↗

Náboženský obřad na Srí Lance v buddhistickém chrámu na předměstí Kolomba letos v březnu při svátku, jímž si tamější buddhisté připomínají příchod buddhismu na ostrov ve 3. století před naším letopočtem. Srí Lanka se do zprávy o potlačování svobody náboženského vyznání dostala vůbec poprvé. Tamější buddhisté utiskují hinduistické Tamily, případně rovněž islámské a křesťanské menšiny. Foto Ishara S. Kodikara, AFP

Demokratický systém to nemá se svobodou vyznání snadné. Obvykle takové státy respektují svobodu jednotlivců. Ta bývá zaručena ústavou, ať psanou nebo zvykovou.

Česká republika nemá občanské svobody a lidská práva v ústavě garantována. Ústava však odkazuje svým třetím článkem na Listinu základních práv a svobod zděděnou z federace. Ta obsahuje i ve srovnání se státy Evropské unie neobvykle široké pojetí této svobody.

Česká republika se zdá být jedinečná tím, že vyhlašuje svobodu vyznání, ale výslovně i svobodu být bez vyznání, což se jinde ve svobodném světě mlčky předpokládá, ale oficiálně to nebývá uvedeno. Kromě toho Listina ve svém článku 16 deklaruje nezávislost církví a ostatních náboženských společností na státu.

V Zákoně o církvích a náboženských společnostech máme sice paragraf 5, který obsáhle popisuje projevy náboženských uskupení, které by mohly bránit jejich vzniku a činnosti. Prakticky to však nelze uplatnit.

Země prakticky bez svobody vyznání jsou známy. Žádné jiné vyznání než islám není povoleno v Saúdské Arábii. V severní Koreji sice formálně existují komunity katolíků, pravoslavných, protestantů a buddhistů, fakticky je však jejich aktivita totálně pod kontrolou režimu a pokud se v náboženských budovách něco děje, hlásá se tam především oficiální ideologie čučche, která navazuje na stalinské a maoistické pojetí marxismu-leninismu a zahrnuje i prvky konfuciánské tradice. V tomto smyslu jí bývá připisován náboženský aspekt.

Komise Spojených států pro mezinárodní svobodu náboženství v aktuální zprávě konstatuje, že v roce 2022 se v několika zemích světa výrazně zhoršily podmínky náboženské svobody. Uvádí se Afghánistán, Čína, Kuba, Írán, Nikaragua a Rusko.

V Afghánistánu byla jistá míra svobody vyznání v období, kdy tam nastolila sekulární vládu americká invaze v roce 2002 pod označením Trvalá svoboda. Platilo to spíše o Kábulu a regionech, které nebyly pod faktickou vládou hnutí Taliban.

V roce 2021 však tato fundamentalistická organizace Afghánistán znovu ovládla a ustavila nový státní útvar, Islámský emirát Afghánistán. Svoboda vyznání je podobná jako v Saúdské Arábii.

V Číně byla zejména v období 1966-1976 bylo náboženství značně omezeno, prakticky zakázáno. Maoistický vliv se projevil tehdy i v Albánii, ve které byl jakýkoli náboženský projev v sedmdesátých a osmdesátých letech nelegální. Pokud třeba někdo dal tajně pokřtít dítě a přišlo se na to, hrozilo mu vězení.

Za prezidenta Chu Ťin-tchaa počínaje rokem 2003 se v Číně oficiálně mluvilo o spojení socialismu a demokracie. Byla vydána bílá kniha o roli náboženství v Čínské lidové republice a konstatovalo se tam, že v důsledku zavedení tržní ekonomiky obyvatelstvo zhrublo a že úkolem náboženství je lidi kultivovat. Začátek této éry liberalizace byl signalizován velkou mezinárodní konferencí o náboženské toleranci svolané do Šanghaje. Jistou podporu režimu měl buddhismus a taoismus a tolerováni byli křesťané, i když byla pořád zakázána náboženství, která mají vedení v zahraničí.

Od roku 2013 je pozice náboženství znovu oslabována. I v minulém roce byli pronásledováni příslušníci hnutí Fa-lun-kung a tibetští buddhisté, kteří respektují roli dalajlamy. Vatikán se pokusil o kontakt s režimem a o jeho souhlas s jmenováním biskupů mimo rámec Vlasteneckého sdružení čínských katolíků. Daleko však náprava vztahů nedospěla.

