Dvojí já básníka Jidi Majia
Olga LomováČínský básník se v českém tisku pokouší vylepšit mediální obraz své země. Tváří se jako nezávislý umělec, zatajuje, že je vysoký stranický funkcionář, a popírá digitální diktaturu Komunistické strany Číny.
Mezi hosty Festivalu spisovatelů, který se konal v Praze letos v říjnu, byl básník z Čínské lidové republiky Jidi Majia. Webové stránky Festivalu spisovatelů uvádějí, že „je považován za jednoho z nejvýznamnějších čínských básníků“, „jehož umění vychází z magické staré Číny“. Jsou to odvážná tvrzení, která neodpovídají názoru převažujícímu v odborné kritice v Číně ani v zahraničí, ale dají se pochopit jako užitečný marketingový tah.
Co je třeba uznat, Jidi Majia rozhodně patří k nejvíce překládaným čínským básníkům současnosti — jeho verše vyšly v překladu do většiny evropských jazyků, do arabštiny i hebrejštiny a naposledy i do svahilštiny. České překlady máme hned dva, první z roku 2006 (přeložil Jan Cimický) a druhý o deset let mladší (přeložili Zuzana Li a Jaromír Typlt).
V čínsky psaných životopisech dostupných na internetu se nicméně více než o básnickém mistrovství dočteme o Jidi Majiaově bohaté politické kariéře. Nastoupil ji na samém počátku 90. let, to znamená v době perzekucí sympatizantů studentského hnutí krvavě potlačeného v červnu 1989, mezi nimiž byla i řada básníků. Mezi mnoha politickými funkcemi, které Jidi Majia vykonával, bylo například členství ve stálém výboru komunistické strany provincie Čching-chaj; byl také viceguvernérem této provincie a jejím ministrem propagandy.
Nakonec to přes provinční úřady dotáhl až na funkce celostátního významu a od roku 2015 je místopředsedou Svazu čínských spisovatelů, tedy organizace přímo podřízené Oddělení propagandy ÚV KS Číny.