V Deníku Referendum vyšlo od volby papeže Františka v roce 2013 až do jeho včerejšího skonu 299 textů, v nichž se objevuje jeho jméno, velká většina z nich má některý z jeho činů jako své hlavní téma. Od první zprávy o jeho zvolení, kterou kolega Petr Jedlička vydal 14. března 2013 ve 2:07, až po poslední zmínku v kritickém komentáři Jana Bierhanzla o působení české katolické církve na školách, se prakticky ve všech textech o papeži Františkovi v Deníku Referendum psalo s úctou.

Není to přitom samozřejmostí. Vztah autorského okruhu našich novin, které se hlásí k československé humanitně-demokratické tradici, vyznačující se spíše kritickým pohledem na katolickou církev i jiné formy institucionalizovaného náboženství, k papeži Františkovi byl plný respektu, až obdivu z důvodu jeho politického působení. Byl to pro nás člověk, který svým konáním, prodchnutým humanismem, důrazem na sociální spravedlnost a lásku k přírodě povzbuzoval ve světě a v lidech síly dobra: po celou dobu ve svém úřadu byl pravděpodobně nejúctyhodnější osobností ve světové politice.

Připomínáme velkolepé počínání papeže Františka půltuctem textů, šestice autorů Deníku Referendum. Byl to veliký člověk, který i v očích všech nekatolíků dobré vůle stál prakticky vždy a ve všem s laskavou smělostí na správné straně dějin, třebaže leckdy v menšině. Budoucí historici jej dost možná zhodnotí jako vůbec nejlepšího ze všech papežů.

1. Adam Borzič: Papežova revoluce

Ještě v roce papežova zvolení Adam Borzič jeho první měsíce ve funkci charakterizoval takto: „Papež František směřuje k radikální obnově církve: chce chudou církev pro chudé, církev, která se vydá za své hranice, církev, která prorocky odmítne současný politický a ekonomický zlořád, postavený na vykořisťování lidí a přírody. Církev otevřenou a hledající, radši než strnulou a nehybnou.“