavé ochlazování včetně ledových dob a zároveň vlny globálního oteplování. Vlivem člověka se však oteplování urychluje a jako více pravděpodobné se jeví častější a intenzivnější extrémní jevy.

Lidský původ klimatických změn souvisí s koncentrací skleníkových plynů, která se v posledních padesáti letech dramaticky zvýšila. Růst jejich emisí nelze zamlčet. Naprostá většina klimatologů klimatické změny potvrzuje, kdežto politici ve službách ekonomických mocností, kterým jde, jak uvádí papež, o maximální zisk s co nejnižšími náklady a v co nejkratší době, je popírají. Tyto názory papež identifikuje i uvnitř katolické církve.

Někteří připouštějí změny a lidský vliv na ně, ale připisují ho chudým. Prý mají příliš mnoho dětí a klimatické změny jdou na vrub jejich výživy. Přitom však malé procento nejbohatších obyvatel světa znečišťuje prostředí více, než polovina populace. Připomíná, že Afrika je domovem více než poloviny nejchudších obyvatel světa, a přitom je zodpovědná pouze za zlomek historických emisí.

Papež dále oponuje těm, kteří tvrdí, že menší využívání fosilních paliv povede ke snížení počtu pracovních míst. Ve skutečnosti dnes miliony lidí přicházejí o práci. Bude-li, jak František realisticky připomíná, přechod k obnovitelným zdrojům energie dobře řízený, může naopak vzniknout nespočet nových pracovních míst v různých odvětvích.

Exhortace kriticky připomíná technokratické paradigma, představu, že náprava poměrů samovolně vyrůstá ze samotné síly techniky a ekonomiky. To souvisí s filosofickým pojetím, že lidské aktivity nemají žádné hranice. Lidstvo skutečně nikdy nemělo tolik moci, ale nic nezaručuje, že ji bude dobře využívat. Svět kolem nás není předmětem bezuzdného kořistění, využívání a ambicí.

Člověk je součástí přírody, nikoli vnějším činitelem, kterému je příroda k dispozici. Když poškozuje životní prostředí, škodí i sám sobě. Dosáhli jsme, jak papež v exhortaci píše, impozantního a úžasného technologického pokroku. Přitom si neuvědomujeme si, že ohrožujeme životy mnoha bytostí i své vlastní přežití.

„Globální krize jsou promarňovány“

Environmentální témata jsou nadnárodní, proto jsou potřebné mnohostranné dohody mezi státy. František vyzývá k ustavení světových organizací, vybavených skutečnou autoritou k uskutečnění určitých nezcizitelných cílů. Že nám univerzální a účinná pravidla chybí, ukázala finanční krize v letech 2007—2009, stejně jako pandemie covidu, jež přinesla větší individualismus, menší integraci a větší svobodu pro skutečně mocné.

Seskupení občanské společnosti pomohou kompenzovat politické slabiny mezinárodního společenství. Omezení vlivu ekonomických a politických elit znamená demokratizaci v globální sféře. Není žádoucí podporovat instituce, které chrání práva nejsilnějších. Je nutno pečovat o práva všech.

V závěru exhortace papež připomíná, že péče o životní prostředí je součástí životního stylu vyplývajícího z křesťanské víry. Židovsko-křesťanská tradice zastává zvláštní a ústřední hodnotu lidské bytosti uprostřed souladu všech bytostí. Tvoříme s ostatními bytostmi jakousi univerzální rodinu.

Papež se rovněž obrací se na „bratry a sestry jiných náboženství“, aby činili totéž. Bez kulturních změn nejsou možné trvalé změny ve vztahu lidstva a přírody. Kulturní změny nejsou možné bez změn v lidech. Rozsáhlá změna nezodpovědného životního stylu spojeného se způsobem života v bohaté západní společnosti by měla významný dlouhodobý dopad na celý svět.