Demokratický systém to nemá se svobodou vyznání snadné. Obvykle takové státy respektují svobodu jednotlivců. Ta bývá zaručena ústavou, ať psanou nebo zvykovou.

Česká republika nemá občanské svobody a lidská práva v ústavě garantována. Ústava však odkazuje svým třetím článkem na Listinu základních práv a svobod zděděnou z federace. Ta obsahuje i ve srovnání se státy Evropské unie neobvykle široké pojetí této svobody.

Česká republika se zdá být jedinečná tím, že vyhlašuje svobodu vyznání, ale výslovně i svobodu být bez vyznání, což se jinde ve svobodném světě mlčky předpokládá, ale oficiálně to nebývá uvedeno. Kromě toho Listina ve svém článku 16 deklaruje nezávislost církví a ostatních náboženských společností na státu.

V Zákoně o církvích a náboženských společnostech máme sice paragraf 5, který obsáhle popisuje projevy náboženských uskupení, které by mohly bránit jejich vzniku a činnosti. Prakticky to však nelze uplatnit.

Země prakticky bez svobody vyznání jsou známy. Žádné jiné vyznání než islám není povoleno v Saúdské Arábii. V severní Koreji sice formálně existují komunity katolíků, pravoslavných, protestantů a buddhistů, fakticky je však jejich aktivita totálně pod kontrolou režimu a pokud se v náboženských budovách něco děje, hlásá se tam především oficiální ideologie čučche, která navazuje na stalinské a maoistické pojetí marxismu-leninismu a zahrnuje i prvky konfuciánské tradice. V tomto smyslu jí bývá připisován náboženský aspekt.

Komise Spojených států pro mezinárodní svobodu náboženství v aktuální zprávě konstatuje, že v roce 2022 se v několika zemích světa výrazně zhoršily podmínky náboženské svobody. Uvádí se Afghánistán, Čína, Kuba, Írán, Nikaragua a Rusko.

V Afghánistánu byla jistá míra svobody vyznání v období, kdy tam nastolila sekulární vládu americká invaze v roce 2002 pod označením Trvalá svoboda. Platilo to spíše o Kábulu a regionech, které nebyly pod faktickou vládou hnutí Taliban.

V roce 2021 však tato fundamentalistická organizace Afghánistán znovu ovládla a ustavila nový státní útvar, Islámský emirát Afghánistán. Svoboda vyznání je podobná jako v Saúdské Arábii.

V Číně byla zejména v období 1966-1976 bylo náboženství značně omezeno, prakticky zakázáno. Maoistický vliv se projevil tehdy i v Albánii, ve které byl jakýkoli náboženský projev v sedmdesátých a osmdesátých letech nelegální. Pokud třeba někdo dal tajně pokřtít dítě a přišlo se na to, hrozilo mu vězení.

Za prezidenta Chu Ťin-tchaa počínaje rokem 2003 se v Číně oficiálně mluvilo o spojení socialismu a demokracie. Byla vydána bílá kniha o roli náboženství v Čínské lidové republice a konstatovalo se tam, že v důsledku zavedení tržní ekonomiky obyvatelstvo zhrublo a že úkolem náboženství je lidi kultivovat. Začátek této éry liberalizace byl signalizován velkou mezinárodní konferencí o náboženské toleranci svolané do Šanghaje. Jistou podporu režimu měl buddhismus a taoismus a tolerováni byli křesťané, i když byla pořád zakázána náboženství, která mají vedení v zahraničí.

Od roku 2013 je pozice náboženství znovu oslabována. I v minulém roce byli pronásledováni příslušníci hnutí Fa-lun-kung a tibetští buddhisté, kteří respektují roli dalajlamy. Vatikán se pokusil o kontakt s režimem a o jeho souhlas s jmenováním biskupů mimo rámec Vlasteneckého sdružení čínských katolíků. Daleko však náprava vztahů nedospěla.

