Francouzský prezident François Hollande se sice stal první hlavou západního státu, která zavítala na Kubu po pádu východního bloku, z hlediska účelu však jeho návštěva zase tak jedinečná není. Shoduje se na tom většina pozorovatelů v komentářích k pondělním jednáním, na něž přivezl francouzský prezident do Havany zástupce hlavních korporací své země.

Hollande shrnul účel své návštěvy do věty: „Cílem této cesty je, aby Francouzi byli první mezi evropskými a prvním mezi západními národy, kdo může Kubáncům říci, že budeme po jejich boku, pokud se rozhodnou podniknout kroky nezbytné k otevření se (světu).“

Jeden z redaktorů francouzské mutace zpravodajského servetu Local to následně přeložil: „Kuba se otevírá a všichni si brousí zuby na tamní trh. Francie chce zjevně mít výhodu, být před ostatními.“

Z jednání, jež vedla na Kubě politická část Hollandovy delegace, nebylo zveřejněno téměř nic. Ví se jen, že se Hollande setkal s oběma bratry Castrovými, přičemž s Fidelem měl mluvit o „zemědělství a klimatu“.

Zástupci společnosti Air France a Carrefour však souběžně jednali o invetičních možnostech a korporace Total uzavřela již přímo kontrakt na průzkum ropných ložisek v přilehlém moři. Zakázku má plnit ve spolupráci s kubánskou státní společností CubaPetroleo a místní představitelé si od ní slibují, že otevře cestu k energetické nezávislosti ostrova.

Další zájemci

Vyslanci západních států a firem zajíždějí na Kubu už několik let, ve výrazně větších počtech se tak však děje až od loňského prosince, kdy oznámily začátek normalizace vztahů s Kubou a Obamovy Spojené státy.

Přísné americké embargo uvalené na Kubu v šedesátých letech sice stále platí, je ovšem soustavně zmírňováno. Znalci tak soudí, že jeho zrušení je jen otázkou času, a všichni zainteresovaní se na to již připravují.

Kromě zástupců francouzských firem působí na ostrově dnes také španělští a italští vyjednavači. Nedávno navštívil Havanu s podnikateli i newyorský guvernér Andrew Cuomo a v březnu vysoká představitelka EU pro zahraniční politiku Federica Mogheriniová.

Francouzi jsou ovšem v jednáních nejdále — Hollandův ministr zahraničí Laurent Fabius je symbolicky zahájil už v dubnu 2014, třicet let po poslední oficiální návštěvě významného představitele Francie na Kubě.

Reformy pokračují

Kubánský režim začal otevírat ekonomiku na jaře 2010. V roce 2012 schválila Kubánská komunistická stran program 311 zásadních ekonomických reforem, které otevírání ještě urychlily.

Evropské korporace, a od jara 2015, kdy si poprvé v Panamě podali ruce Barack Obama a Raúl Castro, ve velkém i americké společnosti, lákají příležitosti zejména v telekomunikacích a turistickém ruchu.  Zvláště kvůli očekávanému přílivu zboží z USA a asijských zemí nechala kubánská vláda také přestavět a za ohromných nákladů rozšířit přístav Mariel na severozápadě země.

Politicky se nicméně země otevírá jen velmi pomalu. Rokem 2010 počínaje propustil castrovský režim na 130 politických vězňů. Všichni se ovšem museli odebrat ihned dle předchozí dohody zprostředkované katolickou církví do španělského exilu.

V nedávných obecních volbách mohli poprvé beztrestně kandidovat i lidskoprávní aktivisté. Otevřené projevy opozice však castrovský režim potlačuje stále.

Na Kubě bylo v posledních letech zlegalizováno zakládání družstev a drobné podnikání, mírně uvolněn trh s automobily a nemovitostmi či zprovozněno vysokorychlostní připojení k internetu. S účinností od ledna 2013 už Kubánci nepotřebují k cestám do zahraničí zvací dopisy a takzvané Bílé karty — výjezdní doložky. Stačí jim cestovní pas.

Castrův režim zmírnil též zákony ošetřující návrat uprchlíků, posílání peněz do země či cesty za výdělkem.

Raúl Castro v roce 2013 slíbil, že v dalších volbách kubánského prezidenta již kandidovat nebude. Naděje reformistů i opozice se tak dnes upírají k únoru 2018, kdy má další prezidentská volba proběhnout.

A vězni svědomí?

Podle studie Amnesty International z počátku letošního jara se dnes už na Kubě neodsuzuje za kritické vymezování se vůči zřízení k dlouholetým trestům a režim upustil od brutální formy represí. Státní a stranický aparát ovšem opozičníky stále šikanuje, a to například soustavnými mini-internacemi na několik hodin, pokutami za jakékoliv drobné formální pochybení a organizací protidemonstrací, jejichž účastníci nezřídka kritiky režimu napadají.

Na Kubě doposud neplatí svoboda shromažďování a tisku. Odbory zůstávají zcela pod stranickou kontrolou. Posledním dosud vězněným člověkem, který byl prohlášen Amnesty International za vězně svědomí, je Ciro Alexis Casanova Pérez zadržovaný od roku 2014.

Není známo, zda François Hollande s bratry Castrovými na téma lidských práv mluvil, což sliboval. Zjevně však neuvedl, že se přijel na Kubu inspirovat, jak učinil jeho český kolega při loňské návštěvě Číny.

Kubu má navštívit ještě tento rok v červnu delegace Evropské unie odpovědná za „strukturovaný lidskoprávní dialog“. V září pak přijede na ostrov papež František. Právě v souvislosti s těmito návštěvami se dle pozorovatelů ukáže, kam až je ochoten kubánský režim v oblasti lidských práv aktuálně zajít.

Další informace:

France 24 Hollande calls for end to US embargo on historic visit to Cuba

France 24 Censured Cuban artist makes appeal to Hollande

AFP French FM in Cuba for the first time in 30 years

EurActiv.com Mogherini visits Cuba to normalise ties

The Guardian Castro thanks Pope Francis for brokering thaw between Cuba and US 

Amnesty.org Is Cuba ready to come in from the cold?