Noví kardinálové, jen vnitřní záležitost církve nebo šance pro všechny?

Ivan Štampach

Papež František reprezentuje pojetí církve coby služebné instituce. Z postoje, který v tisícileté organizaci nepůsobí nijak samozřejmě, plyne i jeho přístup k výběru nových kardinálů. K tomu ukazuje i ten poslední, jenž proběhl právě nyní.

Největší podíl kardinálů je stále z Evropy, v níž je nadále silně zastoupena Itálie. Procentuální zastoupení Evropanů ale klesá. Za stávajícího pontifikátu se dostalo pod polovinu kardinálského sboru. Nově jmenovaní kardinálové jsou z Itálie, Malty, Rwandy, USA, Filipín, Chile, Bruneie a Mexika. Biskupové z rozvojových zemí přitom mají spíše tendenci sledovat model církve shodný s papežem Františkem. Foto FB Fox News

V sobotu 28. listopadu proběhl ve Vatikánu ceremoniál, při kterém byli jmenováni noví kardinálové. Přesněji řečeno byli „kreováni“, tedy stvořeni. Takhle opravdu oficiální terminologie klade papeže do role Boha stvořitele. Toto tvoření kardinálů probíhá obvykle jednou ročně. Za dobu působení papeže Františka od března 2013 to byla sedmá kardinálská konzistoř s tímto programem.

Při obřadu obdrží každý nově jmenovaný kardinálský biret, čtyřrohou čepici v kardinálské jasně červené barvě a kardinálský prsten. Kandidát je jmenován do jedné z kardinálských hodností, je tedy kardinálem biskupem, těch je šest, kardinálem knězem, jichž je neomezený počet nebo kardinálem jáhnem, kterých je čtrnáct. Toto označení a případné úkoly, které z toho vyplývají, jsou víceméně ceremoniální. Například kardinál protojáhen z balkonu svatopetrské baziliky oznamuje zvolení nového papeže. Všichni kardinálové však, až na vzácné výjimky, mají biskupské svěcení.

×