Návštěva papeže Františka na Kubě a ve Spojených státech je zatím poslední v řadě aktivit, kterými se argentinský pontifik snaží ovlivňovat svět kolem sebe, a to daleko za hranicemi vlastní církve. Návštěva na Kubě se odehrála v době historického oteplení vztahů mezi Kubou a Spojenými státy a dnešní hlava římskokatolické církve na to má nemalý vliv.

Stavět mosty mezi znepřátelenými stranami, zeměmi, systémy se vlastně zdá jako přirozený úkol pro někoho, jehož úřad nese tradiční titul „stavitel mostů“ (pontifex). Na Kubě se, zdá se, tímto mostem stalo slovo revoluce, všudypřítomné a pro kubánský režim posvátné. František, stejně jako jeho předchůdci Benedikt XVI. a Jan Pavel II., sloužil mši pro stovky tisíc věřících na havanském náměstí Revoluce, před obřími portréty Ernesta Che Guevary a dalších revolučních vůdců a (pouze pro tuto příležitost) také Ježíše Krista.

Součástí havanské bohoslužby byla i modlitba za úspěch jednání o ukončení konfliktu mezi vládou a revolučními guerillovými skupinami v Kolumbii. Tato jednání se (již od února 2012) konají v hlavním městě Kuby. František nyní vyzval obě strany konfliktu, vládu i levicové guerilly FARC, k tomu, aby nedopustily neúspěch mírových jednání, která již značně pokročila, ale přesto zatím nedospěla k cíli.

Třetí den své návštěvy v Santiagu de Cuba František mluvil o „revoluci něhy“, po vzoru patronky Kuby Panny Marie Caridad del Cobre. Síla a moc něhy, pomoci a solidarity, jako konkrétní projev následování Ježíše je Františkovo velké téma, které rozvinul již ve svém prvním významném dokumentu, exhortaci Evangelii Gaudium.

Revoluce něhy a několik stínů