Informace o Kubě nejsou jednoznačné. Organizace Freedom House dala Kubě pro minulý rok třetí že čtyř možných stupňů svobody vyznání. Lepší je situace římskokatolické církve, která v praktické denní aktivitě je propojena s prvky původních afrických kultů.

Hůře jsou na tom evangelikálové a ostatní protestanti. Za rok 2022 je však zaznamenáno přes šest set případů porušení náboženské svobody: obtěžování, svévolné zadržování, omezování pohybu a cestování, bránění v účasti na bohoslužbách, konfiskace zboží a majetku a útoky na sociálních médiích.

Ačkoli podle dostupných údajů má Írán nejnižší návštěvnost bohoslužeb v mešitách ze všech islámských zemí a údajně až sedmdesát procent obyvatel nedodržuje předepsaných pět modliteb denně, je ší‘itský islám oficiálním státním náboženstvím. Ovšem i jiné směry islámu jsou respektovány.

Judaismus, původní zoroastrijské náboženství a křesťanství jsou uznávanými menšinami. Víra Bahá’í je v Íránu pronásledována a také není možno být oficiálně ateistou. Absenci náboženského přesvědčení je třeba skrývat. Deklarovaný odpad od islámu může být trestán smrtí.

V Nikaragui vládne Sandinovská fronta národního osvobození pod vedením Daniela Ortegy, která se hlásí k marxismu, ale od začátku sandinistické revoluce spolupracuje s katolíky, kteří se kloní k teologii osvobození, respektive k náboženské praxi, která vykoupení a spásu interpretuje jako ekonomické a politické osvobození. Zpráva podrobně popisuje obtížné okolnosti pro věřící v tomto státě, konkrétně omezování a sledování katolických duchovních, kteří mají jiné politické mínění.

V Rusku má výjimečnou pozici Ruská pravoslavná církev, či jiným vžitým názvem Moskevský patriarchát. Některá jiná vyznání jsou tolerována nebo v určitých regionech Ruska preferována. Týká se to zejména buddhismu tibetského typu v Burjatsku, Kalmycku a v Tuvě, a islámu v Ingušsku, Čečensku, Dagestánu, Kabardsko-Balkarsku, Karačajsko-Čerkesku, Baškortostánu a Tatarstánu, kde všude tvoří nadpoloviční většinu.

Některá vyznání jsou v Rusku ostře pronásledována. Svědkové Jehovovi jsou prohlášeni za extremistickou organizaci. Evangelikální křesťané jsou regionálně omezováni. Na ukrajinských územích, které Rusko okupuje, je nastolována církevní moc patriarchátu a Pravoslavné církvi Ukrajiny je působení omezováno.

Vedle zemí, kterým se zpráva americké komise zvlášť věnuje, je potvrzeno další omezování svobody vyznání v Myanmaru, Eritrei, Pákistánu, Tádžikistánu a Turkmenistánu. V nepříznivých souvislostech je zmíněna rovněž Indie, Nigérie, Sýrie, Vietnam, Ázerbájdžán, Egypt, Alžírsko, Středoafrická republika, Indonésie, Irák, Kazachstán, Malajsie, Turecko a Uzbekistán.

Překvapivě zpráva upozorňuje také na Srí Lanku. Umísťuje se v seznamu sledovaných zemí poprvé vzhledem k tomu, že sinhálská buddhistická tříčtvrtinová většina spíše lokálně omezuje práva hinduistických Tamilů, případně rovněž islámské a křesťanské menšiny.

Souhrnně řečeno, omezování náboženství se neděje převážně z pozice oficiálního ateismu. Spíše jde o mezináboženské konflikty nebo útočnost náboženství na lidi nenáboženské.

Umístění komisí navržených států mezi subjekty zvláštního zájmu může vést k změně koncepce americké státní politiky vůči těmto zemím. Přitom ovšem například Saúdská Arábie zůstává hlavním americkým spojencem v regionu. Zemím, které nepodporují americké — nebo souhrnně západní — zahraničně politické zájmy, jsou vytýkány i daleko menší prohřešky.