Není budoucnost tam, kde děti jedí odpadky těch, kdo se stravují v hojnosti
Ivan ŠtampachPapež František dlouhodobě varuje před extrémní koncentrací bohatství a upozorňuje na utrpení chudých a hladových. Papežovy projevy, pro někoho na první pohled radikální, jen přirozeně navazují na sociální nauku katolické církve.
Dne 28. února papež František zaslal na zasedání Panamerického výboru právníků poselství, které pak vyšlo v deníku L’Osservatore Romano pod názvem Trh a zisk jsou falešná božstva. Advokáti, státní zástupci a soudci na zasedání diskutovali o sociálních právech z hlediska františkánské nauky. Nechali se inspirovat chudým bratrem Františkem z Assisi, jehož sociální radikalita byla přílišná i pro řád, který založil.
Na setkání se podílel rovněž Institut Fray Bartolomé de las Casas pro vyšetřování a podporu sociálních práv v Latinské Americe. Ten je pojmenován podle dominikána, který již v polovině šestnáctého století, na začátku evropské snahy ovládnout Ameriky, napsal spis, v němž se zastával indiánů a podal zprávu o krutostech, kterých se dopouštěli španělští dobyvatelé Aztécké a Incké říše.
Velký konflikt
Naléhavé připomínání chudoby a jejích faktických důvodů může překvapit, když je srovnáme s jinými, rigidními větvemi katolické doktríny. Oficiální prezentace partnerské etiky doposud prohlašuje, že různé přirozené projevy sexuality, pokud se neodehrávají v církví schváleném manželství, jsou „těžce nezřízené“, nelze je obhajovat, a kdo je páchá, hrozí mu věčné zavržení a pekelná muka.
Zatímco jsou tedy některé části doktríny autoritativně konzervativní, jde sociální etika katolické církve ruku v ruce s angažovaným, kritickým humanismem a neohlíží se na zájmy mocných a bohatých.