Informace o Kubě nejsou jednoznačné. Organizace Freedom House dala Kubě pro minulý rok třetí že čtyř možných stupňů svobody vyznání. Lepší je situace římskokatolické církve, která v praktické denní aktivitě je propojena s prvky původních afrických kultů.

Hůře jsou na tom evangelikálové a ostatní protestanti. Za rok 2022 je však zaznamenáno přes šest set případů porušení náboženské svobody: obtěžování, svévolné zadržování, omezování pohybu a cestování, bránění v účasti na bohoslužbách, konfiskace zboží a majetku a útoky na sociálních médiích.

Ačkoli podle dostupných údajů má Írán nejnižší návštěvnost bohoslužeb v mešitách ze všech islámských zemí a údajně až sedmdesát procent obyvatel nedodržuje předepsaných pět modliteb denně, je ší‘itský islám oficiálním státním náboženstvím. Ovšem i jiné směry islámu jsou respektovány.

Judaismus, původní zoroastrijské náboženství a křesťanství jsou uznávanými menšinami. Víra Bahá’í je v Íránu pronásledována a také není možno být oficiálně ateistou. Absenci náboženského přesvědčení je třeba skrývat. Deklarovaný odpad od islámu může být trestán smrtí.

V Nikaragui vládne Sandinovská fronta národního osvobození pod vedením Daniela Ortegy, která se hlásí k marxismu, ale od začátku sandinistické revoluce spolupracuje s katolíky, kteří se kloní k teologii osvobození, respektive k náboženské praxi, která vykoupení a spásu interpretuje jako ekonomické a politické osvobození. Zpráva podrobně popisuje obtížné okolnosti pro věřící v tomto státě, konkrétně omezování a sledování katolických duchovních, kteří mají jiné politické mínění.

V Rusku má výjimečnou pozici Ruská pravoslavná církev, či jiným vžitým názvem Moskevský patriarchát. Některá jiná vyznání jsou tolerována nebo v určitých regionech Ruska preferována. Týká se to zejména buddhismu tibetského typu v Burjatsku, Kalmycku a v Tuvě, a islámu v Ingušsku, Čečensku, Dagestánu, Kabardsko-Balkarsku, Karačajsko-Čerkesku, Baškortostánu a Tatarstánu, kde všude tvoří nadpoloviční většinu.

Některá vyznání jsou v Rusku ostře pronásledována. Svědkové Jehovovi jsou prohlášeni za extremistickou organizaci. Evangelikální křesťané jsou regionálně omezováni. Na ukrajinských územích, které Rusko okupuje, je nastolována církevní moc patriarchátu a Pravoslavné církvi Ukrajiny je působení omezováno.

Vedle zemí, kterým se zpráva americké komise zvlášť věnuje, je potvrzeno další omezování svobody vyznání v Myanmaru, Eritrei, Pákistánu, Tádžikistánu a Turkmenistánu. V nepříznivých souvislostech je zmíněna rovněž Indie, Nigérie, Sýrie, Vietnam, Ázerbájdžán, Egypt, Alžírsko, Středoafrická republika, Indonésie, Irák, Kazachstán, Malajsie, Turecko a Uzbekistán.

Překvapivě zpráva upozorňuje také na Srí Lanku. Umísťuje se v seznamu sledovaných zemí poprvé vzhledem k tomu, že sinhálská buddhistická tříčtvrtinová většina spíše lokálně omezuje práva hinduistických Tamilů, případně rovněž islámské a křesťanské menšiny.

Souhrnně řečeno, omezování náboženství se neděje převážně z pozice oficiálního ateismu. Spíše jde o mezináboženské konflikty nebo útočnost náboženství na lidi nenáboženské.

Umístění komisí navržených států mezi subjekty zvláštního zájmu může vést k změně koncepce americké státní politiky vůči těmto zemím. Přitom ovšem například Saúdská Arábie zůstává hlavním americkým spojencem v regionu. Zemím, které nepodporují americké — nebo souhrnně západní — zahraničně politické zájmy, jsou vytýkány i daleko menší prohřešky.