Signatáři CH77 mají podobně jako všichni občané právo obrátit se jednotlivě či skupinově na premiéra, přičemž právě v jejich případě je žádost o intervenci ve prospěch čínského disidenta přirozená a správná. Chartisté se však právě tak jako na předsedu vlády mohli obrátit na jiné čelné politiky. Pokud by si vybrali ministra kultury, nešlo by zajisté o šťastný krok. Adresování výzvy premiérovi je zajisté příhodnější, ale nejlepší bylo adresovat výzvu celé čtveřici nejvyšších ústavních činitelů, která ne tak dávno projevila vůči čínské reprezentaci vstřícnost vskutku mimořádnou. Její slovo by tedy nebylo nyní od věci. Jinou možností bylo apelovat na samotného prezidenta, který má k současné Číně postoj, jak to říci?, takřka družební a může se tedy snad na jistou obapolnost vztahu spolehnout. Prezident by mohl cítit přímo pokušení vyzkoušet si, zda i o něm snad v Číně neplatí něco podobného, co cítil a prý řekl Jan Masaryk po návratu od Stalina v roce 1947.