Ano, jak v (judaisticko-křesťanské) Bibli, tak i v Koránu je možno nalézt glorifikaci násilného jednání, i přímo výzvy k němu.

Jenže: pokud se Bible týče, pak nic takového není v Novém Zákoně - tedy ve vlastním "médiu" křesťanství jako takového. Přesně naopak: jak známo jedním ze zcela základních Ježíšových požadavků je příkaz nenásilí, neoplácení zlu. Vzniká tu tedy rozpor; a tento rozpor není možno řešit jinak (pokud je tedy vůbec řešitelný), nežli prostřednictvím právě interpretace. Která může mít z křesťanských pozic takovouto formu: Starý zákon sice skutečně ještě obsahuje prvky násilí; ale to je dobově podmíněné, v těch drsných starých časech ještě nebylo možno bez použití násilí vůbec přežít; ale vlastní jádro křesťanství se už od násilí plně emancipovalo a distancovalo.

A Korán? - Ano, i ten obsahuje několik výzev k "násilí"; ovšem za prvé se jedná opravdu jenom o několik málo případů, zatímco prorok Muhammad/Mohamed jinak znovu a znovu nabádá ke smírnému řešení konfliktů. A i tady je nutno přihlédnout k dobovému kontextu: poté co Mohamed začal v prostředí polyteistických beduínských kmenů hlásat svůj - v tomto prostředí revolučně nový - monoteismus, musel se od samého počátku bránit proti útokům, které měly za cíl zlikvidovat jak tuto (jednoznačně pokrokovou) duchovní ideu, tak i jeho osobně. Tady zase platí: kdyby se neodhodlal k boji, pak by celý islám zanikl hned několik let po jeho zvěstování.

I tady je tedy nakonec všechno skutečně záležitostí interpretace: zda za vlastní jádro islámu prohlásíme - znovu a znovu opakované - Mohamedovy příkazy k umírněnosti, anebo jeho několik málo výzev k aktivnímu násilí v boji za "pravou víru".

----------------------------------

Jak naprosto se soud nad nějakou ideou či hnutím může lišit podle úhlu pohledu, tedy podle interpretace, je možno vidět i na příkladu marxismu a jeho vztahu k revoluci: podle obecného mínění je marxistický projekt revoluce nerozlučně spojen s násilnou revolucí.

Jenže: například sám Masaryk vysoce ocenil fakticky NEnásilné (!) pojetí revoluce u (pozdějších) Marxe a Engelse; neboť podle nich se revoluce měla provádět výhradně tam, kde už k tomu dozrály společenské podmínky natolik, že k převzetí moci pracující třídou už nebylo nutno použít fakticky žádné (nebo téměř žádné) násilí. - Engels dokonce v posledních létech svého života - po zavedení všeobecného volebního práva - dospěl k názoru, že dělnická třída může onen projekt komunistické revoluce provést ryze parlamentární cestou.

Zatímco Lenina Masaryk velice ostře kritizoval právě proto, že revoluci provedl v zaostalé zemi, kde pro ni nebyly dány žádné objektivní podmínky, takže se pak tato revoluce zvrhla v orgie násilí.

Takže jak vidno, dokonce i v otázce revoluce a násilí nakonec také všechno záleží jenom na - interpretaci...