„Řekl jsem ministerskému předsedovi, že pokud bude papež pokračovat tak jako doposud, dříve nebo později se začnu znovu modlit a vrátím se ke katolické církvi. Nedělám si legraci.“ Mimo jiné tato slova pronesl Raúl Castro při společné tiskové konferenci s italským premiérem Mattem Renzim poté, co ho v neděli přijal papež František ve Vatikánu na mimořádné audienci. Kubánský vůdce mimo jiné slíbil, že se zúčastní všech bohoslužeb, až hlava katolické církve na podzim navštíví ostrov.

↗

Papež František udělil Raúlu Castrovi minulý týden soukromou audienci. Foto Maria Grazia Picciarella, CNC

Nejen pro české katolíky může být takové prohlášení matoucí. Nebyli Castrové ti, kteří se s katolickou církví pustili do otevřeného sporu? Jejich komunistický režim přece sám sebe vyhlásil za ateistický a antiklerikální, zavřel náboženské školy a deportoval stovky zahraničních kněží. Kubánští věřící se dlouho nemohli stát členy komunistické strany — ostatně platilo to vzájemně, na katolické komunisty se vztahovala automatická exkomunikace — a došlo k zákazu náboženských svátků včetně Vánoc a Velikonoc.

Vztahy se začaly měnit od začátku 90. let, kdy režim teoreticky uzákonil svobodu vyznání a zakázal náboženskou diskriminaci a sám Fidel Castro začal o křesťanství mluvit smířlivějším způsobem, podobně jako v případě homosexuality. V roce 1998 dokonce přijal na historické návštěvě papeže Jana Pavla II. Komunismus a katolictví přestaly být neslučitelné.

Skutečná změna však nastává teprve nyní, s Raúlem Castrem v čele Kuby a papežem Františkem v čele katolické církve. I když Castro mladší s velkou pravděpodobností neprojde veřejnou konverzí zpět ke katolicismu, je vidět, že oba muži si velmi rozumí. Jak o tom sám Castro mluvil, váže je společný vztah k jezuitům, ke kterým František patří a jejichž školy kubánský prezident v dětství navštěvoval, a také blízkost k „levicové“ teologii osvobození.

Během tiskové konference s Renzim vyzdvihl Castro svoje vztahy s osobním přítelem a slavným teologem osvobození z Brazílie známým jako Frei Betto, jenž se dobře zná s jeho bratrem Fidelem. Právě současný papež přitom obrátil nepřátelský postoj hlav katolické církve k teologům osvobození, když se od začátku svého pontifikátu setkal s řadou významných postav tohoto hnutí včetně Frei Betta. Není to náhoda. František pochází z Argentiny a svými postoji má k teologům osvobození velmi blízko, stejně jako k levicovým myšlenkám; tak blízko, že ho někteří matadoři americké pravice jako třeba Rush Limbaugh obviňují z šíření „čistého marxismu“.

Blízkost mezi Castrem a papežem Františkem už přináší výsledky. Nejen pro katolickou církev, která bude například moci na ostrově poprvé od revoluce otevřít nový kostel. Byl to právě latinskoamerický papež, který dokázal vyjednat započnutí historického usmiřování mezi Spojenými státy a komunistickým režimem na ostrově, což neopomněl připomenout ani Raúl Castro, ani americký prezident Barack Obama.

Jak ukazují překotné události z posledních týdnů, ledy se prolomily a stejně jako se Raúl Castro navrací ke svým křesťanským kořenům, vrací se také pomyslná ztracená dcera Kuba do světového společenství národů — jak to ostatně Latinská Amerika požaduje už desítky let. Na konci dubna se Kuba vrátila do Organizace amerických států (OAS) na summitu v Panamě, kde se Castro dokonce osobně setkal s Obamou. Spojené státy mezitím povolily první pravidelné trajektové spojení mezi Miami a Havanou. A na začátku tohoto týdne ostrov navštívil François Hollande, první hlava státu EU od přerušení vztahů v roce 2002.