↗

Náboženský obřad na Srí Lance v buddhistickém chrámu na předměstí Kolomba letos v březnu při svátku, jímž si tamější buddhisté připomínají příchod buddhismu na ostrov ve 3. století před naším letopočtem. Srí Lanka se do zprávy o potlačování svobody náboženského vyznání dostala vůbec poprvé. Tamější buddhisté utiskují hinduistické Tamily, případně rovněž islámské a křesťanské menšiny. Foto Ishara S. Kodikara, AFP

Demokratický systém to nemá se svobodou vyznání snadné. Obvykle takové státy respektují svobodu jednotlivců. Ta bývá zaručena ústavou, ať psanou nebo zvykovou.

Česká republika nemá občanské svobody a lidská práva v ústavě garantována. Ústava však odkazuje svým třetím článkem na Listinu základních práv a svobod zděděnou z federace. Ta obsahuje i ve srovnání se státy Evropské unie neobvykle široké pojetí této svobody.

Česká republika se zdá být jedinečná tím, že vyhlašuje svobodu vyznání, ale výslovně i svobodu být bez vyznání, což se jinde ve svobodném světě mlčky předpokládá, ale oficiálně to nebývá uvedeno. Kromě toho Listina ve svém článku 16 deklaruje nezávislost církví a ostatních náboženských společností na státu.

V Zákoně o církvích a náboženských společnostech máme sice paragraf 5, který obsáhle popisuje projevy náboženských uskupení, které by mohly bránit jejich vzniku a činnosti. Prakticky to však nelze uplatnit.

Země prakticky bez svobody vyznání jsou známy. Žádné jiné vyznání než islám není povoleno v Saúdské Arábii. V severní Koreji sice formálně existují komunity katolíků, pravoslavných, protestantů a buddhistů, fakticky je však jejich aktivita totálně pod kontrolou režimu a pokud se v náboženských budovách něco děje, hlásá se tam především oficiální ideologie čučche, která navazuje na stalinské a maoistické pojetí marxismu-leninismu a zahrnuje i prvky konfuciánské tradice. V tomto smyslu jí bývá připisován náboženský aspekt.