Liou Sia (Liu Xia) je čínská básnířka a fotografka a také manželka jednoho ze spoluautorů a prvních signatářů Charty 08 Liou Siao-poa. Čínská Charta 08, podobně jako československá Charta 77, požaduje humanizaci čínského politického systému. Liou Siao-po byl za svůj podíl na tomto dokumentu odsouzen k jedenáctiletému trestu vězení, kde letos v červenci zemřel. Krátce poté, co byl roku 2009 odsouzen, dostal „za dlouhotrvající nenásilný zápas za základní lidská práva v Číně“ Nobelovu cenu míru.

Liou Sia se politicky neangažovala a ani čínské úřady ji nikdy z ničeho neobvinily. Přesto je od roku 2010 v domácím vězení a její situace se nezměnila ani po manželově smrti. Liou Sia je pod stálým dozorem policie a nesmí se s nikým stýkat, trpí depresemi a její přátelé se strachují o její život.

Po Liou Siao-poově smrti několik západních politiků, mezi nimi nejdůrazněji Angela Merkelová, apelovalo na Si Ťin-pchinga, aby básnířce z humanitárních důvodů umožnil vycestovat z ČLR. Zatím bez odezvy, Liou Sia zůstává v Číně, izolována od přátel doma i v zahraničí, a nic nenasvědčuje tomu, že by měla dostat šanci odcestovat.

Počátkem prosince se do Evropy dostala její báseň adresovaná Hertě Müllerové, spisovatelce, která v roce 2016 na počest Liou Sia vystoupila v prestižním Centru pro umění a média (ZKM) v Karlsruhe http://zkm.de/en/media/video/globale-writers-for-freedom-herta-muller-reads-for-liu-xia. Báseň zveřejnil v předvečer Dne lidských práv čínský básník a spisovatel Liao I-wu (Hovory se spodinou, Kulky a opium), který žije v exilu v Berlíně, a doprovodil ji vlastním krátkým textem s prosbou o svobodu pro Liou Sia.

Liou Sia: Milá Herto

Schoulila jsem se do klubíčka

protože někdo zaklepal na dveře

už mi začíná tuhnout šíje

ale nemohu pryč

mluvím sama k sobě

zešílím

jsem tak opuštěná

nemám právo mluvit

mluvit nahlas

přežívám jako rostlina

ležím jako nebožtík

Liao I-wu: Můj apel

Dnes je 9. výročí Charty 08. Tehdy, 8. prosince 2008 v 11. hodin dopoledne, dorazila k bytu, kde bydleli Liou Siao-po a Liou Sia, velká skupina policistů a začali bušit na dveře. Siao-po vyskočil od počítače a křikl na Liou Sia: „Honem, zatelefonuj!“ Ale Liou Sia obvykle telefon nepoužívala. Za chvilku už bylo pozdě. Liou Sia jen řekla: „Siao-po, otevři jim.“

Dávno to předvídala. A znovu a znovu ho varovala.

Liou Siao-poovi zavázali oči černou látkou a odvedli ho. O měsíc později odvezli Liou Sia kamsi do hotelu a tam se v zamčeném pokoji znovu setkali. Siao-poa tam přivedli z neznámého místa.

Nejmilejší příteli, odešel jsi. Ty jsi i v naprosté tmě, kdy člověk nedohlédne na krok před sebe, viděl pramínek světla, zadrhávaje v řeči jsi říkával: „Vidím, vidím, vidím ho!“ My jsme neviděli nic. Ani Liou Sia nic neviděla. Svůj poslední fotografický cyklus pojmenovala Osamělé planety. Ty, já, my, ona, všichni jsme osamělé planety.

Krátce před smrtí jsi začal pohybovat nohama, nahoru, dolů, bez přestání, bez přestání. Po hodině se ti najednou zastavil dech a ustal tep.

Jsi tam na osamělé planetě. A knihy, které pro tebe v posledních letech kupovala Liou Sia, pořád leží v knihovně. Nejvíce tě mrzí, že Liou Sia nemůže odjet pryč, nemůže jít za svobodou, která jí náleží. Proto to všechno píšu a znovu za ni nahlas prosím.

Doufám, že čínská vláda vedena základním lidským soucitem propustí v souladu se zákonem ženu, která nemá žádný záznam v trestním rejstříku a trpí hlubokými depresemi. Doufám, že vlády a občanské organizace Německa, USA, Francie, Anglie a dalších západních zemí budou dál jednat s čínskou vládou o tom, aby dala svobodu vdově po nositeli Nobelovy ceny za mír z roku 2010. Děkuji vám.