Poláci zklamaní náboženstvím
Ivan ŠtampachObraz Polska jako konzervativní katolické země dostává v poslední době trhliny. Církev po sexuálních skandálech ztrácí důvěru lidí, škodí si prosazováním kontroverzních zákonů a nejmladší Poláci dnes už tíhnou spíše k liberálním hodnotám.
Poláci jsou po Slovácích — snad společně s Lužickými Srby — Čechům nejblíž jazykově. Máme za sebou společné části dějin. Přesto byl mezi námi dosud propastný rozdíl v postoji k náboženství. Na mapách, které v jednotlivých zemích znázorňují sytostí odstínu procentuální zastoupení lidí, kteří se označili za věřící v Boha, vynikalo Polsko tmavou, sytou barvou, zatímco Česko svítilo skoro bíle.
Začíná se však pozvolna ukazovat, že zmíněný kontrast je tak trochu klišé. Že v obou zemích dochází v nových politických poměrech, po pádu komunistických režimů, k vývoji i ve vztahu k náboženským společnostem a k naukám, které předkládají. Sociologická šetření ukazují už dnes a sčítání lidu za pár měsíců ještě ukáže, jakým směrem se vztah k náboženství pohnul jak v Polsku, tak i v České republice a na Slovensku.
Podle posledních dostupných údajů se k církvi římskokatolické — včetně řeckokatolické minority — hlásilo 86 procent obyvatel Polska. Pouhých šest procent se navzdory čtyřiceti letům komunistického režimu označilo za osoby bez vyznání. Nutno však říct, že v Polsku na rozdíl od Československa neměl komunistický režim v období 1956—1989 monopol v médiích a ve školství.