↗

Největší podíl kardinálů je stále z Evropy, v níž je nadále silně zastoupena Itálie. Procentuální zastoupení Evropanů ale klesá. Za stávajícího pontifikátu se dostalo pod polovinu kardinálského sboru. Nově jmenovaní kardinálové jsou z Itálie, Malty, Rwandy, USA, Filipín, Chile, Bruneie a Mexika. Biskupové z rozvojových zemí přitom mají spíše tendenci sledovat model církve shodný s papežem Františkem. Foto FB Fox News

V sobotu 28. listopadu proběhl ve Vatikánu ceremoniál, při kterém byli jmenováni noví kardinálové. Přesněji řečeno byli „kreováni“, tedy stvořeni. Takhle opravdu oficiální terminologie klade papeže do role Boha stvořitele. Toto tvoření kardinálů probíhá obvykle jednou ročně. Za dobu působení papeže Františka od března 2013 to byla sedmá kardinálská konzistoř s tímto programem.

Při obřadu obdrží každý nově jmenovaný kardinálský biret, čtyřrohou čepici v kardinálské jasně červené barvě a kardinálský prsten. Kandidát je jmenován do jedné z kardinálských hodností, je tedy kardinálem biskupem, těch je šest, kardinálem knězem, jichž je neomezený počet nebo kardinálem jáhnem, kterých je čtrnáct. Toto označení a případné úkoly, které z toho vyplývají, jsou víceméně ceremoniální. Například kardinál protojáhen z balkonu svatopetrské baziliky oznamuje zvolení nového papeže. Všichni kardinálové však, až na vzácné výjimky, mají biskupské svěcení.

Kolegium kardinálů tvoři cosi jako senát církve. Kuriální kardinálové sídlící v Římě se věnují agendám papežské administrativy, tedy Římské kurie. I kardinálové rozptýlení po všech světadílech se podílejí na správě církve. Jejich jmenování a vyslání do různých vrcholných funkcí by mělo být projevem papežovy koncepce.

Pokud jde o biskupy, jmenuje je pro latinskou, západní církev formálně sám papež, ale fakticky jen jmenovací dekret podepisuje. Jmenování připraví v prvním sledu apoštolský nuncius a následně pak především Kongregace pro biskupy. Protože biskupů je přes pět tisíc, je to pod papežovou rozlišovací schopností.

Do souvislosti s tím bychom si mohli dát už téměř tříleté přesluhování Dominika Duky na pražském stolci. Jeho rezignaci vzhledem k věku papež přijal v dubnu 2018. V kruzích, které se pokládají za obvykle dobře informované, se proslýchalo, že do konce listopadu bude oznámeno jmenování Jana Baxanta do Prahy a posun pražského pomocného biskupa Zdeňka Wasserbauera na litoměřický stolec. Ale listopad minul a zdá se, že očekávání i v tomto případě byla marná.

Ze jmenování kardinálů se dá vyčíst, jak se papeži daří prosazovat své pojetí. Nynější papež, jak je notoricky známo, změnil kurs. Prosazuje pojetí církve spíše chudé a sloužící. Sám byl stylem svého působení v Argentině součástí hnutí známého jako Pakt z katakomb.

Pakt uzavřeli biskupové z některých zemí na konci 2. vatikánského koncilu v roce 1965, a od té doby se obnovuje. Zúčastnění biskupové se zavazují žít jako obyčejní lidé kolem nich, pokud jde o bydlení, stravování a dopravu, zřekli se projevů bohatství a moci, nepoužívají zlaté biskupské insignie, nic osobně nevlastní, odmítají oslovení jako Eminence, Excelence, Monsignor. Neprivilegují bohaté. Místo tradiční charity rozvíjejí sociální práci a zasazují se o „nový společenský řád, který by odpovídal důstojnosti člověka jako Božího dítěte“.