V sedmém roce Si Ťin-pchingova funkčního období jsou zprávy o převýchovných táborech v Sin-ťiangu, likvidacích kostelů a pronásledování muslimů, křesťanů, členů nových náboženských hnutí a tibetských buddhistů už běžné. Svědčí o politice „sinizace“ náboženství, prosazované od roku 2015. Jde v prvé řadě o podrobení náboženských skupin Komunistické straně Číny za současného okleštění potenciálního vlivu náboženských struktur z cizích zemí.

Výjimku tvoří úsilí o dohodu s Vatikánem, které ovšem směřuje k úplnému vymýcení domácích církví, odmítajících komunisty dosazované biskupy. O tibetském buddhismu řekl zástupce předsedy Oddělení práce na jednotné frontě — stranického orgánu, který dohlíží na vztahy s institucemi vně Strany a postupně přebírá kontrolu nad nejrůznějšími státními institucemi — že je „čínským náboženstvím, které nepřišlo zvenku“, nicméně je potřeba ho dál vést k tomu, aby „vstřebávalo výživu skvělé čínské kultury“ — rozuměj oprostit je od vlivu čtrnáctého dalajlámy — a patrně i od tibetštiny.

Oproti těmto náboženstvím stojí tradice „domácí“, které si v počátečních letech Si Ťin-pchingovy éry užívaly relativního klidu i oficiálně deklarované podpory. Jde o čínský buddhismus, taoismus a tzv. „lidové náboženství“, tj. lokální kulty duchů předků a dalších božstev bez propojující či zastřešující organizace. Zatímco buddhismus, taoismus, katolicismus, protestantství a islám jsou reprezentovány asociacemi, lidové náboženství nikoliv.

Ještě v roce 2017 uváděla zpráva organizace Freedom House o stavu náboženství v ČLR, že „čínský buddhismus a taoismus jsou chápány jako stále důležitější kanály pro uskutečňování stranických politických a ekonomických cílů doma i v zahraničí“ a jsou užívány jako „prostředky k podepření stranické legitimity a čínského nacionalismu v době, kdy marxistická ideologie ztrácí na široké oblibě“. Ve stejném roce odborník na náboženství v současné Číně Ian Johnson spekuloval o kladném vztahu generálního tajemníka k buddhismu.

V tomto kontextu vzbuzuje překvapení relativně čerstvá vlna bourání chrámů a odstraňování rozměrných soch postavených vyznavači buddhismu, taoismu a lidového náboženství. Zlom přišel s novými Pravidly pro náboženské záležitosti, uveřejněnými v srpnu 2017 a platnými od loňského února, a se začleněním Státní správy náboženských záležitostí pod Pracovní oddělení jednotné fronty v březnu 2018. Od května 2018 monitoruje probíhající kampaň internetový magazín Bitter Winter založený při turínském Centru studií nových náboženství. Disponuje sítí korespondentů, kteří jsou ovšem v hledáčku Strany.

Ilegální chrámy

Bourání chrámů se na papíře zdůvodňuje nejčastěji jejich protiprávní výstavbou či přestavbou nebo nelegálním zabíráním půdy. Mnohé zprávy ale dokazují, že byly zničeny i chrámy, které evidentně povolení ke stavbě dostaly (další příklad zde, zde a zde), některé z nich dokonce financovala mj. místní vláda.

V rámci neformální komunikace úředníci zdůvodňují své počínání tím, že praktikování náboženství se neslučuje s „vírou“ v Komunistickou stranu Číny. Na schůzích svolaných ve všech vesnicích okresu Čching-jang provincie An-chuej představitelé stranických orgánů zdůraznili, že nelze dál tolerovat situaci, kdy jen 90 milionů Číňanů věří ve Stranu, zatímco 200 milionů věří v Buddhu.

Dalším příkladem je demolice chrámu Nefritového Buddhy v horách Čchin-ling okresu Chu-i, postaveného za tři miliony jüanů. Zatímco úřady prohlásily stavbu za financovanou ze zahraničí, majitel tvrdil, že peníze pocházely z příspěvků návštěvníků. Když žádal místní Kancelář pro náboženské záležitosti o povolení stavby, odmítli ho s tím, že lidé, kteří chtějí věřit v Buddhu, by měli opustit zemi, protože obyvatelé ČLR mají věřit ve Stranu.

Čtyři chrámy za čtyři dny

Ve vesnici Paj-ša, spadající pod Čeng-čou, hlavní město provincie Che-nan, byly letos v dubnu zničeny za čtyři dny hned čtyři chrámy — tři taoistické a jeden buddhistický (rekord v rychlosti ničení však nepřekonali, už v roce 2014 se straníkům v provincii Če-ťiang podařilo zničit šest chrámů za jediný den). Stalo se tak po inspekční cestě předsedy Čínského lidového politického poradního shromáždění Wang Janga, zaměřené na „náboženskou práci“.

Wang při ní zdůrazňoval nutnost převzetí iniciativy v boji proti „ilegálním aktivitám“ lokálními kádry. Chrámy byly zbudovány v nedávných letech za soukromé peníze. Na dveře buddhistického chrámu Te-šan nechali místní úředníci napsat, že „pálení vonných tyčinek a klanění buddhům je pověra a vylučuje to víru v Komunistickou stranu“. Majitelé taoistického chrámu Cu-mu se podobnému nařčení snažili bránit vztyčením sochy Mao Ce-tunga v jeho jádru. Nepomohlo ani to.